Lidé ve městech si začínají povídat o utrpení staré ženy, žijící na jihu Temného hvozdu blízko Hnědých zemí. Přízemními starostmi staré ženy se jistě nebudou obtěžovat zkušení bojovníci, kteří nesou na svých bedrech válečné břemeno celého národa. Některý mistr prahnoucí po vyšší hodnosti by však mohl využít zvláštní pozornosti, která se této události dostává. Kdyby se mu podařilo utěšit stařenu, možná by si ho v jeho království začali více vážit...

Po velmi dlouhem boji, kde nebylo dopredu nic rozhodnuto se stava Generálem Gondoru Misohu, vsem ucastnikum turnaje patri podekovani i poklona za super souboje. boj to byl plný zvratu a prekvapeni
Strážci čestneho boje.

Turnaj o Generála Gondoru.
Příští neděli od 20.00h proběhne turnaj o Generála gondoru. Dnem turnaje skládá Generál Terezka svou funkci a bude bojovat pouze jako člen teamu. První uvedený jest kandidátem na nového generála Gondoru.

Přihlášené teamy:

1. Abigale + Darcope, Arjan,Dariel, Bleecker
2. Misohu + Syrael, Andelka, Terezka
3. Soul Usurer + Nunu, Stillness, Mocny
4. Kazama + Garran, Takahashi

GM Attila

Po dlouhé době se našel vyzyvatel na boj o generála Gondoru.Jako strážce čestného boje dávám od ted tyden těm, kdož následovat by ho chtěli.Pište.
Attila

Středozemi se prohnala strašná bouře, při níž zahynulo všechno co jí přišlo do cesty. Zprávy hovoří o čtyřiceti šesti potopených lodích.

Strážce majáku

Byl krásný jarní den, sluneční paprsky pronikaly do krčmy okny i dokořán otevřenými dveřmi. Uvnitř se vznášel kouřový opar z několika dýmek, hospodský za pultem nepřítomně leštil prázdné korbely zástěrou a poslouchal hovor hostů, který byl však slyšet i venku: ??. a já ti řikám, že to musel bejt vampejr?, hulákal jeden. Druhy na to: ?Borový šišky s octem, žádnej vampejr. Každej přeci pozná, že to musel bejt hrůznej drakodlak, co rozpáral tu kravku?. Hovor pokračoval ve stejném duchu ještě několik hodin a jak se vyprazdňovaly korbely s pivem, argumenty padaly stále hlasitěji a s kouřem v místnosti houstla i atmosféra. Většina hostů podporovala své argumenty zběsilými gesty, někteří v rukou drželi různé předměty, dva hobiti mávali lžícemi, lovec ze severu dlouhým tesákem a opilý trpaslík kostí ze skopové pečínky. Hospodsky jako jediný ničím nemával a jen poplácal těžkou dubovou palici, kterou měl schovanou pro případ pod pultem.
Venku se pomalu začínalo smrákat, když tu do krčmy vlétl mladý hobit a už od dveří křičel: ?Pojdte honem se podívat ven!?. Všichni zmlkli, většina z nich se zvedla a potácivou chůzí se natlačila ke dveřím ven. Nejprve nebylo nic slyšet ani vidět, za chvíli se však na cestě objevila matná záře, která přešla v zář pochodní a luceren a již bylo slyšet i hlasitý a veselý zpěv. K hospodě přijížděla skupinka divných jezdců na koních, poslední z jezdců za sebou vedl skupinku nákladních lam. Všichni svorně zpívali nějakou veselou písničku.
Když projížděli kolem hospody, jeden z hobitů polohlasem řekl: ?Co je to za chlápky? Podivejte jak jsou divně oblečený, celý v zeleným a to divný paroží na hlavách?? ?A co to sebou táhnou za harampádí? Vypadají jako žakéři nebo bardi?, řekl druhý.
Postarší hobit, co zůstal sedět u stolu hlasitě řekl: ?Nenechte se mýlit jejich vzhledem, slyšel jsem, že zahnali na útěk skupinu skřetů a skurutů z Mordou. Říkají si Greenhorns a mají pověření od samotného krále Gondoru? ?Co skupinu,? zastrčil si lovec nůž do pouzdra na opasku, ?slyšel jsem že pobili celou setninu mordořanů!? Opilý trpaslík odkousl poslední kousek pečínky z kosti a prohlásil: ?Setninu? Porubali celú kohortu a i kobyly jejich sežrali!?
Hosté se začali vracet ke stolům a hovor se rozproudil okolo nového tématu, to už ale skipinka jezdců zmizela v lese a jejich zpěv utichl chvíli potom, co z dohledu zmizel svit jejich loučí.

