Když jsme zastavili na noc a začali rozbíjet tábor, připlahočil se k nám mladý muž, oblečený jen v cárech kdysi honosného oblečení, samý škrábanec, řekl jen, že se jmenuje Hatlend a prosil nás o něco k snědku. Nabídli jsme mu místo u ohně a horkou polévku. Měl jsem z něj pocit, jakoby týden neviděl kousek jídla. Jakmile spořádal poslední kousek něco málo nám pověděl. Vypadalo to, že mluví spíše ze slušnosti než že by chtěl vykládat.
Nechal se najmout spolu s dalšími muži jako ozbrojený doprovod dvěma poutníky. Několik dnů putovali po dobrých cestách a pak z nich sešli a zamířili mezi skály. Tam byli najednou obklíčeni horou a horou monster, které ještě nikdy nespatřil. Nevzdávali se, dokud se neobjevil Bezejmenný. Jak ho spatřili, zbraně jim samy klesly. Nepamatoval si nic až do chvíle než se probudil v kleci, kde byli asi dva dny. Nato se objevil Bezejmenný znova a před jeho očima zabil jednoho jejich druha a zase zmizel. Podařilo se jim utéct, dál jednal každý na vlastní pěst. Je dokonce možné, že Bezejmenný někoho opět pochytal a zavřel zpátky do klece. On se tam ale už nikdy nevrátí.
Když se ho zeptali, jak se to místo jmenovalo, řekl, že neví. Poutníci o něm mluvili jako o Halda Molle. On to však nikdy předtím neslyšel.
Pokračoval s námi až do Edorasu, kde pravděpodobně zůstal.

Z deníku neznámého cestovatele

Bliži se hrozná bouře která postihne moře velké Středozemě. Zakotvěte své lodě v přístavech neboď mohou skončit na dně oceanu.

Dosud moc neznámy válečník Lennor vyslal posly do většiny hlavních měst. Vyhledejte jej a zjistěte jakou zprávu přináší. Do Gondoru byl vyslan posel jmenem Kester. Do Mordoru Gilthol.

Na vědomost se lidu gondorskému dáva, že novým generálem se stal Arky, k němu směřujte své žádosti,prosby, stesky a návrhy. Generál je mrtev, ať žije generál!
Attila

Na vědomost se dává, že rek udatný se našel, co Generála Gondoru k lítému boji vyzval. Jsi-li stejně chrabrý a odvážný, hlas se tam, kde máš a to do příštího nedělního podvečera.
Attila, strážce turnaje.

Turnaj o Generála Gondoru proběhne dne 10.6.12 ve 20h, teamy jsou ve složení:

1.More de Gazo, bojovat za něj budou: Laiel, Sokol, Jolly Ruiz
2.Arky, bojovat za něj budou: Bartholomeyka,Karnak, Henry de Thierry

Budte vsichni pripraveni vcas a dle pravidel.
Attila

Hotové pozdvižení vyvolala zpráva, kterou včera k večeru přivezl královský posel do Minas Tirith. Vzkaz přicházel z dalekého Fornostu - před deseti dny se zde přihlásil muž, který podle svých slov prchl ze sídla dosud neznámé skupiny dobrodruhů, kteří zasvětili svůj život boji s draky. Jako hlavní důvod k svému útěku uvedl strach o svůj život ? ať již z rukou svých spolubojovníků za zradu a nebo smrti při boji s draky.
Po naléháni muž vypověděl pozoruhodný příběh, který začal již před tisíci lety. Jeho slova byla pečlivě zaznamenána a poslána do Minas Tirith. V městské knihovně tak přibyl pozoruhodný zápis o historii Drakobijců. Jeden z opisů byl poslán i knížeti Faramirovi na jih Ithilienu, avšak podle posledních zpráv byl posel nedaleko hranic s Haradem přepaden. Je tedy možné, že tento pozoruhodný svitek padl do rukou nepřátel Gondoru.
Ačkoliv nelze výpověď tajemného muže nijak potvrdit, přináší ohromující zprávy o bojích s draky, které probíhaly na dalekém severu Středozemě celá tisíciletí. Přitom tak daleko na jihu nikdo žádného draka nikdy nespatřil. Snad jen chabé napodobeniny, na kterých kdysi létali Nazgulové.

Novým generálem Gondoru se po dlouhém boji stala Eva.
Strážce čestného boje

Podivné zkazky se šíří po večerech v putykách.
Kdo s nimi přišel? Jak dlouho se již vypráví? To už nikdo neví? Ale vypráví se o dávných dobách před velkou válkou na Severu, o věcech a činech, které by snad měly být i zapomenuty. Ale není divu, že mnoho slávychtivých dobrodruhů s nelíčeným zájmem hltá každé slovo z těchto příběhů. Hovoří se v nich o mocných zbraních, které v dávných dobách třímali ti největší z bojovníků a náčelníků. Pocházeli prý z dalekého východu, a proto jsou zahaleny mnoha nejasnostmi ? zejména na západě.
V moudrých knihách se také dočteme, že taková zbraň je spojena s duší svého nositele a proto ji nemůže použít nikdo jiný. Dále se vypráví, že tato zbraň se bez životní energie svého pána doslova rozpadne v prach. Ale kdo ví? V jenom se ale příběhy shodují - hrdinové měli zbraně vyrobené z podivných materiálů - lehkých ale překvapivě účinných a dovedně s nimi zacházeli. Používali je pro souboj s monstry, která jsou na východě mnohem divočejší a nebezpečnější než kde jinde. Naposledy prý podobnou zbraň třímal krutý vládce Angmaru, ale byla zničena a on její osud brzy následoval.

Kdo dokázal tyto úžasné zbraně vyrobit? Za pomocí jakého umění a podmínek? Zachovalo se toto umění do dnešních dnů? O tom se v příbězích již nemluví. Kdo pátrá v dávných rukopisech ten nalezne, že historie je odkazy na tyto zbraně protkána po tisíce let.

Po velmi zajímavě vyrovnaném boji si generál Takahashi udržel nadále svou pozici, gratulace vítězi, poraženým čest.
Mistr turnaje

Na vědomost dávám, že turnaj boje o trůn generála Gondoru proběhne. Druhého dne měsíce kdy jeleni v říji bývají, roku tohoto, v osm hodin kdy tma už nastoupí, změří své síly generál Takahashi se svými vyzyvateli:

Soul Usurer a jeho bojovníci..
Takanel a jeho bojovníci..
Aredhel a jeho bojovníci..

Buďte všichni včas připraveni.

Attila, strážce čestného boje

Společenství, které si v zemi Gondorské říká Smetánka, byla králem upozorněna na nevhodost svého chování vůči vojákům gondorským. Černá listina, na jejímž seznamu bylo mnoho bojovníků z armád Gondoru byla králem shledána jako neoprávněná. Král ve své mysli chová jakési podezření, že toto společenství je hnilobou armády gondorské. Panovník se ovšem zachoval velkoryse. Guildě Smetánka dává ještě šanci dobýt si čest a slávu. Pokud budou ovšem členové guildy nadále chovat zášť vůči většině z armád gondoru, budou všichni vypovězeni bez možnosti návratu. Král tímto ohlašuje, že zákon přezkoumá a v případě shledání nedostatků bude upraven.

Knihovník Gondorský

Ženy! Opatrujte své děti a hlídejte si muže! V okolí města Rhun, kdesi v útrobách pouště, která jej obklopuje, se kolem oázy se zdrojem pitné vody potuluje pochybné individuum.
S hrozivými zvuky klečí na kolenou a po vzoru toulavých psů nezřízeně chlemtá bez přestání vodu z jezírka. Krom ochozených sandálů jej nekryje žádný oděv, a tak do jeho blízkosti za žádnou cenu nepouštějte své potomky, pokud máte zájem o jejich nepoznamenané dětství. Rovněž muži by se měli míti na pozoru - v mužově blízkosti se povalují prázdné lahve od těch nejtvrdších alkoholických nápojů a tento podivín by je jistě mohl svésti na zcestí. Již mnozí se mu pokoušeli pomoci, vždy se jim však dostalo nevděku a odpovědi, že takový problém, jaký jej zžírá, je schopen vyřešit jen někdo opravdu zkušený. Doufejme, že se najde brzy...

Neni tomu tak dávno, co se ve Středozemi začali množit brouci. Zprvu se vše jevilo, že je to jen neškodný hmyz, avšak teď brouci zabírají velkou část území a začínají útočit na naše domovy. Mnoho bojovníků se je snažilo vymítit, ale nikomu se to dosud nepodařilo a většina z nich zemřela strašnou smrtí pod drtivou silou broučích kusadel za šelestu desítek i stovek zlomyslných krovek. Povídá se však, že se jeden opravdu statečný bojovník svázal přísahou zničit všechny brouky. Zahubil jich stovky a dlouhé měsíce nepolevoval, byť unaven nebo raněn, ve své snaze vymítit přemnožený hmyz. Přes velké boje, které svedl a které nebyly nikdy zcela doceněny nevědomým lidem, muž nebyl schopen dodržet svůj slib a se svým studem a těžkým zraněním přežívá na západ od Temného Hvozdu. Jestliže se ho pokusíte vyhledat, buďte velice opatrní!

Na středozem se blíží velká bouře která by mohla ohrozit všechny lodě které volně plujou po moři. Zakotvěte své lodě v přístavech a doufejte v to nejlepší.

"...A to ještě není všechno, ti povídám! Normálně sekám do toho červa, krev lítá všude kolem, dvakrát jsem po ní uklouznul, že už jsem myslel, že je se mnou konec. Z leva se vynořil další obří červ, tak jsem to rychle skončil s tím prvním, pevně se rozestoupil a čekám, až se ten zmetek připlazí. A v ten moment zpoza skály vykouknul takovej drobnej, uhrovitej spratek, že prý jestli bych si nechtěl přivydělat, že má pro mě malou prácičku... No chápeš to? Já tam kolem sebe mlátím palcátem z posledního a ten blboun si jen tak nenuceně pokřikuje, že až s tím hraním skončím, jestli bych mu nepomohl..."
Vypravěčova přítele historka zjevně zaujala: "A cos udělal?"
"Co by. Dobil jsem toho druhýho červa a tomu spratkovi vlepil pořádnej pohlavek. A že mu na nějaký shánění meče, nebo co to tam blábolil, z vysoka kašlu."
Posluchač se nenucene pousmál: "No jo, to jsi celej ty. A lepší už to nebude. A kdes to říkal, že to bylo?"
"Tam pod Lorienem, jak končí cesta od řeky až nahoře u skal. Kdysi se tam potloukali titáni, proto jsem tam taky tehdy byl, že jich pár sejmu a trochu si přivydělám. A místo toho jen obří červi a do toho tenhle spratek. Ať mu s tím mečem pomůže kdo chce, říkám ti, že tam už mě nikdo neuvidí"!

V Edoraské hospodě šíří se oblak dýmu jako ranní mlha v letních dnech.
Opilec překřikuje druhého a slovům jejich jen těžko rozumnět.
Není to však pouze pivo, které láká k posezení. Spousta příbehů a legend vypráví se mezi lidmi a ne jinak tomu bylo i dnes.
Skupinka řemeslníků obestoupila cizince, který se zastavil na noc.
Mezi jídlem a pitím vyprávěl zvědavcům velmi zajímavou historku.
Na západním břehu řeky Anduiny, za hradbou tohoto města, kde velké kameny jsou postaveny okolo podstavce, se nepravidelně objevuje magický portál vedoucí údajně k nějakému městu, které je již dávno ztraceno.
Zvědavců, kteří šli místo portálu hledat, bylo nepočítaně. Žádný již bohužel nenašel cestu zpět.
Čas zametl stopy a místo bylo zapomenuto. Dnes již nikdo neví, jak to dřív vlastně bylo...
No, Iluvatar ví, zda se portál stále ještě zjevuje...

Novym generálem gondoru se stal Takahashi, gratulujeme.
stražce boje

Slyšte, slyšte..další vyzyvatel se našel, co změřiti síly své chce s nynějším Generálem Gondoru. Aby byl turnaj zajímavý, tvořte další skupiny bojovníků a hlaste se.
GM Attila

Na vedomost se dava, ze od dnesniho dne bude postupne probihat revize najmu. Majitele domu usoudili, ze je cas podivat se, zda je vse v poradku. Zjisteni ovsem nebylo prijemne. U nekterych domu nebyl najem vypocitan spravne!! Ztraty na vydelku jsou obrovske. Je treba jednat!

Na jednom nejmenovaném ostrově právě probíhá útok Harfanů na území obývaném Zlobry. Zlobři se urputně brání, ale bez svých vrhačů kamenů jsou proti lítajícím jednotkám Harfanů bezmocní. Téměř! O to více si cení svých mágů. Přesto se už Harfanům podařilo zřídit předsunutou základnu!

Lidé ve městech si začínají povídat o utrpení staré ženy, žijící na jihu Temného hvozdu blízko Hnědých zemí. Přízemními starostmi staré ženy se jistě nebudou obtěžovat zkušení bojovníci, kteří nesou na svých bedrech válečné břemeno celého národa. Některý mistr prahnoucí po vyšší hodnosti by však mohl využít zvláštní pozornosti, která se této události dostává. Kdyby se mu podařilo utěšit stařenu, možná by si ho v jeho království začali více vážit...

Po velmi dlouhem boji, kde nebylo dopredu nic rozhodnuto se stava Generálem Gondoru Misohu, vsem ucastnikum turnaje patri podekovani i poklona za super souboje. boj to byl plný zvratu a prekvapeni
Strážci čestneho boje.

Turnaj o Generála Gondoru.
Příští neděli od 20.00h proběhne turnaj o Generála gondoru. Dnem turnaje skládá Generál Terezka svou funkci a bude bojovat pouze jako člen teamu. První uvedený jest kandidátem na nového generála Gondoru.

Přihlášené teamy:

1. Abigale + Darcope, Arjan,Dariel, Bleecker
2. Misohu + Syrael, Andelka, Terezka
3. Soul Usurer + Nunu, Stillness, Mocny
4. Kazama + Garran, Takahashi

GM Attila

Po dlouhé době se našel vyzyvatel na boj o generála Gondoru.Jako strážce čestného boje dávám od ted tyden těm, kdož následovat by ho chtěli.Pište.
Attila

Středozemi se prohnala strašná bouře, při níž zahynulo všechno co jí přišlo do cesty. Zprávy hovoří o čtyřiceti šesti potopených lodích.

Strážce majáku

Byl krásný jarní den, sluneční paprsky pronikaly do krčmy okny i dokořán otevřenými dveřmi. Uvnitř se vznášel kouřový opar z několika dýmek, hospodský za pultem nepřítomně leštil prázdné korbely zástěrou a poslouchal hovor hostů, který byl však slyšet i venku: ??. a já ti řikám, že to musel bejt vampejr?, hulákal jeden. Druhy na to: ?Borový šišky s octem, žádnej vampejr. Každej přeci pozná, že to musel bejt hrůznej drakodlak, co rozpáral tu kravku?. Hovor pokračoval ve stejném duchu ještě několik hodin a jak se vyprazdňovaly korbely s pivem, argumenty padaly stále hlasitěji a s kouřem v místnosti houstla i atmosféra. Většina hostů podporovala své argumenty zběsilými gesty, někteří v rukou drželi různé předměty, dva hobiti mávali lžícemi, lovec ze severu dlouhým tesákem a opilý trpaslík kostí ze skopové pečínky. Hospodsky jako jediný ničím nemával a jen poplácal těžkou dubovou palici, kterou měl schovanou pro případ pod pultem.
Venku se pomalu začínalo smrákat, když tu do krčmy vlétl mladý hobit a už od dveří křičel: ?Pojdte honem se podívat ven!?. Všichni zmlkli, většina z nich se zvedla a potácivou chůzí se natlačila ke dveřím ven. Nejprve nebylo nic slyšet ani vidět, za chvíli se však na cestě objevila matná záře, která přešla v zář pochodní a luceren a již bylo slyšet i hlasitý a veselý zpěv. K hospodě přijížděla skupinka divných jezdců na koních, poslední z jezdců za sebou vedl skupinku nákladních lam. Všichni svorně zpívali nějakou veselou písničku.
Když projížděli kolem hospody, jeden z hobitů polohlasem řekl: ?Co je to za chlápky? Podivejte jak jsou divně oblečený, celý v zeleným a to divný paroží na hlavách?? ?A co to sebou táhnou za harampádí? Vypadají jako žakéři nebo bardi?, řekl druhý.
Postarší hobit, co zůstal sedět u stolu hlasitě řekl: ?Nenechte se mýlit jejich vzhledem, slyšel jsem, že zahnali na útěk skupinu skřetů a skurutů z Mordou. Říkají si Greenhorns a mají pověření od samotného krále Gondoru? ?Co skupinu,? zastrčil si lovec nůž do pouzdra na opasku, ?slyšel jsem že pobili celou setninu mordořanů!? Opilý trpaslík odkousl poslední kousek pečínky z kosti a prohlásil: ?Setninu? Porubali celú kohortu a i kobyly jejich sežrali!?
Hosté se začali vracet ke stolům a hovor se rozproudil okolo nového tématu, to už ale skipinka jezdců zmizela v lese a jejich zpěv utichl chvíli potom, co z dohledu zmizel svit jejich loučí.

Ticho noční krajiny narušoval do této chvíle jen vánek letního větru, houkání sov,
či šum netopýrů. Voda klidně plynula a na půl zahalený měsíc svítil na hladinu. Jeho
světlo osvěcovalo celou říčku. Celkem klidnou hladinu ale něco rozvlnilo a říčka se
pomalu začala zbarvovat do karmínově červené barvy. V tom okamžiku malý mráček
,který dosud pokrýval část měsíce, ustoupil a měsíc osvítil i okolí říčky. Byla to
hrůza. Všude byla těla padlých bojovníků. Můžů i žen. Ohořelé zástavy a těla mrtvých
koní. Mezi mrtvolami posetém paloučku se postupně sbíhaly přeživší bojovníci řádu
Templářů. Nebylo jich mnoho. Marně se snažili nalézt někoho dalšího kdo přežil.
Někteří neměli ruku nebo nohu. Nekteří němeli ani jedno. Němý výkřik Templářů
protnul zvuk cválajících koňských kopyt. Nikdo z nich nepohlédl. Dál upřeně
sledovali své padlé bratry a sestry. Narušitelé postupně kolem hloučku utvořili
kruh. Teprve teď odvrátily pohledy od těl a podívali se vzhůru. V některých očích
jsem viděla zděšení, v očích jiných výraz čekájící na smrt. Pár chvil se nic nedělo.
Nikdo se nepohnul, nikdo nic neřekl. Ticho narušil silný mužský hlas: ,, Opovážili
jste se nás napadnout. Bezdůvodně zaútočit na naše bratry a sestry. Teď dojde lid
Hordy uspokojení. Krev už byla splacena krví. Vidíte své muže a manželky ležet před
vámi v ledovém chladu nebo ve smrtelné agónii. Zapamatujte si tuto chvíli, neboť je
tím posledním co na tomto světe spatříte" dořekl vůdce skupiny a vytasil meč. Jeho
bojovnící ho následovali. Kruh se začal měnit ve smrtelnou smyčku. Rozhodla jsem se
postavit, ale má zranění mi dovolila pouze pokleknout. Vůdce na mě upřeně hleděl a
se zaujetím sledoval jak se snažím znovu a znovu vstát. ,, Proč se ještě snažíš.
Proč se namáháš místo abys ses modlila a prosila Marghula o odpuštění?" Vzhlédla
jsem k němu a naše oči se setkali v paralyzujícím pohledu. ,, Měl jsi pravdu. Krev
byla splacena krví. Avšak naši otcové kteří započali tuhle válku jsou již mrtví.
Chtěli docílit míru, ale mír se nedá získat válkou. Chceme obnovit náš řád. Chceme
dosáhnout na mír jinak než naši otcové, " mí muži se na me začali dívat. Dokonce i
bojovníci Hordy na mě setrvali pohledem, ,,nechceme prosit Marghula o odpuštění.
Chceme prosit o milost a odpuštění. O slitování. Ale ne Marghula." Dokázala jsem se
postavit. ,, Prosíme o milost národ Hordy. Prosíme o milost Tebe."

Dnešního dne obhájila Terezka svůj post generála Gondoru. Sláva jí!
Strážce čestného boje

Turnaj o post Generála Gondoru se uskuteční dne 3.10.2010 v 21h
Teamy vyzyvatelů:
1.Karel Prosty - Masy,Barbora,Toox
2.Destraktor - Aily, More de Gazo
GM Attila

Byl pozdní letní den. V Barad-duru probíhalo vše jako obvykle, obchodníci se snažili vytřískat ze zákazníků co nejvíce, tu a tam vznikla šarvátka mezi tlupou skřetů, ale nestalo se nic, na co by obyvatelé nebyli zvyklí. Ovšem byl to i den, který si vybral válečník Rotrieght z řad Angmarských rytířů pro sou vyjížďku do srdce mordoru. V prašných ulicích Barad-duru se poklidně projížděl na svém věrném oři. Orkové, skřeti a lidští otroci se mu ve svém vlastním zájmu klidili z cesty. Pří pohledu na jeho zkrvavenou sekeru, se není čemu divit. Nikdo nechtěl poznat ostří jeho sekery na vlastní kůži.
Měl namířeno do pevnosti Minas Morgul, už byl v půlce cesty, když náhle ucítil ohromnou bolest v hlavě. Bolest byla tak obrovská ,div nespadnul z koně, ale jeho léta strávená v bojích ho naučila překonat jakoukoliv bolest. Vytáhl sekeru a rozběhl se na útočníka. Byl to vystrašený mág. Tupě zíral na obrovského válečníka, v tu dobu jako by se zastavil čas. Začali se mu klepat kolena a prosil o život rozzuřeného Rotrieghta. Prosil o život, začali mu téct slzy. V tu chvíli Rotrieght zastavil svůj mohutný námah a to se ukázalo jako velké zaváhání. Zezadu se vyřítili další pomocníci toho bídného, rozklepaného kouzelníka. Vzduchem začali znít mocná zaklínadla. Než se Rotrieght stihnul vzpamatovat, už nebylo úniku. Nedokázal odporovat podlé přesile. Upustil svojí sekeru a na jeho rukách poskakovali drobné jiskřičky. Snažil se jak mohl ,aby se udržel v sedle, ale bylo to kničemu.

Rotrieght se dlouho a dlouho nevracel do Angmarského paláce??o pár hodin později.

"Ještě žije, vezmeme ho sebou." ozval se střelec Kinyo. "Alfie" kývnul na ní a ta bez váhání začala střádat energii potřebnou pro vytvoření průchodu. Ve vzduchu byl cítit podivný chlad, prostor se začal ohýbat a z místa vyrostl portál, na druhém konci byla vidět vstupní brána do sídla rytířů z Angmaru. V paláci se ho ihned ujal mocný léčitel Aizerin. Dokázal nemožné, zcela vyčerpaný Rotrieght se po 2 dnech nekonečných dnech probudil. ?Akat?, ?Akatssss? a zase padnul do spánku. ,,Co to mělo znamenat?? tázala se Narnie. Nikdo netušil. Až po dalším probuzení byl schopný mluvit. ,,PROKLETÝ AKATSUKI? vykřikl. Narnie si vyslechla jeho příběh a svolala vedení a zbylé členy k poradě.

Všichni zasedli ke stolu, v čele Alfie, po boku Mox Ohnivlas a místo na druhé straně zůstalo symbolicky prázdné. Nejdříve Narnie zopakovala příběh od Rotrieghta. Po chvilce ticha, se slova ujala Alfie:"Jak jistě víte ,včera napadli našeho člena ty bastardi z Avalanche of Akatsuki, neměli však takové štěstí a Rotrieght zůstal na živu. Za napadení našeho člena a ponechání ho vlastnímu osudu na Barad-durských pláních, zaplatí cenu nejvyšší a tou bude jejich smrt. Zemřou beze cti, tím nejpodlejším způsobem." Alfie dořekla svá slova a odešla aniž by čekala na souhlas.
Nechť vejde ve známost, že Angmar se znovu sjednotí a rozdrtí každého kdo se mu odváží postavit. Naši nepřátelé nebudou mít chvíli klidu, budou chodit spát se zbraní v ruce. V jejich nočních můrách uvidí naší vlajku zkázy. Ani po smrti nenajdou věčný mír. Znesvětíme jejich hroby a duše nenajde věčného klidu. Nechť vejde ve známost, že my Rytíři Angmaru jsme započali tažení proti Avalanche of Akatsuki.

Prihlasili se dva odvážlivci se svými pobočníky, kteří odvahu posbírali a vyzvat k boji o trůn Generála Gondoru chtějí. Hlaste se u mne, vy další, do západu slunce sedmého dne následujícího týdne.
Attila, strážce čestného boje

"Veliteli, už je pozdě. Utekli nám." Volal jakýsi podd?stojník který jel těsně zamnou. "Slíbil sem Bloodovi, že chytím ty co se ho snažili zabít!" zařval sem a znovu pobídl koňe k trysku. Už tři dny, od doby co na Blooda zaútočili neznámí vrahové přímo v centru Rhunu, jsme se plahočili po těchto horách a hledali je. Byli dobře připraveni. Vycvičeni. Přesní a rychlí. A to nejhorší, byli to Mordořané. Blood cosi říkal o těch co se nesmířili s tím, že se Mordoři vymanili z moci Margh?la. Nedokázali se smířit s tím, že už nebudou další krveprolití. "Pozor!" kdosi zařval a v zápětí byl rozsekán Skřetem s dvojbřitou sekerou. Okamžitě jsem uchopil sv?j meč, který jsem kdysi dostal za zabití velkého Mitheriloveho Golema. Rozsekl jsem prvního skřeta vejpůl pouze jedním máchnutím a plynule jsem přešel do výpadu, jímž sem meč zaryl hluboko do druhého z útočníku. Rozhlédl jsem se. Tohle bylo špatné, přesila byla obrovská a já jen litoval, že jsem šel na průzkum pouze s osobními strážemi. Byli to nejlepší bojovníci Hordy, ale nyní padali jeden za druhým pod obrovským nátlakem nepřátel. "Vydržte!" zařval jsem, ale to se ukázalo jako obrovská chyba, protože tím jsem na sebe jen upoutal pozornost. Vrhli se na mn?. Byli tři. Dva šli zepředu a třetí mě pomalu obcházel. První prudce vyrazil vpřed, ale jeho stoupenec to nečekal. Tohle byla chyba. Toho by se dalo využít řekl jsem si. A k obrovskému překvapení všech tří jsem skočil dozadu a jednou ranou probodl Skuruta který se m? snažil obejít, poté jsem se v téměř dokonalém výskoku vrhl po tom který útok začal. Ten se skácel k zemi a já mohl kone?n? zaúto?it na toho posledního. Byl naprosto paralyzovaný událostmi kolem n?j, že jsem se až divil, že m?j útok vykryl na poslední chvíli štítem. Já však byl trénovaný i na tyhle situace. Využil jsem síly štítu a přikr?ený se otočil na patě. Voják tenhle manévr viditeln? v?bec neznal. Když sem si na okamžik všiml výrazu v jeho obli?eji mísilo se na n?m cosi co vzdáleně připomínalo naprostý úžas. Znova jsem se rozhlédl. A te? to bylo opravdu špatné. Z?stal jsem sám. "Vzdej se bratře!" vykřikl jeden z nich.
"Nejsem tv?j bratr! Jsi zaslepen mocí démon? a já s takovými jako ty nebavím." Vtom mě zezadu cosi uhodilo do hlavy. Jeden z nich se ke m? přiblížil a uhodil mě. Poslední co jsem slyšel než jsem omdlel byla vojákova slova. "Máš nám toho moc co říct."?

Když jsem se pobudil byl jsem v jakémsi stanu. "Áááá, konečně jste se probudil." Promluvil ke mně někdo polohlasem. S leknutím jsem se otočil a uviděl jsem jednoho z těch zpropadených zrádc?. Skočil jsem po n?m, i když mě bolely kosti po celém těle. Povalil jsem ho na záda a masivními prsty sevřel jeho krk. "Ne! Nechte mě." Sípal. "Nechci vám ublížit, zachránil jsem vás!" říkal a už mu docházel dech. Vtom mi cosi došlo. Kdyby m? chtěl zabít ud?lal by to ve spánku, ale na druhou stranu, je to Skurut a ví co je to čest. Nezabil by ve spánku. Pokud by věděl, že jeho nepřítel by neudělal to samé. Jsem Skurut, věděl že bych to neudělal. Ale co když mě opravdu nechce zabít. Kdyby měl venku své kumpány, už by tu byli a pomohli by mu. Není to nějaká hra? Pustil sem ho. "Kdo jsi?" Zeptal jsem se. "Jsem Ithuriel, pane." Odpověděl a jemn? si mnul hrdlo. "Když vás zajali, naložili vás na vůz a odváželi." Vysvětloval. "Nemáme mnoho času. Měl jsem příkaz, osvobodit každého Skuruta, který by padl do zajetí." Pokračoval. "Počkat!" Skočil jsem mu do řeči. "Kdo tě najal?" "Akatsuki" řekl potichu. "Akatsuki?" "Skřetí svaz pro gladiátorské zápasy, pane. Nechávám se najímat, sháním vojáky, chytám je a nechávám si za ně zaplatit." Nestačil doříct v?tu a už jsem mu skočil do řeči. "Já mám bojovat, abys z toho měl peníze ?!" vykřikl jsem s údivem. "Nemysli si že tady zůstanu!" zvedl jsem se a vykročil ze stanu. "Ne, pane!"?
Jakmile jsem se nohou dotkl země před stanem, z pravé strany plachty vylétla obrovská ogří ruka, která mě odhodila zpět do stanu. "Pane, není vám nic?" přisko?il ke mně a začal si mě prohlížet. "Ne není, jak se odsud dostanu ?" zeptal jsem se.
"Nijak" odpověděl prostě. "Když jste obyčejný gladiátor tak nijak, ale já vám pomohu uprchnout. Vím že nejste obyčejný válečník, ale velitel. Pustím vás a vy se vrate k vašim lidem veliteli." Chrlil ze sebe a přitom mi podával mapu. "Tady jsme teď, zorientujte se a jak vám dám signál tak utíkejte směrem kterým chcete." "Děkuji ti? pojď semnou!" napadlo mě "Válečníky potřebujeme, hlavn? válečníky s dobrým srdcem" řekl jsem a viděl jsem jak se Ithuriel usmál. "Ne, z?stanu tady, potřebuju vydělat peníze." Chvíli se odml?el. "Už musím jít než se po m? začnou shán?t. Takže, ehm, hodn? štěstí" "Tobě taky." Poté odešel ze stanu a já si řekl, že si ještě odpočinu.