Ticho noční krajiny narušoval do této chvíle jen vánek letního větru, houkání sov,
či šum netopýrů. Voda klidně plynula a na půl zahalený měsíc svítil na hladinu. Jeho
světlo osvěcovalo celou říčku. Celkem klidnou hladinu ale něco rozvlnilo a říčka se
pomalu začala zbarvovat do karmínově červené barvy. V tom okamžiku malý mráček
,který dosud pokrýval část měsíce, ustoupil a měsíc osvítil i okolí říčky. Byla to
hrůza. Všude byla těla padlých bojovníků. Můžů i žen. Ohořelé zástavy a těla mrtvých
koní. Mezi mrtvolami posetém paloučku se postupně sbíhaly přeživší bojovníci řádu
Templářů. Nebylo jich mnoho. Marně se snažili nalézt někoho dalšího kdo přežil.
Někteří neměli ruku nebo nohu. Nekteří němeli ani jedno. Němý výkřik Templářů
protnul zvuk cválajících koňských kopyt. Nikdo z nich nepohlédl. Dál upřeně
sledovali své padlé bratry a sestry. Narušitelé postupně kolem hloučku utvořili
kruh. Teprve teď odvrátily pohledy od těl a podívali se vzhůru. V některých očích
jsem viděla zděšení, v očích jiných výraz čekájící na smrt. Pár chvil se nic nedělo.
Nikdo se nepohnul, nikdo nic neřekl. Ticho narušil silný mužský hlas: ,, Opovážili
jste se nás napadnout. Bezdůvodně zaútočit na naše bratry a sestry. Teď dojde lid
Hordy uspokojení. Krev už byla splacena krví. Vidíte své muže a manželky ležet před
vámi v ledovém chladu nebo ve smrtelné agónii. Zapamatujte si tuto chvíli, neboť je
tím posledním co na tomto světe spatříte" dořekl vůdce skupiny a vytasil meč. Jeho
bojovnící ho následovali. Kruh se začal měnit ve smrtelnou smyčku. Rozhodla jsem se
postavit, ale má zranění mi dovolila pouze pokleknout. Vůdce na mě upřeně hleděl a
se zaujetím sledoval jak se snažím znovu a znovu vstát. ,, Proč se ještě snažíš.
Proč se namáháš místo abys ses modlila a prosila Marghula o odpuštění?" Vzhlédla
jsem k němu a naše oči se setkali v paralyzujícím pohledu. ,, Měl jsi pravdu. Krev
byla splacena krví. Avšak naši otcové kteří započali tuhle válku jsou již mrtví.
Chtěli docílit míru, ale mír se nedá získat válkou. Chceme obnovit náš řád. Chceme
dosáhnout na mír jinak než naši otcové, " mí muži se na me začali dívat. Dokonce i
bojovníci Hordy na mě setrvali pohledem, ,,nechceme prosit Marghula o odpuštění.
Chceme prosit o milost a odpuštění. O slitování. Ale ne Marghula." Dokázala jsem se
postavit. ,, Prosíme o milost národ Hordy. Prosíme o milost Tebe."