Po dlouhém spánku jsem se probudil. Vyjekl jsem úžasem. Kolem m? stál hlouček všemožných bytostí. Než jsem si je dokázal všechny prohlédnout, promluvil ke mn? skřet který stál u mých nohou. "Zdravím tě válečníku. Jsem Lucie von Hafová. Není to zrovna skřetí jméno, ale s tím já moc nenadělám že?" zasmála se. "Jsem dozorce a protože jsi tu nový, čeká tě uvítací zápas." "Tohle asi nebyl ten signál, který Ithuriel myslel." Pomyslel sem si když mě ogr odnášel jednou rukou do arény. Aréna byla větší než jsem myslel. Popravdě byla obrovská. Netušil jsem jak mohli tohle utajit. Do okola byly pět až šest metr? vysoké stěny s dřevěnými, jak břitva ostrými hroty. Kdyby se na ně někdo nabodl, určit? by nepřežil. Připomínali mě pevnost Bara-Dur. Prošel jsem branou kterou zvenčí strážila garda skřet?. Nalevo odem? byla tribuna vyvýšená a na ní teď stála Lucie. "Vyčkej příchodu zrádce. Tv?j úkol je zabít ho. Jeho úkol je zabít tebe." řekla. "Celkem jasné." Pomyslel jsem si. A přemýšlel jsem jak dlouho asi přežije. Tři ? Čtyři sekundy ? K mému úžasu se protější branou připlahočil smutný Ithuriel se slzami v očích. Když ke mně došel, zašeptal. "Chytili mě. Chytili mě, když jsem posílal tvému oddílu zprávu. Zab mě a čekej až příjdou." "Ne, to nikdy. Tys zachránil m?, já zach?"
"CHOPTE SE ZBRANÍ" vykřikla Lucie a ochozy vybuchly nadšením. Uchopil jsem obouruční meč, který ležel na zemi. "Vezmi si štít." Sykl jsem na Spolubojovnika. Jakmile chtěl jeden z přítomných vzít ze země obrovský štít, Lucie na něj zakřičela. "Štíty jsou pro tuhle hru zakázány !" Něco se tu dělo, ale nevěděl jsem co. Odkdy jsou štíty v zápasech zakázány ? Bojovnik si vzal jednoruční meč a připravil se na smrt. Ta se však nekonala. Místo abych prorazil jeho obranu, která téměř neexistovala, zaútočil jsem pomalým obloučkem, který nebyl problém vykrýt. Když jsem se chytal k dalšímu *útoku*, Lucie vstala a dala signál abychom přestali. Oba jsme se na n?j upřen? podívali a poslouchali co říká. Nyní už s hořkostí v hlase, promluvila. "Mysleli jste si, že mě zesměšníte ?! Mysleli jste si, že utečete ?! Podcenili jste mě! A to už si nikdo nesmí dovolit ! Myslet si že uteče Lucii pod nosem ! LUČIŠTNÍCI ! PŘIŠLA VAŠE CHVÍLE!" v tom se po celém obvodu arény oběvili desítky lučištníku, zjevně r?zných ras, měli sice kápě, ale zřetelně bylo poznat Skuruty, lidi, skřety i sem tam nějakého zleho elfa. "Už nikdo se nepostaví Akatsuki ! Připravit k palbě!" v tom se v dálce ozvaly zvuky bojových rohů Hordy. "Co to ?!" "To já!" vykřikl Ithuriel náhle plný života. "Myslel sis, že to dělám pro peníze ? Ne! Pracoval jsem pro tebe a neustále jsem myslel na pomstu. Chtěl jsem pomstít svého otce, který padl v této spropadené aréně! Chtěl jsem.." znovu se ozvaly rohy, nyní o dost blíže, lučištníci začínali být nervózní a ogrové se už někam rozběhli. "Jsou tu ! Zabijí tě! Ty víš že nepřežiješ! Vzdej to!" naléhala na Ithuriela Lucie . Všeobecné napětí se stupňovalo a já věděl že to je vždy špatné. "Vzdej to!" "Ne!" "Nem?žeš vyhrát." "Uteču!" "Neschováš se! Najdou tě! Zabijí tě!" "Ne! Ne! NE! PALTE!" vykřikla. V ten okamžik desítky lučištníku pustili šípy napnuté v tětivách. Poslední co jsem udělal bylo, že jsem v marné naději něco změnit máchnul mečem před sebe. A trefil jsem jeden šíp, který tam byl. Jeden ze sta. Když už sem se připravil, že přijde konec, ucítil sem kolem sebe něco co by se dalo popsat jako závan větru. Otevřel jsem oči a viděl sem jak se kolem mě ovinulo něco co vypadalo jako pr?svitný kus látky. Podíval jsem se na spolubojovnika a uvid?l jsem, že s ním se děje to samé. Podíval jsem se nahoru a viděl jsem, že lučištníci umírají jeden po druhém pod náporem mého praporu. Všechny šípy se od té látky která mě ovinula prostě odrazily! Pak jsem ve své hlavě uslyšel notoricky známý hlas. "Podívej se doleva" Podíval jsem se. Byl tam m?j učitel. Mág který m? kdysi zasvětil do základních taj? magie. To on mě zachránil. Zase mě zachránil. "Musím najít otrokáře! Kudy běžel?" Učitel ukázal za mě. Stál tam Ithuriel a držel oběma rukama Lucii pod krkem. "Tohle máš za otce!" vykčikl a hodil tu zpropadenou bestii proti bodcům ve zdi.

Pozdě odpoledne jsme odcházeli od vypálené arény. "V počádku Skurute ?" "Ano pane" "Pčidáš se k nám?" "Ano,?ano teď už m?žu. M?j úkol skončil...konečne se můžeš pomstít těm kdo napadli tvou družinu a přitahli tě sem , do otroctví . Nazývají se Akatsuki , nezda se vám m?j pane že by jsme ty hnusné slizské stv?ry mněli naučit způsobum Mordoru ? Zeptal se Ithuriel ,
Blood mlčky pokynul rukou směrem ke svému rodnému městu Tahabaru . Pojíme zvolal nabereme trochu síly a svoláme své bratry , ukážeme té lůze co Horda dokáže.

?To bol zasa nápad, ťahať toho bláznivého trpaslíka so sebou. Začne všetko okopávať, keď my vystavujeme svoje životy, namiesto toho, aby sa oháňal tou veľkou sekerou....?
?Ale kde je? Heééééj, Smraďoch! Kde si zmizol??
?A ty si ho nevidel? Ani ty??
?Pozrite, pozrite...veď ten blázon tu odkryl nejakú chodbu...len čo nás v nej čaká?!?

Psal se klasický pochmurný dubnový den. Nálada a počasí byla, že by si psa nevyhnal a tak Hraničáři místo toho, aby plnili své úkoly na hlídce po gondorských zemích, hověli si u krbu s korbelem lahodného moku. V tom se rozrazily dveře a jindy obvykle veselá kopa Urihama vpadl do místnosti. Svěřil se družině se strašnou zradou a krádeží, kterou se provinili sousedé od Patriotů. Najednou byl vzduch nasáklý hněvem a krvežíznivostí. Velmistr družiny, jindy chladný jako severský vítr povstal a zvolal: ,,Dosti bylo anarchie a svévolného napadání jednotlivců, okrádání druhých nedotknutelnými, dosti bylo nedodržování Zákona gondorského. Spravedlnost opět nalezne své místo na slunci v gondorském království! Kde slova neplatí, příjde ke slovu meč.? Vztekle převrátil almaru a z tajné schránky vytáhl podivný tenký meč pomalovaný pradávnými runami. ?Dnes začíná válka...? A skupina vyjela vstříc temné noci

My, řád Templářů, jsme byli dlouho nečinní. Ovšem náš čas opět nadešel a my musíme vyčistit Mordor od špíny jenž se zde utváří. Po světě kdysi chodila spodina mrtvého i žívého světa. Nazývali se Horda. Avšak čas jejich porážky se utvořil, když do bojů zasáhli spolky Vandalů a Angmarů. Nyní po několika letech se opět tato bídná stvoření derou ze tmy na světlo. Zabíjí nevinná stvoření a znásilňují nevinné dívky. Vedení prohnilým Bloodem, pro kterého slib a čest nic neznamená. Dlouho ale utrpení a nenávist šířit nebudou. Ti kterým to není jedno se rozhodli bojovat. Ti kteří byli skoro zničení, aby znovu z popela povstali. Ti kteří jsou dalším krokem v evoluce. Ti kteří hájí prastaré zásady. My Mordor nikdy nezradíme!!!

za guildu Templáři hráč Ichimaru

Dnešního dne proběhl turnaj o nového generála Gondoru. Zúčastnili se-Barbora a Karel s Masym, Vojta s Gronem II. a Toxxem, Andelka se Syrael a Sway(bojovali za Terezku) a take Takahashi se Saquipasem a Kirin Torem.Boj byl cestny a spravedlivy, zvitezila skupina vedena Andelkou... Generálem Gondoru se tak stává Terezka..nedotknuta bojem,přece zvítězila....

Na vědomost se dává, že se našel první vyzyvatel o turnaj Generála Gondoru. Termín turnaje tímto vyhlašuji na den 9.4.2010 v 20.00h.Pokud se najde další skupinka s podobnými úmysly, necht mne kontaktuje.Prihlasky a zmeny beru do 4.4.2010 do 20h.
Attila

Bola noc. Blkotal oheň. Konečne si mohla sadnúť po ťažkom týždni plného bojov a krutostí. Jej skupina, ktorá si vyslúžila prezývku The Pain, stála okolo nej a všetci čakali, čo sa bude diať.
,,Moji spolubojovníci, dnes je ten deň, kedy sa stretneme s našim Pánom." Sotva to dopovedala, zhasli všetky sviečky a zavládlo hrobové ticho. Na chvíľu akoby sa zastavil čas.
,,Dobrý večer", ozval sa hrubý mužský hlas a sviečky sa znovu rozhoreli. ,,Zdravíme ťa, Pán náš. Čím sme si zaslúžili tvoju prítomnosť?". Pán povedal: ,,V Mordore ste si vyslúžili meno v aké som dúfal. Vidím, že moje dielo napĺňate tak, ako som si to predstavoval. Mordor svojím správaním , lenivosťou, opovrhovaním a chamťivosťou, ktorá ich viedla k ukradnutiu jedného vzácneho artefaktu, Pandorinej skrinky, musí byť potrestaný. Táto skirnka bola otvorená." Otočil sa k žene, ktorá viedla túto skupinu. ,,Pandora, tvoj pôvod ti je neznámy. Aj mne je trochu záhadou, ale viem, že si vznikla vďaka tejto skrinke a zmysel tvojej existencie je vyčistiť Mordor od týchto neslušných mravov. Zjednotiť ho a porazit nepriateľa. Ty a tvoja skupina teraz musíte potrestať hriešnikov a nastoliť poriadok. Členovia skupín, ktoré si hovoria Angmar , Vendeta či Horda nás už niekoľkokrát napadli a urážali, preto vám prikazujem začať proti nim vojnu do doby než budú vyhladení alebo rozpustení."
,,Pan môj, rozumieme tvojmu rozkazu a splníme ho! Budeme čakať na ďalšie príkazy".

Královská knihovna města Minas Tirith vyslovuje poděkování trpaslíku Foliášovi, za rozšíření sbírek o několik pergamenů básní, z jeho vlastní tvorby. Tyto verše vysoké kvality budou dočasně vystaveny na čestném místě, aby byly veřejnosti snadno k nahlednuti.

Děkujeme a věříme, že řečený Foliáš bude pokračovat v rozvíjení svého talentu a jednou opět obohatí naše literární sbírky. Ke cti nechť mu též slouží, že odmítl jakoukoliv finanční odměnu.

Veřejnost nechť sama posoudí hodnotu tohoto uměleckého díla, věříme, že zaujme.

Na dřevěné palisádě sebou třepotal kus vybělené a vysušené (pravděpodobně lidské) kůže, na němž byla jasně čitelná vyhláška pána Mordoru:
?Z vůle Marghula pána Mordou je Umbaru uloženo vystavět flotilu lodí pro válku na moři, protože tradice korzárů je známá a jejich hlad po krvi gondorských je velký. Dřevo na stavbu lodí je však nutno dovážet až z Rhůnu, a jelikož Velká řeka je uzavřena, je jeho doprava přes pouště náročná a pomalá. Proto sou vyzvání všichni, kdo mají ve svém držení zásoby dřeva ze stromů mahagonu, ebenu či týku, aby tyto poskytli stavitelům lodí v Umbaru. Není to rozkaz, prozatím, neboť Pán podporuje rozšiřování mordorských držav, avšak pokud nebude flotila připravena včas, bude Marghulův hněv strašlivý.?

O několik dni později zazněly v městech Gondoru, Rohanu a dalších spojeneckých državách bubny. Trubadůři napínali své hlasivky, aby panovníkova vůle byla slyšet co nejdále:
?V reakci na poslední zprávy zvědů o stavbě Umbarské flotily, kdysi tak obávané u našich břehů, rozhodl král Elessar Telcontar o rázné odpovědi. Ještě dnes byl vyslán posel k Princi Imrahilovi do Dol Amrothu, aby jej spravil o potřebě nového Gondorského vojenského loďstva.?
?Je tomu již mnoho generací od dob slavných Lodních králů, kteří šířili věhlas Gondoru po moři a rozšířili ho o mnohá území. Vždyť i pyšný Umbar se musel sklonit, když jej Earnil I. Dobyl! Přišel čas, kdy znovu lodě Gondoru ovládnou moře!? Tak pravil náš král.
Na základě jeho vůle bude neprodleně v Dol Amrothu zahájena výstavba válečných lodí, aby nás ochránily před Umberskou hrozbou.. Korzáři již nesmí nikdy plenit naše pobřeží. Je třeba je silou odradit nebo porazit, najdou-li tu odvahu či drzost přiblížit se k břehům Gondoru. Výstavba takové flotily však je velmi nákladná a především materiálově náročná, neboť vhodného dřeva je nedostatek a po velkých poválečných opravách je jeho cena vysoká.
Proto se tímto dává na vědomost následující výzva:
Majitelé zásob potřebného dřeva, především středně tvrdého týkového dřeva, či cennějších dřev ebenu a mahagonu se vyzývají, aby postradatelné množství odevzdali staviteli lodí v Dol Amrothu. Nejedná se o válečnou daň. Příspěvek je dobrovolný a jeho výše není podstatná. Ti, kdo pomohou s výstavbou loďstva, budou v Gondoru ctěni a odměněni.

------------------------
Poznámka:
<<< Příspěvky jednotlivých postav jsou evidovány a je možné, že největší příspívatel bude panovníkem daného realmu odměněn >>>

Já se na to vykašlu, mezi takovouhle havětí ja prostě žít nebudu? Přece se já, Pepe Dungař, nenechám takhle usurpovat. Sbalím si své saky-paky a mějte se tu. A lidi jsou mně totálně ukradení, beztak za mnou lezou, jen když něco potřebujou, jen tak na pokec nepřijde nikdo. Kdo mě potřebuje, ať si mě najde?

Na vědomost se dává, že k obraně našeho města byla dnes ustanovena nová družina, jejiž členové si říkají Patrioti. Kámen se jmény bojovníků dnes v Helmově žlebě slavnostně poklepal sám jasný král Éomer.

Draebard Rasputa, edorasský trubač

Lidu Středozemě na vědomost se dává, že po dlouhé době bude zpřístupněn dům pana Samvěda. Prohlídka bude však umožněna pouze po dobu tří dnů. Krom známého Dna pytle, které nebylo až na mírné úpravy po odchodu Pytlíků nijak pozměněno, si Vás dovolujeme upozornit především na ozdobný magický sloup zhotovený ku pamáce hrdinů z řad hobitů, který bude dostupný rovněž po tři dny v pracovně pánů Bilba, Froda a Samvěda?

Dnešního dne proběhl boj o funkci nového generála gondorského lidu. Skupina ve složení Bergil, Terezka a Andělka si poměrně hravě poradila s Panoramixem, Dobromilem a střelcem Mišohu. Obhájce titulu se nedostavil.
Ať žije nový generál Gondoru ? Bergil.

Strážce čestného boje

?Je tam? byla zalezlá dlouho, ale už se z toho vylízala a zas útočí na každýho, kdo de vokolo,? vysypal ze sebe skřet a trochu se při tom klepal. Velitel Cirith Ungol se na něj překvapeně podíval a po krátkém zamyšlení řekl: ?No, to je nakonec dobře. Aspoň to tam nebudem muset hlídat, co?? zašklebil se. ?Všechno jako za starejch dobrejch časů.?

Všemu lidu na vědomost se dává, že původní generál Gondoru se k obhajobě své pozice nepřihlásil, a tak dvoučlenný tým vyzyvatele získal svému nepřítomnému veliteli nový titul. A proto sláva novému generálu Gondoru, Valeriu Baldwinovi!

Mistr turnaje

Korbely s hlasitým třesknutím narazily jeden do druhého a dva prošedivělí dobrodruzi do sebe na jeden zátah vyprázdnili jejich obsahy. Ten větší si otřel hřbetem ruky pěnu z úst, pak lety procvičovaným gestem naznačil objednávku dalších dvou kousků a nevzrušeně pokračoval, kde předchozím přípitkem skončil: ??je to tak, jak říkám. Lidi jsou prostě čím dál tím víc divnější. To, cos mi tu teď vyprávěl, ještě není nic proti zjevu, kterýho jsem potkal včera. Jel jsem směrem od oázy k řece, co dělí poušť od lesů vedoucích až k Osgiliathu. Kus proti proudu vysedával podivín, od hlavy až k patě obklopenej nespočtem haraburdí a krámů, hotovej vetešník. A že prej potřebuje nutně pomoct se sháněním nějakejch věcí na stavbu lodě? Hejk, hejk, prej lodě, vypadám snad jako nějakej zpropadenej lodník?? Podivnými zvuky se zasmál a sfoukl čepici pěny z nově doneseného poháru. Pak pokračoval: ?No a nebo tenhle Gregor? blížíme se k zlověstně vypadajícímu vchodu do Nexmiriasu, každej hlavu plnou černejch myšlenek, co se nám tam všechno může stát, jak tam všichni zhebnem, a tak? no, a co si myslíš? On tam jen tak stál a že prej jestli bychom mu nepřinesli něco z nějaký truhly nebo jak? pche, já jdu někam riskovat život a to, co najdu, pak ještě budu dávat někomu jinýmu. To tak?? Oba si dál navzájem horlivě přitakávali a pili jedno pivo za druhým. Zbytek hovoru však už zanikl v rostoucím hluku hospody, která se po soumraku rychle plnila.

Jsme věrní stoupenci mordorské říše. Říše nespoutané a divoké, založené na tvrdých pravidlech, která si stanovili sami její obyvatelé. Pravidla založená na síle, krutosti, respektu, ale i přátelství a cti. Kdo vyznává tyto hodnoty, je naším bratrem. Už mnoho písku propadlo hodinami věčnosti během našich životů v této zemi. Proháněli jsme se planinami, bojovali s monstry, pokořovali nepřátele a tvrdou, ale zároveň spravedlivou rukou si sjednávali respekt ve vlastních řadách. V poslední době se v naší zemi začaly potulovat beznadějné existence bezcharakterních osob. Ty opovrhovaly veškerou autoritou, projevovaly se nesmírnou drzostí a nemeškaly se snížit k nejhorším podlostem. Nejednou nás i jiné obyvatele této země pod malichernými záminkami napadli.
Někteří pod jejich náporem i padli. Jejich síla neplynula z jejich srdcí ani z jejich vědomostí. Ta vycházela pouze z neomluvitelné arogance posílené jejich hojným počtem. Tito proradní se seskupili do společenství Hordy zatracených. Sami si z vlastní podstaty stanovili jméno a kvůli ní také byli velkou částí Mordoru zatraceni. Jejich napadání a nepravosti nebraly konce. Avšak málokdy skončily úspěchem, protože naše odvaha převyšovala jejich počet. My se nedáme! Budeme bít tyto zatracené do té doby, dokud nepadne poslední na kolena s prosbou o slitování na rtech. Válka vyléčí tuto nemoc na tváři mordořské říše.

Rytíři Angmaru

Vousatý stařík nepovšimnut došel doprostřed edorasského náměstí a významě si odkašlal. Několik lidí se otočilo.
?Nabízíme doprvod obchodních karavan, likvidaci nebezpečných příšer, ochranu řemeslníků před nájezdníky,??
?Kdo, vy? Snad ne ty,? přerušil ho kdosi z davu. Tu a tam se ozval tlumený smích.
?Moji přátelé - Žoldáci,? odvětil bělovousý muž. ?A nemyslete si, že jde o kdejakou sebranku. Sám král jim poskytl kámen, kam oficiálně zapsali svá jména. Jsou to zkušení bojovníci a můžete se spolehnout na jejich služby. Najdete je v Helmově žlebu.?
?No, uvidíme, uvidíme,? prohlásil pochybovačně jeden ze strážných. ?Nemám s podobnými lidmi dvakrát dobré zkušenosti. Až čas ukáže, co jsou doopravdy zač.?
Dav se pozvolna zamyšleně rozešel?

Z poznámek pojišťovacího pracovníka:

...dnes jsem pracoval dlouho do noci. Zatracená bouře! A zrovna dneska, když do edoraské krčmy dorazilo čerstvé zboží! No nic, mám to spočítáno, rovných třiapadesát lodí kleslo ke dnu. Uf, taková škoda - 9 934 850 zlatých! Jo, mít tak ty peníze, to bych se mohl válet někde na rybách a třeba si i koupit celý Cair Andros. No, aspoň prémie snad dostanu od šéfa, protože jsem zjistil, že žádná z těchto lodí nebyla řádně zabezpečena, a tak naše společnost bude moct všechny nároky zamítnout. Uvidíme ráno, ale počítám, že majitelé moc štastní nebudou, až se to dozví...

Gondorská výprava do Mordoru byla kýmsi smetena. Na místě zůstalo jen krví v kruhu napsané V... prý za tím vším stojí skupina mordorských bojovníků, kteří sami sebe nazývají Vendetou.

gondorský herold

Skupinka mordorských bojovníků uposlechla dávné legendy a vydala se hledat bájný artefakt lorda Fellangela. Mordořané opravdu našli svitek, který kdysi před smrtí vůdce ithilienských válečníků napsal, a posíleni tímto objevem rozhodli se pomstít jeho smrt. Se svolením samotného Marghula založili spolek, který na počest padlému hrdinovi pojmenovali Fellangelova legie.

mordorský herold

Byla krásná zimní noc, obloha se vyčistila od veškerých mraků a hvězdy zářily. Něco velkého se mělo stát. Neznámý gondorský bojovník, tažen podivnou silou, dovedl svého koně až na daleký sever, kde zpoza velkého balvanu na kopci spatřil dole poblíž jezera velký svítící palantir. Už už chtěl sjet z vrcholku, avšak měsíční záře v dáli osvětlila siluety tří jezdců na koních, kteří si to rovněž namířili k jezeru. Bojovník posečkal a pozoroval trojici. Sesedli, několik minut o něčem rozmlouvali, načež nasedli na své koně a zmizeli za temným obzorem. Za obzorem na druhé straně začala sílit tajemná záře a zanedlouho odtud vyjela mordorská bojová družina, deset dobře vyzbrojených skřetů. Do údolí očividně jeli za stejným účelem, i jejich zastávka probíhala stejně, dali se však po stopách tří předešlých jezdců. Bojovníka v tuto chvíli nenapadlo nic lepšího, než sednout na svého koně a následovat jejich ve sněhu zřetelné stopy.
Po několikahodinové jízdě divočinou dojel bojovník až k mořskému břehu. V noci nádherně svítíčí loď mordořanů byla ještě pořád vidět na obzoru a zvědavý bojovník neváhal sesednout z koně a nastoupit na vor příhodně ukotvený poblíž. Brzy doplul na ostrov, v jehož středu stála mohutná hora. Stopy vedly až k jejímu úpatí, kde se nacházel magický portál. Gondořan zvídavě přistoupil a prohlížel si jej, avšak najednou z nedaleké houštiny vylezl skřet se zlomyslným výrazem, třímající v ruce nabitou kuši, a křikl na bojovníka: ?Chceš žít? Vlez tam a možná tě nezabiju!? Bojovník bez váhání vkročil do portálu, načež se objevil někde úplně jinde.
Obklopen Mordořany, stál v podivné místnosti plné mrtvých těl a z dálky k němu doléhaly zvuky boje. Kapitán si ho změřil pohledem a hlubokým hlasem k němu promluvil: ?Bojuj, jak nejlíp dokážeš, a až to skončí, můžeš jít.? Oba na sebe kývli, tasili zbraně a vydali se do útrob podzemí. Řinčení zbraní bylo slyšet stále silněji, až všichni dorazili k jeho zdroji. Kupodivu zde mezi těly několika monster stáli pouze tři spoře odění Gondořané. Jakmile skřety spatřili, semknuli se do obranné formace, připraveni bránit se. Kapitán mordorské družiny se však prodral do jejího čela a zvolal: ?Spolupráce?? Jeho udivení vojáci po sobě koukali, jeden si velmi okatě odplivnul, Gondořané však po několika vzájemných pohledech volným krokem bez špetky ostražitosti nebo agrese vešli do řad větší skupiny.
Dál se podzemím probíjeli spolu. Mordorská síla a disciplína byla obdivuhodná. Monstra umírala, strážci bran padali jeden po druhém, až celá družina stanula před pánem rozsáhlého podzemí. Boj byl lítý, každý dělal to, co měl, a obě strany společně dosáhly toho, že strážce únikového portálu a pokladu za mohutného výkřiku padl. Žádný ze skřetů si však v bojové vřavě nevšiml, že tři gondorští hrdinové, které mezi sebe přijali bez jakéhokoliv podezřívání, se z boje jednoduše a přitom velmi zákeřně vytratili. Když pak jejich kapitán rozrazil dveře a otevřel truhlu, ve které se měl nacházet poklad, našel na jejím dně jen pár zlatek a v magickém portálu zahlédl tři bojovníky uhánějící na svých koních po zasněžených pláních daleko do dáli.
Druhý den něco málo po poledni postává skřet na okraji lesa kus od Východní marky. Po mostě projel jezdec na koni a namířil si to k lesu. Zastavil svého oře, sesedl, předal skřetovi cestovní vak a s klidem promluvil: ?Podíl tvého pána je uvnitř. Předej mu to a vyřiď, že tímto jsme vyrovnáni.? Mordořan kývnul a během několika chvil zmizel mezi porostem.

Poslední potomek rodu Werwenů dnes v Edorasu založil spolek bojovníků, který na památku svých předků pojmenoval Ferwens. Snad přispějí k bezpečnosti našeho města...

Velitel Jízdmarky

Několik málo minut po konci obléhání Minas Tirith prochází generál Kurpan s několika bojovníky ulicemi města směrem k citadele. Slunce zapadlo teprve před chvílí a skřetové se dali na ústup, ačkoliv nebyli ani poraženi. Bitva byla krvavá a především na straně lidí padlo mnoho bojovníků.
Poblíž Bílého stromu se generál pootočil, zahleděl k východu a promluvil ke svým druhům: "Brzy se vrátí a já již nebudu mít dost sil k vedení vojska." Sejmul helmu a v jeho skřetí tváři bylo znát cosi lidského. Stráže citadely mu ustoupily z cesty, aby mohl vejít dovnitř a požádát krále o propuštění ze služby Gondoru.
Za úsvitu vyrazili poslové do všech stran a ještě toho dne večer se začali udatní bojovníci ze všech koutů Gondoru objevovat v Bílém městě. Turnaj se blíží...

Ulice Edorasu dnes byly odeny v chmurných barvách. V hlučném podzimním větru byla občas slyšet tichá slova útěchy a vzpomínek nad obětmi války. Těžkou ranou byla pro město zpráva od výpravy vyslané prozkoumat útroby Dol Gulduru. Skupina složená z početné vojenské patroly a hrstky vzdělanců měla prorazit pilíře obrany známé pevnosti, prolomit důmyslné pečetě chodeb a prozkoumat sílu podzemního opevnění, kde mělo podle mnohých zvěstí započít snažení o sjednocují prokletých duší v organizovanou armádu a hromadění prostředků pro vedení výpadů do nejbližších měst. Po třech týdnech beze zpráv se začaly zpět do Edorasu vracet uštvané, krví zborcené skupinky těch, kdo přežili náhlý odpor...

Několik přeživších členů Sauronovy armády se znovu sjednotilo pod Marghulovým vedením a pod pláštěm noci vyráží do boje...

Padl poslední úder. Kurpan si sundal přilbu a otřel si pot z čela. Tak je tedy dobojováno a on bude generálem. A pořádným! On nebude trpět paktování s Mordorem pro vidinu pár zlatých plíšků... vnese do vlažných srdcí Gondořanů nové odhodlání. Hned se odebral do Minas Tirith a nechal hlásnými troubami dodaleka vyhlásit nová pravidla:
Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám!
Mordor je váš nepřítel! Nikdy s ním nespolupracujte, mějte na paměti, co lidských životů stála naše svoboda! Vlastizrada se neodpouští!

Ti z ithilienských hraničářů, kteří přežili bitvu o Umbar, se po nabrání nových sil opět sjednotili a jsou připraveni hájit zájmy Obnoveného království.

V posledních paprscích žhavého pouštního slunce se v ulicích Umbaru zablýskl zbrusu nový kámen cechu, z jehož jména přeběhl nejednomu obtloustlému skřetovi mráz po zádech. Do vyleštěného růžového mramoru byla vyryta pouhá čtyři písmena: FEAR. Ve tvářích skupinky bojovníků kolem něj se zračila zloba a odhodlání...

..kuchaři Mrkvičkovi se zdál Hobitín příliš rušný a proto změnil místo svého bydliště...

Umbarska poust uz neni tak pusta.. nastehovalo se tam za slunkem par(dost)potvor..

Sarig

...Nazgul Lothias byl unaven vrazdenim gondorskych obyvatel a dobrovolne se sve Marghulem propujcene pozice vzdal..

Z kroniky "The Nine"

...Bláto a spršky vody z všudypřítomných louží odlétaly všemi směry, koňské hřívy vlály v pravidelném rytmu dopadajících kopyt. Brána Edoraská byla pod drtivým náporem mordorských nájezdníků. Zbraně se jim slavnostně neleskly, zbroj neodrážela sluneční svit - tohle nebyla přehlídka vojenské síly, takhle vypadala předehra skutečného mordorského plenění. Oči zpoza hledí přileb se zlověstně leskly. Tváře, které nebyly pokryty helmou či jinou částí zbroje, hyzdily klikaté stopy čepelí. A nebo alespoň krve. Predevším cizí.
Pak se ale odněkud přiřítila čerstvá síla obránců, mordorské plenění bylo přerušeno a útočníci zatlačeni až k hlavní bráně města. Nakonec se ukázalo vše ztraceno a tento pokus o prolomení obrany skončil útěkem. Mordorští nájezdníci se otočili a hnali své již tak vyčerpané koně k otevřené Edoraské bráně. Mezi posledními byli i členové guildy The Nine. Jaké ale bylo překvapení jednoho z nich, když se zničeho nic odněkud vzal jakýsi gondorský zloděj a vlastním tělem zahradil cestu ven z té hrozné spouště ve městě. Když následkem takové živé zdi našel smrt pod čepelemi gondorských strážců města jeden z guildovních warů, našel při posledním pohledu do tváře gondorského zloděje krom zlověstného úšklebku plného pohrdání také rysy známé tváře, které ani důmyslně vyrobená maska nemohla překrýt - byl to mordorský zloděj z guildy Angmar. A ve službách nepřítele.
A protože existuje jen jedna strana, která je předurčená dotáhnout tuhle válku do konečného vítězství, rozhodla se The Nine učinit přítrž přeběhlíkům a připojit se na stranu guildy Ztracených - válka s guildou Angmar budiž tímto oficiálně vyhlášena. Nechť promluví krev, bolest a nabroušené čepel tam, kde slova nestačily.

Z kroniky Rytířů Angmaru:

?Alfie?? řekl Meneith. Byl celý ochablý, bez výbavy. ?Ano?? odvětila. ?Zase ty Ztracený, zase mě přepadli a okradli.? ?COŽE?! Dalšího člena nám jen tak přepadli?! To nemůžem nechat jen tak!? Tak Alfie nechala všechny členy svolat...

- o pár hodin později -
?Takže, milí spolubojovníci, tohle si nemůžem nechat líbit, zase ty Ztracený duše oloupili našeho člena, takhle to nemůžeme nechat, včera Be Janga, dneska Meneitha, bez udání opodstatněného důvodu. Nehledě na to, že se podlým způsobem podíleli na okradení našeho člena o adamantiové brnění!!!? pronesla Alfie. ?ZABÍT, ZABÍT!? začali křičet naši válečníci. ?Počkejte, zkusíme to diplomaticky, dáme jim ultimátum,? zapojil se do schůze Aizerin. ?Dobře, tak do zítřejšího zapadnutí slunce - jestli nám nevynahradí škody, budem muset zakročit tím, co zajisté všichni ovládáme, zbraněmi,? zakončila Alfie válečnou poradu a dala zprávu o ultimátu Ztraceným.

- 25.6.2008 při zapadání slunce -
?Tak nevidím snahu Ztracených duší napravit škody, připravte zbraně...?

------------------------------------------------------------------------
Marghůl si promnul prsty a pokud by jeho výraz někdo léta studoval, pak by si mohl myslet, že Pán Mordoru posmutněl. Ovšem za předpokladu, že by vůbec měl nějaké city... Jeho služebník zvaný "Marghůlův Prst" však věděl, co to znamená - bude muset dohlédnout na dodržování Pánových pravidel pro šarvátky mezi jeho poddanými.

Lidu gondorskému na vědomost se dává, že po dlouhé době bude zpřístupněn dům pana Samvěda. Prohlídka bude však umožněna pouze po dobu tří dnů. Krom známého Dna pytle, které nebylo až na mírné úpravy po odchodu Pytlíků nijak pozměněno, si dovolujeme Vás upozornit především na ozdobný magický sloup zhotovený ku pamáce hrdinů z řad hobitů, který bude dostupný rovněž po tři dny v pracovně pánů Bilba, Froda a Samvěda.