Dnešního dne obhájila Terezka svůj post generála Gondoru. Sláva jí!
Strážce čestného boje

Turnaj o post Generála Gondoru se uskuteční dne 3.10.2010 v 21h
Teamy vyzyvatelů:
1.Karel Prosty - Masy,Barbora,Toox
2.Destraktor - Aily, More de Gazo
GM Attila

Byl pozdní letní den. V Barad-duru probíhalo vše jako obvykle, obchodníci se snažili vytřískat ze zákazníků co nejvíce, tu a tam vznikla šarvátka mezi tlupou skřetů, ale nestalo se nic, na co by obyvatelé nebyli zvyklí. Ovšem byl to i den, který si vybral válečník Rotrieght z řad Angmarských rytířů pro sou vyjížďku do srdce mordoru. V prašných ulicích Barad-duru se poklidně projížděl na svém věrném oři. Orkové, skřeti a lidští otroci se mu ve svém vlastním zájmu klidili z cesty. Pří pohledu na jeho zkrvavenou sekeru, se není čemu divit. Nikdo nechtěl poznat ostří jeho sekery na vlastní kůži.
Měl namířeno do pevnosti Minas Morgul, už byl v půlce cesty, když náhle ucítil ohromnou bolest v hlavě. Bolest byla tak obrovská ,div nespadnul z koně, ale jeho léta strávená v bojích ho naučila překonat jakoukoliv bolest. Vytáhl sekeru a rozběhl se na útočníka. Byl to vystrašený mág. Tupě zíral na obrovského válečníka, v tu dobu jako by se zastavil čas. Začali se mu klepat kolena a prosil o život rozzuřeného Rotrieghta. Prosil o život, začali mu téct slzy. V tu chvíli Rotrieght zastavil svůj mohutný námah a to se ukázalo jako velké zaváhání. Zezadu se vyřítili další pomocníci toho bídného, rozklepaného kouzelníka. Vzduchem začali znít mocná zaklínadla. Než se Rotrieght stihnul vzpamatovat, už nebylo úniku. Nedokázal odporovat podlé přesile. Upustil svojí sekeru a na jeho rukách poskakovali drobné jiskřičky. Snažil se jak mohl ,aby se udržel v sedle, ale bylo to kničemu.

Rotrieght se dlouho a dlouho nevracel do Angmarského paláce??o pár hodin později.

"Ještě žije, vezmeme ho sebou." ozval se střelec Kinyo. "Alfie" kývnul na ní a ta bez váhání začala střádat energii potřebnou pro vytvoření průchodu. Ve vzduchu byl cítit podivný chlad, prostor se začal ohýbat a z místa vyrostl portál, na druhém konci byla vidět vstupní brána do sídla rytířů z Angmaru. V paláci se ho ihned ujal mocný léčitel Aizerin. Dokázal nemožné, zcela vyčerpaný Rotrieght se po 2 dnech nekonečných dnech probudil. ?Akat?, ?Akatssss? a zase padnul do spánku. ,,Co to mělo znamenat?? tázala se Narnie. Nikdo netušil. Až po dalším probuzení byl schopný mluvit. ,,PROKLETÝ AKATSUKI? vykřikl. Narnie si vyslechla jeho příběh a svolala vedení a zbylé členy k poradě.

Všichni zasedli ke stolu, v čele Alfie, po boku Mox Ohnivlas a místo na druhé straně zůstalo symbolicky prázdné. Nejdříve Narnie zopakovala příběh od Rotrieghta. Po chvilce ticha, se slova ujala Alfie:"Jak jistě víte ,včera napadli našeho člena ty bastardi z Avalanche of Akatsuki, neměli však takové štěstí a Rotrieght zůstal na živu. Za napadení našeho člena a ponechání ho vlastnímu osudu na Barad-durských pláních, zaplatí cenu nejvyšší a tou bude jejich smrt. Zemřou beze cti, tím nejpodlejším způsobem." Alfie dořekla svá slova a odešla aniž by čekala na souhlas.
Nechť vejde ve známost, že Angmar se znovu sjednotí a rozdrtí každého kdo se mu odváží postavit. Naši nepřátelé nebudou mít chvíli klidu, budou chodit spát se zbraní v ruce. V jejich nočních můrách uvidí naší vlajku zkázy. Ani po smrti nenajdou věčný mír. Znesvětíme jejich hroby a duše nenajde věčného klidu. Nechť vejde ve známost, že my Rytíři Angmaru jsme započali tažení proti Avalanche of Akatsuki.