Po posledním drtivém útoku na Pevnost Strachu investoval její pán nemalé prostředky ze svého pokladu do oprav a posílení své pevnosti.

Na vědomost se dává, že při pracech na vykopávkách několika odvážných skupin v Popelavých Horách byl nalezen vchod do další části tajemného dungeonu. Ze tmy vyběhla tak odporná monstra, že kdo měl nohy, snažil se utéct. I tak si celý incident vyžádal několik obětí na životech.

"V dešti, prachu, plitkém bahně, sedí strhaný mág na lamě.
Rozhlíží se, nemá stání, k Mirkwoodu ho cos pohání.
K Mirkwoodu vždy ho cos nutí, nic doma, nic mu po chuti.

První jiskry vykouzlil, tu se v něm oheň zapálil.
A po rozpálené stařině zavířilo se v hlubině.
Však napříč jeho tušení překvapilo ho zjevení.
Vyvalily se lebky zdola s zuřivostí skalního trola.

A v Dol Gulduru v nitru skal bláznivý stařík zatleskal..."

Po doznění posledních veršů se zarmoucený dav truchlících ještě několik minut mlčenlivě díval do prázdného hrobu muže, jenž byl na svých cestách zaskočen obnovenou silou Dol Guldurského opevnění...

Turnaje o Generála Gondoru se tentokráte zůčastnily čtyři týmy. Konal se na příkaz krále na odloučeném místě pouze za přítomnosti týmů, králových nejvěrnějších a samozřejmě krále Elessara.
V prvním kole se dává Aredhel v doprovodu Alenky the Month a Beo de Mora do boje s družinou Darcopa, v níž jsou dále Tharas Aegeran a Dariel. Z tohoto souboje vychází vítězně Aredhelova skupina.
Brzy poté musí Xander, Takanel a Martas čelit Anežce, Kurpanovi a Neovi. Takanel naneštěstí umírá prakticky okamžitě a jeho spolubojovníci nejsou schopni čelit převaze - z tohoto utkání postupuje Anežka se svojí družinou.
Ve finále se tedy setkává Aredhelův tým s Anežčinou družinou. Boj byl vskutku velkolepý - bitva trvala dlouho, byla plná zvratů a heroických kousků. Jak tomu však při každém turnaji musí být, jedna skupina má mírně navrch a v úplně posledním kole Aredhelův tým porušením pravidla o zákazu kouzlení zdí definitivně potvrzuje Anežčinu výhru. Sláva nové generálce Anežce a jejím společníkům Neovi a Kurpanovi!

Z kusých informací přihlížejících sepsal písař krále Elessara

"Pro caste potycky, ktere vedou k pomalemu oslabeni naseho vladce, se vyhlasuje nasledujici:

Z Mordoru bude nadale vyhnan kdokoliv, kdo v prubehu boje s Gondorskou luzou napadne Mordora.
Z Mordoru bude vyhnan kdokoliv, kdo v prubehu boje s monstry napadne Mordora.
Z Mordoru bude vyhnan ten, kdo opakovane a bezduvodne napada vlastni.

Vyjimkou je ohlasena valka guild, kdy bod 2 a 3 na znepratelenou guildu neplati"

Marghuluv Prst

Na vědomí všem zemím pod ochranou Generále Gondoru se dává, že v tradičním turnaji o tuto funkci svedeném dnes, se střetly dvě skupiny bojovníků pod vedením chrabré Terezky a nebojácného Dariele. Terezka si za své spolubojovníky zvolila udatné duo Aiur a Charon, zatímco pomocníky Dariele byli Abigale a Darcope. Obě skupiny spolu svedly dva nezapomenutlné zápasy plné skvělých bojových výkonů od všech zúčastněných. Mírná převaha na straně krásné Terezky, klenotu mezi bojovnicemi, a jejích spolubojovníků Charona a Aiura se projevila v obou soubojích a oni po zásluze zvítězili. Nechť tedy všichni zvednou číše na počest nového Generála Gondoru, kterým se stala Terezka!

Ze zápisníku velitele Turnaje :

Dnes večer se schromáždila elita lidu gondorského, aby změřili sílu s mocným Generálem Gondoru. Vyzyvatelů se našlo několik a to : Mortus, Valerius Baldwin, Neo a Miroin se svými družinami.
Díky těžkým bojům nyní známe vítěze.

Výsledky jsem zaznamenal nasledovně :
Generál Issabela vs Miroin 2:0
Generál Issabela vs Valerius Baldwin 2:0
Generál Issabela vs Neo 2:1
Generál Issabela vs Mortus 2:0

Nechť tedy Generál Issabela i nadále vede lid gondorský do boje proti mordoru, a nechť se její moc snoubí se silou a spravedlností ku prospěchu všeho lidu.

Námořní neštěstí

Ačkoliv jsem Vás varoval před přicházející bouří, v době největšího běsnění se nacházelo spoustu lodí na otevřeném moři či kotvící na nebezpečných místech.Od preživších a různých očitých svědků se nám doneslo, že škody jsou nesmírně vysoké.Zprávy hovoří o 87 lodích , které se již nikdy nevratí. Celková škoda byla vyčíslena na 16308450 gp.

Strážce Majáku.

Lidu Gondorskému se na vědomost tímto dává,
že z rozhodnutí krále Gondorského byl s okamžitou platností odvolán ze své funkce generál. Důvodem k odvolání je časté překračování pravomocí jemu svěřených. Dále je generál podezřelý z vytváření vlastních mocenských struktur a zvýhodňování vlastních lidí na úkor spravedlnosti.
Generálovi Gondoru náleží úloha udržovat právo a pořádek ve všech městech i mimo ně. V žádném případě není oprávněn stanovovat si vlastní pravidla. Toto právo náleží pouze panovníkovi
Do příštího turnaje bude post Generála neobsazen. Dosavadní generál je z turnaje předem vyloučen.

Lidů všemu na vědomost dal
Trubadůr Edoraský

Prodejci aktivacnich krystalu a tetiv si nasli dalsi zabavu.. nyni si s nekterymi z nich muzete zahrat kostky o penize.... hodne stesti.

Vas vyhlasovatel

Vzhledem k přemnožování některých monster vyhlásili vladci obou válčících stran odměny za lov určitých monster. Místa kde se můžete k lovu přihlásit jsou Barad-Dur a Edoras prostřednictvím vyhlašovacích vývěsek. Také zde Vám bude předána případná odměna.

Vyhlašovatel

Dnes popoledni bylo zjištěno, že kdosi z kuchyně Bohů ukradl vzácná vejce speciálně dovezená u přiležitosti novoroční snídaně. Podle mudrců bude mít krádež nedozírné následky, když se nedostane všemohoucím jejich tradiční novoroční omelety. Bída, nemoc, nedostatek a zatracení stihne celou Středozemi, bez rozdílu rasy a přesvědčení. Nezbývá nic jiného, než spojit síly a pokusit se vejce najít. Nejlépe prý vyrazit po půlnoci, pod rouškou noci, utkat se se zlem, potrestat zlodějské temné síly, vejce vrátit a zajistit si tak blahobyt a péči Bohů v nadcházejícím roce.

Do kroniky Věků zapsal:
Trubadůr Krfafy

Proslýchá se, že na jihu Temného hvozdu, ve stínu rozvalin černokněžnické věže, se dají nalézt vzácné dřeviny, o kterých se dosud soudilo, že se vyskytují jen poblíž posledního sídla Noldor - Roklinky.

Královska knihovna zveřejnila v těchto dnech kopie pergamenů nedávno nalezených při rekonstrukci malířské školy v Minas Tirith. O pořízení kopií a jejich vystavení bylo rozhodnuto i přesto, že mnohé pergamny byly velmi poničeny a některé jsou zničeny zcela. Mnoho z nich však vypráví pozoruhodné příběhy ze života různých lidí i města. Současně byly další kopie poslány na jih pro knížete Faramira, neboť je důvod se domnívat, že některé informace v nich by mohl velmi ocenit. Poslední zprávy z jihu ale hovoří o tom, že karavana byla nedaleko cíle své cesty přepadena nenadálým výbojem haradských žoldáků a přišla nejen o svitky, ale i zásoby jídla a peněz. Kníže Faramir připravuje dle všeho se svými hraničáři odvetný útok.

Daleko na severu v Mlžných horách se vznesl velký orel a rozlétl se na jih. Pronikavým zrakem sledoval krajinu pod sebou. Přelétl přes vysoké hory a rozlehlé zelené hvozdy až k rohanským pláním. Upnul svůj zrak na východ a stočil se k zlověstným černým horám na obzoru. Neúnavně máchal křídly ve studeném nočním vzduchu, Když se ocitl nad velkou Anduinou, jeho zrak upoutalo něco na zemi.
Jeho hrdlo vydalo jedinou, silnou a hlučnou notu. Bleskově se obrátil a odletěl zpět k horám.

Haradský paša vydal výnos, který zakazuje pohyb občanů Gondorského paktu na uzemí měst Umbar a Tahabar. Veřejně se přihlásil ke spojenectví s Mordorem.

Nepřátelé Mordoru musí města opustit nejpozději do konce týdne. Neuposlechnutí výnosu se bude trestat na hrdle a konfiskací veškerého movitého i nemovitého majetku, který bude na místě zajištěn.

Do hospody u Skákavého poníka včera dorazili fornostští dřevorubci. Jedli a pili do samého rána. Nalili se a vyřvávali na celé kolo, že prý na východ od Větrova se nacházejí stromy malornu. Nikdo jim něvěřil a měli je za blázny... je pravdou, že platili štědře.

Ztratil se batailon barad-durských skřetů při průzkumu Dol gulduru. Záchranná výprava narazila na povražděné vojáky a jednoho zmasakrovaného drvoštěpa s vozíkem elvenového dřeva. Zdá se, že i přes tuto ztrátu bude mordorské vojsko opět silnější.

V dáli udeřil blesk a zarachotil hrom. Z hloubi země se ozvalo strašlivé zakvílení. Brána strachu a smrti se opět otevřela. Třeste se!

Obrovká bouře dnes pustošila celé západní pobřeží Středozemně.

správce majáku

... ze zápisků generála Gondoru Andělky ... "Včera jsem byla na projížďce se svými přáteli Paynem a Riathem po kraji půlčíků. Slunce pálilo celý den a také jsme byli po dlouhé cestě velmi unavení - rozhodli jsme se zastavit a odpočinout v hospůdce v Hůrce. Už když jsme přijížděli všimla jsem si nebývalého vzruchu. Všeliací lidé pobíhali přes celou ves sem a tam. Nejvíce jich bylo před hostincem kde se vytvářel velmi početný hlouček. Přijeli jsme blíž - dav se trochu rozestoupil a my jsme spatřili uprostřed shromádění zajímavou postavu - byl to postarší muž, oblečený do krásných šatů - z jeho výrazu salala trochu nervozita, možná obavy či strach - chodili k němu lidé všeliací, jeden po druhém a zas odcházeli - někteří s úsměvem, někteří v docela špatné náladě - ke kadému člověku ten muž jen velice krátce promluvil a zakroutil hlavou - nic víc. Zvědavost mi nedala a tak jsem sesedla z koně a šla k tomu muži - už jak jsem se přibližovala davem muž náhle
jakoby ožil, velice hbitě se prodral davem přímo ke mě a hlasitě opakoval: "Konečně! Tebe potřebuji! Silného bojovníka!"Pojď, jen pojď za mnou - mám něco co Tě bude jistě velice zajímat ..." Dav se začal rozcházet a já jsem následovala muže,
pokynula jsem na své přátele aby mě pomalu následovali. Přišli jsme do odlehlé uličky. Tam se muž náhle zastavil a řekl už
klidnějším a tišším hlasem: "Potřebuji doprovod do Šedých přístavů, jsem bohatý obchodník a tyto kraje jsou nebezpečné. Odměním Tě velmi štědře o to se neboj!" V tu chvíli spatřil Riatha a Payneho, kteří mezitím přisli. "Aaa výýýborně výýýborně, vidím, že tu máte přátele - Pojďte všichni - odměna bude veliká, to mám ale štěstí! Takoví silní bojovníci, ti mě jistě ochrání!!"
Na tom staříkovi bylo něco zvlátního a navíc do Šedých přístavů jsem měla cestu - rozhodla jsem se, že ho tedy doprovodím.
Na otázku, kdy vyrazíme reágoval rychlým nasednutím na koně a svižně mířil k bráně města.
Prvních pár mil uběhlo velmi klidně. Jediné co mě párkrát zarazilo bylo, že kupec chtěl jezdit pouze u cest, chtěl projet co nejvíc vesnic, nechtěl ani slyet o zkratkách po lesích které tu tak dobře znám. Na půlce cesty mezi Hůrkou a Hobitínem muž přijel ke mě, bylo vidět, že mi chce něco sdělit celou cestu ale odhodlal se až teď: "Asi byste měli neco vědět.
Víte, to proč jsem si vybral Vás, ctěné a silné bojovníky to má velký důvod! Převážím velmi cennou věc - Svazek Teorii Všeho svazek druhý, a
asi víte včera v knihovně Minas Tirith došlo k tomu ohavnému činu, tak snad pochopíte moje obavy, víte ten svazek ten je velmi cenný!! Pak se stařík zas oddálil, byla na něm vidět čím dál víc stoupajicí nervozita. Po průjezdu Hobitínem se stalo něco na co nikdy nezapomenu. Muž náhle zpanikařil a začal křičet: "Nééééééééééé, Néééééééééé! Prosím!" V tu chvíli se proti nám vynořila postava,
celá zahalená v kápi s mečem v ruce. Stařík křičel pořád dokola: "To je ON!!! Nesmí dostat ten svazek, ne - nesmí ho dostat, to - to
je přeci on! Ochraňte mě, mu -mu síte mě ochránit". Rozhodli jsme se bojovat. Zaútočila jsem
na cizince avšak on odvrátil můj útok jako nic. Pak zaútočil on, jeho pohyby byly skoro dokonalé a navíc ovládal magii! Ale takovou jsem nikdy neviděla! Plameny šlehaly všude kolem nás, věděla jsem, že tuto bitvu nemůžeme vyhrát, nepřítel byl velice silný. Rozjeli jsme se tryskem k Šedým přistavům, pořád jsem se ohlížela po nepříteli - nepronásledoval nás - stál na místě
a hlasitě se smál - nakonec jsme ho ztratili z dohledu. Myslela jsem, že je po všem. Mýlila jsem se! Cizinec se za pár chvil zjevil zase!
Teď zaútočil jetě prudčeji než předtím, srazil mě i Payneho z koní na zem a pronásledoval kupce, neměl naději utéct! Viděla jsem jen jak stařík padá na zem raněn a cizinec se nad ním sklání - pak cizinec silným hlasem zvolal směrem k nám: "Na Vás taky dojde, už brzy!" A zmizel. Běželi jsme ke staříkovi - byl raněn a v šoku. Rychle jsme ho odvezli do Šedých přístavů - bylo vidět, že mu už moc chvil nezbývá.
Řekl mi ať jdu blíž, že musím vědět něco velmi důleitého. Jeho řeč byla velmi neucelená a hlas se mu pořád chvěl...Vyprávěl mi o historii svazků Teorii Všeho, musím o tom co nejdříve zjisti co nejvíc. Vykradení knihovny a teď přepadení tohoto kupce a ten cizinec - nelíbí se mi to. Schopnosti toho cizince převyšovali úm jakéhokoliv čarodějě i bojovníka. Kdyby byla ta pověst pravdivá
mohl by být Gondor ve velkém nebezpečí. A ano málem bych zapomněla - ten stařík než zemřel říkal něco o své ženě - o cizinci, který ji zlákal a odvedl od manže a přivedl do hrobu. Může to mít nějakou souvislost se zlodějem?
A jetě něco řekl, něco velmi konkrétního - řekl nám jméno muže, který něco ví o svazcích, muže kterého musíme najít - Ruaniol! Včerejek ve mě zanechal velké obavy, pokusím se Ruaniola najít za každou cenu a ujistit se, že nehrozí žádné nebezpečí, v to aspoň doufám ale mé obavy rostou
stále víc, když si vzpomenu na umírajícího staříka, na jeho zděšený výraz - ten svazek ho stál život a to mě děsí?

********************
Poznámka: zápis je čistě vzpomínka Generála Andělky, může být zcela pravdivý nebo zkreslený odstupem času a obsahovat jisté odchylky od skutečnosti.

Knihovna v Minas Tirith vykradena

Výpověď správce knihovny:
Byl to urostlý muž, člověk, ale ... zřejmě s elfskými předky, jestli mi rozumíte. No, na sobě měl jezdecké šaty, ale kvalitní, to zase ano. Vlasy jakoby trochu zešedivělé, tipoval bych ho tak na 40, možná až do stříbrna. Byl to věru zvláštní návštěvník, avšak takových je v naší knihovně dnes a denně plno. Abych se ale dostal dále, přišel za mnou, jestli prý mu nemohu pomoci, že hledá nějaké svazky. Vyjmenoval pár názvů našich nejvzácnějších knih, chtěl starý Feadriho herbář nebo i Příručku podivuhodností ve světě přírody. Ujišťuji vás, že všechno to jsou nesmírně cenné spisy, řekl jsem mu tedy, že spadají do sekce s omezeným přístupem a půjčují se jen ve vyjmečných případech a rozhodně ne každému. Odpověděl mi, abych mu je přinesl, že spěchá. Už, už jsem se chtěl rozčílit když se vše kolem mě zahalilo d stříbrné mlhy, viděl jsem, vnímal jsem, avšak byl jsem v jakémsi tranzu. Přinesl jsem mu ty knihy, chtěl jsem se tomu vzepřít, ale připadal jsem si jako dítě, které okřikne matka. Poděkoval mi a odešel. Nevím... opravdu nevím jak to dokázal.
------
V knihovně byly zavedeny přísnější bezpečnostní opatření, za navrácení některého s odcizených svazků vypisuji odměnu 10 000 zlatých.
Jde o tyto svazky:
Teorie Všeho
Feadriho herbář
Příručka podivuhodností ve světě přírody
Temná znamení a zakázaná magie
Mocné síly přírody čili Herbář

************************************

Krvavá krádež v Haradské knihovně

Včera na večer byla přepadena Haradská knihovna, strážci knihovny a pomocík knihovníka byli brutálně zavražděni. Po pachatelích se zatím nic neví, žádáme jakékoli svědky, aby se nahlásili se svou výpovědí strážným či některému s Nazghulu. Ukradeny byly jedny s nejcenněšjích spisů o černé magii, popisy mystických tvorů a pojednání o lávovém ještěrovi.
Buďte obezřetní.

Zápiš č. 8
Od rána Dorkon chystal vše potřebné pro první rituál. Rozhodl jsem se, že začnu červeným. A rozhodl jsem se také že budu riskovat. Ukázalo se, že jsem chyboval bohužel chyboval. Červený náleží spíše principu stříbrného. Až na odpor k magii samozřejmě. Vyvstala otázka, zda riskovat možnou ztrátu červeného. Mé rozhodnutí se může zdát šílené, ale chci aby vše bylo dokonalé. Rozhodl jsem se změnit v poslední chvíli červeného na stříbrného a červený princip složit jako své díky Dorkonovi. Poslal jsem do místnosti k mým svěřencům truhličku s hedvábným stříbrným páskem. Již mnohokrát použitým trikem s hlasem přes zeď jsem oznámil červenému aby otevřel truhlu, vložil svůj červený pás a zavázal si stříbrný. Učinil tak bez jediného zaváhání či zbytečného dotazu. Červený pásek jsem poté předal vzrušenému Dorkonovi. Teď jsem spokojen, i když stín obavy ve mě nadále zůstává.

Tento systém zaznamenávání mých poznatků a průběhu přeměn napříště zaměním za metodu ukládání vzpomínek. Uvidíme, která bude více zajímavější pro mého případného dědice.

Zápis č. 7
Popálenina na prstě modrého začla vypadat opravdu hrozivě. Zřejmě i to odradilo ostatní a celý následující den se nikdo pro stravu neodvážil. Až červený, doprovázely ho pohledy všech ostatních, na smrt vyčerpaných hladem. Neunikl mu ani jeden sten. Musel se ale hodně snažit. V zájmu podpoření vzájmené nevraživosti jsem poručil Dorkonovi aby mu naservírvíroval obrovskou porci. Posadil se do kouta a pustil se do jídla. Téměř okamžitě se k němu připlazil zelený a začal škemrat o jídlo, čerený jej sprostě odbyl. Skupina kolem modrého se dala do jadrného pomlouvání. Červený si jich však nevšímal. Poté co dojedl, strčil si palec do pusy a začal ho cumlat. Výborně, můj milý, sliny jsou opravdu výborný prostředek jak stišit bolest a zabránit infekci. Už zítra ... zítra poznáš jaké to je mít moc. Moc o jakou se ostatním ani nesní. Zítra se staneš Arhn-Radem ... společně s maličkou zlatou... tak krásnou a nevinou. Už zítra poznáte co je to mít moc.

Zápis č. 5
Dnes byli všichni až na zlatou zavřeni do labyrintu, potřebuji ještě více vzbudit jejich povahové vlasnosti a nechat je projevit se, abych nechyboval při výběru esencí. Jsem znaven když píši tento zápis, zároveň však velmi spokojen.
Výsledky jsou tyto:
Červený - straní se ostatních, v labyrintu si našel bezpečné místo a dalo mi velkou práci udržovat ho v neustálé pozornosti, žádný náznak zoufalství či strachu jsem u něj nezpozoroval. Zjistil jsem však že má velký odpor k magii, očekávám tedy možný konflikt s žlutou bilým či oranžovou u nichž je magická podstata nejvýraznější. Bude zajímavé sledovat, jak bude snášet magickou část transformace...
Žlutá - zahalila se magickou ochranou a nebylo v mé moci ji nijak ohrozit. Labyrint jí nijak neovlivní... u ní zřejmě započnu s transformací než se vymadí s magických omezení naší skrýše.
Černá - opět překonala všechny nástrahy labyrintu a jako první jí napadlo hledat druhý východ. Zatím ho nenašla. Dostala se do ošemetné situace s jednou kreátůrou, kterou nebyla schopna zvládnout. Kdyby nenarazila na červeného měla by velký problém. Zřejmě jí však pomyšlení, že jí pomohl nedělalo dobře a brzy se zase oddělili.
Modrá - Oranžová - Bílý - Šedý - vytvořili skupinku jejimž nevysloveným vůdcem se stal modrý. Zelený se mu snaží podlézat a zalíbit se mu. Bílý ho respektuje a šedý na něj žárlí. Sám modrý je potěšen svou pozicí ve skupině. Oranžová pro svou vlastní neschopnost je ráda za to, že se stala součástí této skupinky. Vzhledem ke svému počtu se nedostali do žádného většího problému.

Zlatá - strávila nedobrovolně noc s Dorkonem a celý den probrečela. Stále ji držím mimo ostatní.

Večer jsem ohlásil otevření jim známeho východu s labyrintu a nechal je shromáždit ve společné cele. Druhý den bez jídla a pití spojený s fyzickým vypětím a stresem je nenechal bez následků. Představil jsem jim jídelní přístroj. Po dotyku palcem na určené místo, jim Dorkon přes zeď vydá příděl potravy. Zatím však neví že dotykové místo je permanentně rozžhavováno. Můj hlas mluvící na ně zdánlivě ze zdi je s počátku velmi vyděsil, již si však začínají zvykat. Potrava jenž jim budeme přikládat prozatím obsahuje vše potřebné a je dostatečně výživná. Vypadá však jako zdánlivě malá porce, čehož upotřebíme v budoucnu. Oznámil jsem jim také, že následující den budou mít volný a mohou ho věnovat vzájemnému poznávání se. Snažili se pak ještě klást otázky a vykřikovali jednu za druhou, nereagoval jsem však. Nejistota je pro tuto část mého plánu nutná.

Zápis č. 6
Bylo komické pozorovat jejich zděšení a vztek když zjistili že dotykové místo je neskutečně žhavé. Jako první se pro jídlo vypravil modrý a následně s řevem a nadávkami všem ukazoval svůj palec. Vytvořil se mu na něm velký puchýř, jistě velmi bolestivé. Ostatní to odradilo a toho dne si nikdo pro jídlo nezašel. Modrý svou porci snědl sám. Zbytek dne hořekoval na bolest v palci. Ostatní upadli do apatie.
Zlatá přestala brečet a skoro celý den prospala.

Teď nutně musí následovat několik dní naprosté nečinnosti, jenž naruší zatím relativně dobrou psychickou stránku mých vyvolených. Přibližně co hodinu se pokoušejí křikem dovolat odpovědí na své otázky nebo jen hlasitě nadávají či vyhrožují. Především zelený se v tomto velmi angažuje.

Zápis č. 1
Shromáždil jsem za pomocí pár pomocníků všechny vybrané. Přesně jak jsem předpokládal, Zelený trpí pocitem strachu více než kterýkoli jiný, vybrané specializace se již začínají profilovat. Červený se pokusil o útěk, potrestal jsem ho a jako první mohl poznat jakou bolest jsem pro ně při jejich transmutaci připravil. Zlomil jsem ho po třetím dotyku. Řval jako šíleny. Postavil jsem proto jednoho ze sluhů před skrýš a zjistil, že ven neprojde ani hláska. Je to velmi důležité, intenzita jejich řevu bude s počátku obrovská. Zítra hodlám povraždit všechny sluhy, až na Dorkona, ten mě jistě nezradí,ani nemůže. Vážně uvažuji že ho zařadím mezi vyvolené. Připravil jsem si jed, který jim zítra přimíchám do jídla.

Zápis č. 2
Celé dopoledne Dorkon zakopával těla. Rozlehlost našeho komplexu se ukazuje výhodnou už v samotném začátku. Žlutá a Černá byli zavřeni do labyrintu. Žlutá špatně snáší stísněné prostory. Neovladatelně se rozplakala když jí kostlivci zahnali do úzké chodby, kterou jsem ihned když do ní vstoupila na pár hodin uzavřel. Měla kolem sebe jen pár milimetrů místa, chodba byla koncipována přesně na její velikost. Černá si počínala chladně, ukazuje se její tvrdá výchova, neprojevuje strach, za celý den se mi jí nepodařilo vlákat do žádné pasti. Zítra se jí budu věnovat více.
Zelený, modrý, oranžová, šedý, bílý a červený dnes zůstali na celách, propojil jsem jejich cely a tak se poprvé setkali. Jejich zbližování je pro mou věc žádoucí, vyvolení musí držet při sobě.
DNES MI DORKON PŘINESL VÝBORNOU ZPRÁVU, PRÝ OBJEVIL OSOBU PŘESNĚ ODPOVÍDAJÍCI ZLATÉMU VYVOLENÉMU. Jde o 18-ti letou dívku s venkova, krásnou,inteligentní se skvělým smyslem pro spravedlnost a čest. Dnes v noci pošlu Dorkona aby jí unesl, musím si jí podrobit testům co nejdříve.

Zápis č. 3
Celý den jsem se věnoval zlaté vyvolené, jsem uchvácen.

Zápis č. 4
Včera jsem zanedbával své povinnosti a kochal se neposkvrněností zlaté. Opravdu nemohu popřít, že mě fascinovala. Nechám Dorkona aby jí znásilnil. Půjde o výbornou průpravu k tomu co jí bude čekat nadále.
Zlatou jsem prozatím oddělil od ostatních, potřebuji co nejdříve najít stříbrného. Ostatním byl dnes poprvé odebrán příděl jídla a pití, příprava na seznámení s jidelním přístrojem. Modrý získává vůdčí pozici mezi ostatními, šedý to velmi špatně nese. Toho využijeme později.

...

Soutěž byla úspěšně odehrána, zvítězil Uhlik syn Uhluv a odnesl si 650 000! Ano tuto obrovskou sumu za svých 20 000 které vložil. Druhý pak skončil Draken Korin který si odnesl 65 000.

-----------------
Magus Hazardus nepočítal s tak velkým zájmem Mordorských a proto se již včerejšího večera nedostalo na Gondorské riskery. Jste-li ochotni vsadit 20 000 zlatých a pokusit se získat mnohonásobně víc a během okamžiku se stát boháčem, v 19:00 je váš čas ! Do svatyně naší hazardní hry smrti mohou přijít jen ti kteří chtějí hrát.

I s tebe se může stát boháč!

Dnešní večer patří Gondoru, Magus v 19:00 vyčaruje magické brány a zápas nervů může začít. Přicházejte bez povozů a sebou si nic brát nemusíte. Do banky nebo batohu si nachystejte dvacet tisíc.

Pomocníci Maguse Hazarduse.

zaslechnuto v hospůdce od party ošlehaných dobrodruhů...
... "vchod je stále stejnej, ale došlo tam k propadu nějaké podlahy nebo co a objevíš se úplně jinde, trvalo nám to tedy docela dlouho, než jsme to prošli, ale stálo to za to..."

Jeho vísost Oman Hatarin ibn Oman Laben ibn Oman Nasir Hardakar Neomezený vládce Haradu a Chandu hledá nástupce zmizivšího knihovníka pro palácovou knihovnu. Podmínkou přijetí je (mimo jiné) obohacení knihovny o 15 spisů střední délky, vlastní tvorby. Ucházet se mohou pouze rodilí Haradští!

********************************************************

OORP: Vyžadována základní znalost RP.
Kontaktní mail pro přihlášky: [email protected]
Dotazy na icq: 71442999
***************************************
V případě nouze jsem ochoten přistoupit k alternativnimu řešení pomocí
změny Rasy. Ovšem jen v rámci rodileho Mordorského realmu.
GM Vypravejda

U stolu v knajpě. Zaslechnuto od dvou pastevců:

Já to nechápu, už dva dny jsem tam to stádo hledal a nejsou tam, prostě tam nejsou.

Co je na tom tak divného? U těchdle zvířat je to celkem normální. Až vyrosteš a budeš mít víc zkušeností tak zjistiš že tyhle stvoření prostě někdy migrujou. Víš, za potravou, a tak...

Ale dyť tam byli pořád. A vůbec, proč jen tyhle?

Jo, hochu to já nevím...

vyslechnuto včera od vedlejšího stolu:
.... ano, hrozná zima tam je, led nikdy netaje a denně připadne moooc sněhu... je tam však obrovský poklad, prý, říká se... přístup k němu je však jen několik hodin v roce a ten den, kdy se tak stane je prý velmi blízko, snad dnes, snad zítra... no není to jednoduché, je hlídán strašlivými monstry... ne ne, pro mě to nic není, já jen předávám dál, jak jsem slyšel...

Z deníku strážce majáku:

... včerejší obrovská bouře napáchala velké škody na pobřeží všech ostrůvků a ostrovů, hlášeno je potopení tuctu velkých i malých lodí, které nebyly řádně ukotveny v přístavech. Počasí nám v tento čas příliš nepřeje, jsou hlášeny i další bouře...

Zápis z deníků rangera:

"Již půl roku se snažím si přivydělávat chovem ovci. Ta nenáročná a až trochu hloupá zvířátka se nechají přemluvit bez vážnějších problémů. Na zahrádce se o ně není třeba ani nijak vážněji starat, neboť nemají snahu utíkat a spokojeně se pasou. Vlna z nich se dá velmi dobře prodat, neboť je žádána mnoha krejčími, ale i ranhojiči.
Poslední dobou však pokojně pasoucí se ovce začaly přitahovat pozornost vlčích smeček. Leckdy se stalo, že smečka nezabila pouze ovce, ale roztrhala i koně nebo mustangy. Pokoušel jsem se na zahrádku umístit pasti, ale nepomohly. Ani hlídací pes smečku neodradil. Budiž mu země lehká.
Byl jsem zcela bezradný, co dál, ale příroda zdá se vyřešila můj problém sama. Ovce z nějakého důvodu již nejsou ochotny mne následovat z divočiny. Je možné, že by měly strach ze smečky? Jak by se však o ní dozvěděly? Možná spolu umí nějak komunikovat... Že by ovce nebyly tak hloupé, jak jsem si myslel?"

Zápis v deníku mrtvého golemobijce:

"Celý život zabíjím golemy, byla to dobrá živnost. Nebezpečna, ale plná vzrušení. Prodejem rudy se dalo i dobře vydělat. Za peníze pak koupit novou výstroj nebo opravit starou, oslavit přežití a zajít k "Červené lucerně" užít života...
Jó to bývaly časy, nejvíc se dalo výdělat na mithril golemech. Doba se ale mění. Už přes týden jsem nenarazil na svých oblíbených místech na tato monstra, až dnes. Už jsem se bál, že tito golemové vymřeli a že si musím hledat novou práci. I tak mne čekají těžké časy...
Možná se golemové přemístili do dungeonů, kde mají větší klid...
Je čas vyrazit, než dojdou penize na nutnou výbavu..."

Velké moře s nekonečnou trpělivostí omývá západní břehy Středozemě od dalekého severu a jeho sněhových plání až po rozsáhle pouště Haradu, Mnoho písní zpívají elfové i lidé o moři a mnozí sní o krajích za ním. Mezi rybáři se však vypráví i mnoho příběhů o ostrovech, zrádných mělčinách a množství skalisek, které moře ukrývá.
Jeden z mnoha vypráví o ostrově jemuž se již staletí lodě vyhýbají, neboť na posádku vždy padá zvláštní sklíčenost a přece ne strach. Všichni cítí jako by hora ve středu ostrova tajila moc, nikoli však zlo. Ostrov je podle všech zpráv opuštěný a přesto se objevovaly zprávy o lidech spatřených z dálky na ostrově a tajemných nočních světlech kolem hory (které zavdaly příčinu pověsti o Draku na ostrově). Bylo dokonce několik výprav na ostrov samotný, ale nikdy nenašli víc než ptáky, lesy a horu, u které se však nikdy nezdržovali. Protože však se mu již dlouho lodě vyhýbají, žádné nové zprávy o ostrově nejsou už desítky let a přece někteří ze starších rybářů z vesnic na západních březích Gondorské říše věří, že hora ukrývá něco velkého. A ti odvážnější mluví o velkém pokladu, který čeká na toho kdo jej objeví, polohlasně však dodávají, že je hora obalena zvláštní mocí a není bezpečno se u ní zdržovat.

Včera byla města Středozemně napadena hordou démonů v čele s Xillyonem a Aresionem. Hrdinní bojovníci jak mordorské tak i gondorské strany útok odrazili a jediní přeživší démoni prchli směrem na jihozápad.

Na jihozápadě Středozemě došlo k velkým zemětřesením, přílivovým vlnám a sesuvům půdy. Vše je připisováno velkému pohybu magie v těchto končinách.

Po urputném boji se zaslouženě novým generálem Gondoru stala Andělka. Stůjte vždy po jejím boku a pomožte ji zahnat mordorské krvelačné bestie.

Notářka a zapisovatelka Thala

Kseftman s knihami inskripce se opet vratil do sve rodne Stredozeme.

GM Verbatim

"Dvě medoviny hospodo a pospěš!"
"Člověče vy vypadáte, jako by jste spatřil smrt!"
"Člověče? Nepoznáš hobita? Však jsem jí také spatřil!"
"To se jen tak říká. Smrt? Kde?
"Ale jen jsem k Hůrce a zastavil jsem u potůcku, abych uhasil žízeň ... kde máš tu medovinu! Sem s ní!!!"
"Tady je pane a co bylo dál?"
"Ta píše. Podej další! Zahlédl jsem malou železnou branku..."
"Ta je na mne pane."
"Rovnou přines další, na penezích nezaleží, člověk teda hobit si uvědomí jejich bezvýznamnost... Kde jsem to... ach ano branka... šel jsem k ni ... ta píše... *škyt*... a vedla do hloubi kopce... další nalej... *škyt* ... neměl jsem světlo a tak jsem se neodvažil jít příliš do hloubi... další! Víš co, nech mi tu celou flašku... ale i tak jsem najednou měl nepřijemný pocit... *škyt*... že mne něco pozoruje. Chlupy po celém těle se mi vzpřímily a ja vzal nohy na ramena a prchnul."
"Co myslíte, že tam bylo?"
"Nevím, ani nechci vědět. Dodnes nemohu spát, stále na to myslím. Podej další flašku... chci zapomenout..."

V Minasské knihovně byl objeven při rekonstrukci jihovýchodní části dávno ztracený dokument v dosti špatném stavu, který pojednává o jízdní zvěřeně Středozemně. Dochovaná část zní takto:

" ... Orni a Oclockove mají proti ostatní jízdní zvěři velkou výhodu v pohybu po žebřících či vyvýšených plošinách, neplaší se a neshazují ze sedla při podobných pokusech...
... u všech Mustangů, mimo Roana byla zjištěna výrazná schopnost ovlivnění útoku proti všem humanoidům, nemrtvým a hlavně drakům, to se projevuje zvláště u vzácnějších mustangů ...
... Zostrich je tvor, který dokáže kromě podpory útoku velmi pomoci i v obraně svoji velkou obratností - mnohokrát zabrání úderu protivníka a dokáže se dobře pohybovat i na vyvýšených plošinách či žebřících, jeho vzácné verze navíc oplývají zvýšenou odolností proti zranění jejich přirozenými živly ...
... velmi podobné vlastnosti má i Ridgeback či jeho Savage forma ...
... nedávné pokusy s Ledními medvědy nás přesvědčily o tom, že Lední medvěd se projevuje výborně proti nemrtvým, kde svými tlapami napáchá dosti škod a zároveň vykazuje zvýšenou odolnost proti chladu a částečně tak chrání i svého jezdce ...
... černá forma mustanga se odlišuje od ostatních svou schopností znesnadnit protivníkovi zacílení střelnou zbraní a jeho barva napomáhá úkrytu ve stínech či pohybu v temném prostředí ..."

Tajemství žen I,Vyšetřování.

No toš, byla sem zrovna u henté kašny. Utíkali jak splašení směrem od Banky, toš to víte moc sem se jim pod nohy necpala. Probíhali tam kolem toho baráku 251, myslím. Toš taky kdybych měla, ale kde já bych na to vzala...no a proběhli tu takovu jakoby branu směrem dal do města vedle toho baraku co sem vam povídala a zaběhli do té prťavé uličky do stok. Toš mi to divne bylo ale spěchala sem na trh. Byla to myslím jakasi ženština, asi eflka či co a hobit. Za nimi hnali nějací zakuklenci. Ani do tváře sem jim neviděla. Něco po sobě řvali ale co to netuším. Toš už sem trochu přihluchla. Bodejť by ne, věk je věk... to vy paničkové ještě neznáte když vás bolí kyčle co?

Vypověď jedné s očitých svědkyň včerejší údálosti v Minas Tirith.
Stráž začala prohledávat stoky ale jde to pomalu, prosí tedy hrdiny aby pomohli. Nebojí-li se. Cokkoli podezřelého má být ihned nahlášeno.

Tajemství žen I, Vyšetřování.

Včera v podvečer byl nalezen ve stokách zavražděný muž. V okolí byly známky po boji asi čtyř lidí. Muž byl sežehnut velmi silnou magickou vlnou. Stráže v Minas Tirithu vstoupily do stavu nejvyšší pohotovosti jelikož je možné že vrah je stále ve městě. Prosím, dbejte zvýčené opatrnosti a ve večerních hodinách se nepohybujte sami ve městě. O výsledcích vyšetřování budete informováni.

Zpráva přibitá na mnoha místech v Minas Tirith.

Tajemství žen I, Útěk.

?COŽE? JAK JSI JEN MOHL! Takhle mě zradit! Po tom všem...!", rozkřičela se mladá elfka.
?Nechápeš to?Zabili by mě!Máme pořád čas utéct!",odpověděl ji neméně rozčílený hobit.
?Teď už ale ví jak přibližně vypadám. Předtím vůbec nevěděli koho hledají. Ti chlapi jsou profesionálové Perníku, lovci odměn...",elfka se odmlčela a chvíli se na odlehlé uličce v Minas Tirithu rozhostilo blažené ticho.
?No dobře, musíme odsud ale co nejrychleji zmizet, kdyže jsi jim to řekl že se máme sejít? Máme ještě 5 minu..."
?Už jdou! Sakra dělej... ",sykl hobit.

Minas Tirith, 12:25.

Tajemství žen I.

?Doufám že ten chlap nekecal..."
?Jak by mohl? Neviděl jsi ho jak byl bledej když jsi mu dál nůž na krk? Byl to normální strach, neměj péči. Dneska ho konečně dostanem."
?Nezapomínej co jsme se teď dověděli, je to ONA, Orle. To mi připomíná, že bychom mohli dát vědět šéfovi, bude rád za každé nové informace. "
?Klidně, stejně máme hodinu čas."

Tento rozhovor proběhl dnes v 11:30 kdesi v hlubinách Minas Tirith.

Po Středozemi obchází tajemný stařec, snad je to mocný mág, druid, či mystic, to není známo. Objevuje se zcela náhodně na různých místech jen na krátký okamžik. Zdá se že naslouchá větru, vodě, veškeré zvěři i zemi. Říká se, že cítí zlo a nebezpečí, které číhá na národy ve Středozemi, zlo a neštěstí, které se teprve stane. Jeho jméno je neznáme a jeho původ taktéž. Nikdo neví, kde žije a odkud přišel. A nikdo také neví, proč tu je a jaký má cíl. Ví se však, že mu jsou cizí třenice jednotlivých ras, nerozlišuje skřeta, muže z Haradu, trpaslíka či elfa. Ale přesto se jim snaží pomáhat, ne proti sobě, ale proti dalším nebezpečí, která na ně číhají.

Hubený stařec dopisoval posledni ze svítku... to jsem zvědav, zda dnešní "hrdinové" umí také uvažovat, nebo jim jde jen ohánět se mečem... ledové klima Severní spouště bude dobrá kulisa pro mou zkoušku... uvidíme jak si obstojí. A potom možná... . Mluvil tiše, jakoby mimochodem. Pro sebe.

Darken.

Daleko, daleko od všech civilizovaných krajů, daleko od lidských sídlišť, hluboko v srdci Severní spouště si zima, sníh a mráz vybudovaly své sídlo, v němž ukryly své poklady. Přisluhovači sněhu a mrazu jej stráží ve dne v noci. Podaří se někomu porazit strážce pokladu a získat ho pro sebe?

Stražci byli pobiti a poklad vybrakován...

Darken

?Stát!? zahartusil ozbrojenec a pozorně si mladíka prohlížel, ?Kdo jsi a kam jdeš??
?Jmenuji se Dertoc, jsem mladším synem Dertola z Dol Amrothu? roztřeseným hlasem odpověděl mladík.
?Další usmolenec ve velkém světě, vrať se domů chlapče, tam ti bude lépe.?
?Přišel jsem do Minas Tirith, abych pomohl zemi v boji s Mordorem! Nehodlám se vracet, nechci převzít otcovu živnost, ani si brát Eugenii!?
?Chlapče, chlapče, nějak si se rozohnil... Možná v tobě přece jenom něco bude, mohu to s tebou zkusit. Nebudu po tobě chtít, aby jsi se ženil, ale pošlu tě za jinýma nestvůrama. Prvně mi přines dvacet zubů obřích potkanů a trochu se vzchop! Tomuhle tvarohu říkáš svaly? Splň můj úkol a trochu trénuj, pak si pohovoříme o dalších krocích!?
?Potkani? Těch bylo u nás hodně, kvůli tomu jsem nemusel jít až jsem! Já chci jít do boje! Zabíjet skřety, osvobozovat města, zachraňovat krásné panny...?
?Hahaha? kuckal se smíchy ozbrojenec, ?Panny? Hahaha, to bys dlouho hledal a ještě k tomu prej krásné panny! No ty mne bavíš...?
?Ale já to četl v knihách!?
?Tak dost!? zmocněnci zkameněla tvář, ?Úkol jsi dostal, je ti něco nejasného??
?Ne, ale...?
?Ticho, říká se Ne, pane. Takže žádné dotazy??
?Ne?
?Prosím??
?Ne pane?
?Správně! A odchod, bez kůží se nevracej!?

.... a od minulyho tejdne sem si všíím, ze to hnizdo u zuzeny chodby je opusteny a ti snezny drapaci sou fuc. Asi se nekam presunuli za potravou, nekam hloubejc do jeskyne, protoze ted uz u vchodu necihaji, je tam tedka vic klidu....

Zaslechnuto od protejsiho stolu v hostinci "U Rezate Kotvy"

Gondorská královská knihovna oznamuje, že počínaje dnešním dnem je uzavřena pro veřejnost, z důvodu inventurizace.

Předpokládaná doba uzavření je 2 dny, avšak může být prodloužena.

Děkujeme za pochopení.


Mág Klaj Gondorský Knihovník

Měsíce Básníka

Gondorská královská knihovna vyhlásila před dvěma měsíci měsíc básníka.
Neb kdo nejlépe svým umem popíše svou lásku k zemi Gondorské.

Napsáno toho bylo mnoho, a v knihovně jsme nad rozebíráním vaších výtvorů strhla nejedna diskuze, a padlo nemálo hanlivých i obhajujících slov.
Mno skrátka a po lopatě, vaše snaha byla veliká ale nic z toho vámi napsaného nedosahuje takových kvalit aby to mohlo být ohodnoceno finční výhrou. Kdyby se to co jsme obdrželi dostalo do rukou známému spisovateli a skladeli Mallhartohovi z Calembelu nejspíš by zahořkl na umění básnícké a odmítl by nadále tvořit.

Dobrá správa však je že královský grant na podporu umělců jsme nemuseli vrátit do královské pokladny a je převeden do nové soutěže básníků a umělců.
tentokrát však už né omezenou na pouze Králoství Gondorské. Vaše dílo může pojednávat o čemkoliv na Ardě.. od prvopočátku světa až po náš zlatý věk.

To že do soutěže zašlete svá díla a nikoliv cizí je samozřejmostí.


Klaj Knihovnik Gondorský

--------------------------------------------------------------
system info:
Vaše díla mi posílejte na mail [email protected] ukončení soutěže nejdřív za X * 3/2 dní :o)
Vypravejda

Polední ticho najednou protrhnul nepříjemný bzučivý zvuk, který neustále nabýval na síle. Starověký oltář pohřbený pod tunami skal se rozzářil žlutooranžovým světlem. Kamení pod náporem magických sil explodovalo a následný výbuch a hrom, který ho následoval byl slyšet až v dalekém Lorienu. Obrovské balvany vylétly vysoko do vzduchu a s třeskotem dopadly znova na zem. Oltář ukrývající tajemný vchod však byl odhalen a z tajemného průchodu v něm počaly unikat hrůzné výkřiky. Strach se osvobodil.

Gondorská královská knihovna vyhlásila m&#283;síc básníka.
Neb kdo nejlépe svým umem popíše svou lásku k zemi Gondorské.

Vitezne dílo vynese svému Autorovi slávu v králoství a též mu dopomůže k lepšímu finan&#269;nímu vyžití v této t&#283;žké dob&#283;.

vyhrát m&#367;že jen jeden
ostatní budiž popraveni a zapomenuti. :o)

Klaj Knihovnik Gondorský


--------------------------------------------------------------
system info:
Vaše díla mi posílejte na mail [email protected] ukon&#269;ení sout&#283;že nejd&#345;ív za m&#283;síc :o)
Vypravejda

Mistr Lenastir zašti&#357;ující po dlouhá léta jeden z milník&#367; života hrdiny postupem &#269;asu dosáhl dokonalosti v práci s magickými Hadími Vejci.
Jeho mistrovství je už takového stupn&#283;, že je schopen rozeznat pravý p&#367;vod Vejce.

Dejte si proto pozor zda mu p&#345;edáváte Vejce, které jste získali opravdu vy...

*V městě Barad-dur v srdci Mordoru*

Zohavená postava v posmrtných křečích sebou škube naražená na opálený kůl. Na sloupu je přitlučena cedulka s napisem psaným lidskou krví:

"Na vědomost se dáva, že každý, kdo napadne členy Marghůlovi družiny hlídající města, bude potrestán a propadně životem. Osud tohoto skřeta budiž Vám inspirací.

Marghůl Pán Mordoru"

Hrůzná událost otřásla dnes městem Minas Tirith. Ve stokách byly objeveny mrtvoly dvou místních chlapců. Jeden z nich měl u sebe deník, který byl umístěn do městské knihovny k přezkoumání a archivaci.

Stešlivý řev ozval se dnes z hloubi lesa Fangornského. Zvěř prchala, koruny stromů se ohýbaly. V temných místech lesa se něco pohnulo...

Záznam 32
Dnes jsem zaznamenal pokrok ve svých pokusech. Konečně se mi podařilo za pomoci speciálnich bylin pozměnit vlastnosti druhé generace potomků. Vykazují větší vytrvalost než prarodiče.

Záznam 34
Všichni pozorovaní potomci zemřeli, tato cesta výzkumu se ukázala slepou.

Záznam 62
Vzorek 174 jeví vysoké známky odolnosti a očividně necítí bolest. Využití vidím zejména jako důlní a bojová zvěř. Kýžená odměna je na dosah.

Záznam 64
Získávám první zakázku a zálohu na 20 kusů nového bojového plemena.

Záznam 72
Všechno ztraceno. Vzorek 174 je na příslušníky svého druhu velmi agresivní. Nedaří se mi zajistit další potomstvo.

Záznam 73
Zkouším uklidňující prostředky. Bohužel vzorek je po nich ještě agresivnější.

Záznam 75
Ani zaříkávadlo nepomáhá. I když zvěř není tolik agresivní jako po uklidňovacích prostředcích.

Záznam 77
Věřitelé se domáhají zpět svých peněz a vyžadují další peníze, prý jsem je podvedl.

Záznam 79
Ještě teď se klepu. Přišli za mnou vymahači. Naštěstí jsme je očekával a podal jsem včas vzorku 174 uklidňující prostředky. Prodejem výbav získám peníze na další výzkum.

Záznam 96
Zostrich je na magii poměrně odolný. Nedaří se mi vyvolat mutace.

Záznam 124
Za pomocí lektvaru se mi podařilo u zostricha vyvolat mutaci, tvořící podivný výstupek na hřbetu.

Záznam 127
Všechny vzorky vykazují podivuhodnou nezávislost na tekutinách a vydrží extrémně dlouho v poušti. Pojmenoval jsem je jménem Ridgeback. Toto jméno mi přijde vzhledem k výstupku výstižné.

Záznam 137
I třetí generace projevuje neobvyklou vitalitu a odolnost. Bohužel to však není to, co jsem od nového druhu potřeboval. Vody je všude dost, za její úsporu mi nikdo nezaplatí.

Záznam 142
Dnes jsem přišel do chovného výběhu a nalezl ohradu vylomenou. Nezbyl mi jediný Ridgeback. Stejně se však nedali prodat. Možná tak nějakému sběrateli kuriozit.

Záznam 164
Další pokus neúspěšný.

Záznam 1389
Ze všech vyšlechtěných zvířat se mi již nikdy nepodařilo zopakovat úspěch ridgebacků. Podařilo se mi sice vytvořit podobné plemeno, ale tito noví ridgebackové již nejsou tolik houževnatí a divocí jako ti, kteří mi utekli.

Strazce pracovniho tabora odesel do duchodu, byl stary, nemocny a na tolik trestancu nestacil. Dnes jej nahradil mladik plny sily a energie, ktery si hrave poradi s kazdym, kdo se v lagru obevi!

Z Mlžných hor zavál studený vítr, a k zemi se sneslo nekolik snehových vloček ....

O lidských národech nejsevernějąích zemí východu Středozemě.víme málo, nebo? písemnosti se o nich téměř nezmiňují. Pátráním ve starých knihách najdeme zmínku o pobřeľním národu lidí, který hrál velkou roli v příběhu vidoucích kamenů a Severního království. Byly zde vąak i daląí lidské národy. Někteří ľili ve stínu temného Angmaru tak dlouho, ľe stín padl do jejich srdcí a oni se stali nedůvěřivými a v očích cizinců zlými. Není divu, ľe mezi takovými docházelo k rozporům a hádkám o moc. Neměli totiľ vládce a ľili v kmenech, které vedl náčelník, dokud byl schopen svou pozici si uhájit. Bylo jen otázkou času, kdy se některý kmen rozhodne odejít dál na jih do úrodnějąích zemí. A vskutku, v době kdy v Dol Gulduru rostla moc a Rada teprve začínala tuąit, jaké nebezpečí hrozí, se náčelník Hardin se svým kmenem rozhodl podniknout dlouhou a namáhavou cestu na jihozápad, aby se dostal do úrodných zemí severně od Kraje. Usadili se zde a dlouho byli nepovąimnuti, nebo? Severní království zaniklo a hraničářů bylo v té době málo a dál neľ k Severce nechodili.
Objeveni byli teprve okolo roku 3000 tř.v. kdy začal být Kraj bedlivě střeľen Hraničáři. Ti vąak měli jinou práci a proto přicházeli málokdy. Hardina, který zemřel roku 2989 tř.v. vystřídal jeho syn Hardar, velmi ambiciózní náčelník, který se pramálo staral o velké činy té doby, nebo? se jich téměř nedotýkali. Přesto zlo té doby přineslo zkázu jemu i jeho kmeni, nebo? kdyľ v září roku 3019 tř.v. přiąel Saruman do Kraje. Vyslal své posli posly k Hardarovi a přesvědčil ho aby se, se svými bojovníky, přidal na jeho stranu. Sauronův pád v Kraji byl vąak stejně rychlý jako jeho vzestup a tak se Hardarovi bojovníci nikdy do ľádného boje nedostali, jediné co dokázali bylo vydrancování jedné vesnice poblíľ Hůrky. A tam se také poprvé dostali k novinkám té doby. Slyąeli o pádu Sarumana a zničení Temného Pána (o kterém věděli jenom to, ľe je, ale přesto pochopili, ľe je to velká událost) a hlavně o Bitvě v Povodí (3. Listopadu 3019 tř.v. ). Hardar dostal strach a prchal zpět do své vesnice. Kdyľ dorazil čekaly ho novinky, kterým se zdráhal uvěřit. Vesnici totiľ v době jeho nepřítomnosti navątívil jeden z hraničářů a vyprávěl o událostech Jihu. Bylo jasné, ľe se vrátil Král z Númenorské krve. I na Severu bylo jméno Númenoru dobře známo a o těch kdoľ z něj přicházeli věděl Hardar jenom to, ľe jsou velmi mocní. Pramálo vąak věděl o jejich laskavosti a moudrosti. A tehdy, snad díky stínu dávného Angmaru, který na jeho kmeni leľel, či některé ze Sarumanových lľí se jeho srdce obrátilo ke zlu. V hrůze z Krále prchl se svým kmenem a ukryl se v podzemním městě, které zbudoval jeho otec jako útočiątě pro případ ohroľení kmene vlky. Říká se, ľe uľ nikdy nikdo z jeho kmene nespatří světlo světa, nebo? ľijí ve strachu z Krále na povrchu.. Roząiřují své podzemní město, ľijí v něm a nikdo se odtamtud nevrací, pokud zabloudí do těch míst&#8230;.

Aiya Gondorolië! Budiž pozdraven lid gondorský! Na vědomost se dává, že jeho veličenstvo král Gondoru Elessar I. do městské knihovny pozval noldorskou elfku Nerwendë, která zde vyučovati bude jazykům a zvykům eldarského lidu. Nechť přijde každý, kdož přítelem elfů jest a k jejich zvykům blízko má.
*************
První schůzka se zájemci se uskuteční již v úterý (29.3) od 20.00 v prostorách Městské knihovny! Vítáni budou všichni zájemci ze všech svobodných zemí Středozemě!

Osamělý lovec šel po plání. Miloval ticho. Miloval přírodu. Miloval zvěř, jak živou tak na talíři. Dnes musí něco ulovit, spižírna zeje prázdnotou. První most přes Lhun minul, ten vede k Severním dolům, to znamená hluk a žádnou zvěř. Po dalším mostu zamířil k Ered Luin. Pláň před Modrými horami měl rád. Je tu klid a nepřítele by viděl na velkou vzdálenost.
Dnes tu ale bylo ticho až děsivé. Něco bylo ve vzduchu. Naskočila mu husí kůže. Otřásl se. Chvíli zvažoval, zda jít dál nebo se vrátit. Povinnost je však povinnost. Strachem děti nenakrmí. I když jako prostředek pro umlčení je strach vynikající. Někdy si říkal, že ta svatba a děti nebyl nejlepší nápad.
Náhle ho něco vyrušilo z myšlenek. Něco přehlédl. Něco důležitého. Pozorně se rozhlédl, udělal několik kroků zpět a opět prozkoumal okolí. U nedalekého stromu zahlédl schoulenou dětskou postavu. Rozběhl se.
Žádné dítě, byl to hobit, vyhublý. Takhle vyhublého hobita ještě neviděl. Zatřásl s ním. Hobit pomalu otevřel oči a začal křičet:
"Prosím pomozte mému pánovi. Jsem u něj ve službě přes rok a ještě nikdy se tak dlouze neopozdil. Něco se mu muselo stát!"
"Kdo je tvůj pán?" Zeptal se hraničář.
"Velmi známý vědec a učenec. Již několik let se zabývá studiem Beridorského komplexu, ale nyní se mu muselo něco stát. Když jsem s ním hovořil naposledy, říkal, že se již brzy dostane k Argheliorovi - Nekromantovi z Beridoru. Něco se mu muselo stát! Pomozte!!!"
Nervózně se rozhlédl. Přišlo mu, že od hor se zvedá mlha. to mohlo znamenat jediné - problémy...

Ledoví obři přepadli poutníka na dalekém Severu a okradli ho o jeho vzácné válečné kladivo. Naštěstí hrdinové ze svobodných zemí přispěchali na pomoc, obry vypátrali, zabili a kladivo bylo vráceno šťastnému majiteli. Odměnu získal Oberon, který osobně kladivo vrátil.
********************************************
S & N

Dnesniho dne problehlo klani kucharu a rybolovcu. Volani Patrona rybaru vyslyseli a turnaje se zucastnili nasledovni: Adam, Fireon, Thomasus II, Pegas, Donnald, Takeshi, Greven, Lorana, Xeriana, Igor, Mike Brutus a AlVadin. Soutezici se snazili ze vsech sil zachytit co nejvic ryb do svych siti, no vitez muze byt jenom jeden. Proto pri zvuku fanfar byl za viteze vyhlasen pan Takeshi z Vlku. Na trun vitezu si s nim zasadli taky Thomasus II a Pegas.

1. misto - Takeshi (227 upecenych steaku)
2. misto - Thomasus II (189 upecenych steaku)
3. misto - Pegas (149 upecenych steaku)


Patron rybaru

Mordoři!

Toto nemá obdoby, dnes ráno jsem přichytil člena guildy Crusaders ve spolupráci s Gondorským tamerem. S okamžitou platností z něj činím vyvrhela Mordoru.
Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že tento odporný Gondor byl přítelem guildy Crusaders a měl přístup do jejich guild housu!
Tímto ukládám na guildu Crusaders klatbu. Kdokoliv ponese jméno této vyvrhelské guildy je štvancem a je povoleno ho zabíjet a obrat. Kdokoliv se bude přátelit s kýmkoliv, kdo nese jméno této guildy, také upadne v nemilost.

Marghul
Pán Mordoru

Na vědomost se dává, že tento víkend (pokud budu mít čas, takže nebugujte a nekraďte) proběhne rybářské a kuchařské klání. Jelikož tuto soutěž pořádá Umbarská obchodní společnost a jedná se o klání nevojenského charakteru, je přístupný oběma stranám.

Klání bude spočívat v tom, že jednotlivci vybavení vlastním vybavou (je zakázáno jakekoliv magické vybavení, podepsané není magické) se vydají z místa startu libovoně po světě. Podmínkou je, že nesmí být v kontaktu s kýmkoliv (ani spolupráce soutěžících není povolena) a jakýkoliv pokus dostat se do banky, domu atd. bude potrestán + diskvalifikace.

Závod končí po 20ti minutách nebo smrtí účastníka (Boj soutěžících je však zakázán a ztracené věci nebudou nahrazeny). Vítězem je ten, kdo na konci soutěže předá pořadateli nejvíce UVAŘENÝCH steaků (rybích i z monster z moře).

Těšte se na hodnotné ceny...

Knihovna hlavního města říše Gondorské - Minas Tirith - přijala dnešním dnem Blekotu jakožto Správce.

Prvni věcí, kterou nový Správce udělal, bylo roztříděni všech svazků knihovny. V knihovně byla zavedena přísná pravidla (jejich soupis je umístěn v knihovně).
Do knihovny byl najat člen městské stráže, aby dohlížel na pořádek. Také Vám zodpoví dotazy, v případě nepřítomnsti knihovníka či správce.

Dále bude v brzké době zavedena možnost vypůjčit si z knihovny některé svazky.

Dalším úkolem nového Správce ve spolupráci s knihovníkem je vybudováni sekce vzácných svazků. Vstup zde bude placen a svazky z této sekce nebude možno si půjčovat.

Bránou proběhla otrhaná a špinavá vesničanka. Vrhla se nejblišímu ozbrojenci k nohám a křičela:
"Pomóóóc vlk! Velkej, strašnej vlk! Sežral mi všechny ovce a když se sápal po kobyla, tak ta ho kopla po čuni a vlk utekl s krvavou tlamou do lesa! Prosím pomozte! Určitě se vrátí! Divně se na mne koukal..."

Pak se zhroutila na zem a hystericky plakala.

Dnes se uskutecnila schuze Nazgulu, na ktere byly ustanoveny nove narizeni. Tyto narizeni jsou platna pro cely Mordor a poruseni bude trestano vyhostenim ze vsech mest.

Narizeni jsou nasledujici:
1.Byly ustanoveny dane, platne pro vsechny mesta a byla urcena castka 10000 zlataku na tyden. Dane se plati za dum, nikoliv za jednotlivce. Vlastnici domu jsou povinni platit dane pouze Nazgulovi daneho mesta. Neplacenim dani muze byt clovek pridan na cernou listinu mordorskych strazi.
Dale osoba vlastnici prodejce je povinna platit 15000 zlataku tydne. Povinnost placeni dani zacina pocatkem noveho tydne(pondeli)

2.Byl ustanoven vseobecny zakaz zabijeni mordoru, pokud clovek neudelal jednu z nasledujicich veci: Urazeni, otravovani, umyslne prekazeni cloveku v nejake cinnosti.
Poruseni se clovek dostava na cernou listinu mordorskych strazi.

3.Plati vseobecny zakaz okradani mordoru a to predevsim formou okradanich cizich tel, podvadenim pri obchodu, kradeni.

4.Bylo ustanoveno, ze plati vseobecny zakaz zabijeni gondorskych delniku a to jak v lese,tak i v dole. Gondorske delniky radeji zotrocte, at slouzi nasemu panu.
Poruseni muze byt trestano zabitim vinika nebo vyhostenim z mest.

Tak pravil Prvni nazgul Belimir na srazu nazgulu.

(Pozn. vedeni shardu: Tato ustanoveni nejsou platnymi pravidly shardu Moria, jedna se pouze pravidla platna dokud bude Prvni nazgul Belimir ve funkci a pouze pokud je dokaze prosadit. Jedine pravidlo, ktere v Mordoru nadale plati a bude trestano GM, je zabiti Mordorskeho krafta Mordorem. )

Po zablácené ulici běžel špinavý elf a hlasitě kvílel. Podivně napadal na levou stranu. Po několika krocích upadnul do bláta. Po chvíli se pokoušel zvednou a pokračovat v pouti. Na ramena mu dopadla okovaná bota a zamáčkla ho zpět do bahna. Nazgůl si elfa prohlédl. Na jeho zádech se odchlipoval široký kus kůže a místy se podivně leskla. Temná postava se po kůži natáhla a zaživa ji utrhla nešťastníkovi ze zad. Elf zavyl. Možná se snažil vyřvat svou bolest, možná volal svá božstva. Jedno však bylo jisté - hned po té, co se pokálel, zemřel.
Nazgůl narovnal kůži v ruce a spatřil nápis:

"Já, První nazgůl Belimir, tímto svolávám na tento čtvrtek první schůzi všech nazgůlů, která započne po soumraku (cca 19 00). Vchod bude umístěn před Barad-Durským palácem. Jednání se bude konat v tomto paláci v komnatě tomu vyhrazené samotným Marghůlem. Kdo z nazgůlů se nedostaví, bude na svém postu nahrazen.
Na programu schůze bude projednání kázně v Mordoru."

Z pod kápě se ozval neidentifikovatelný zvuk, pak usedl do sedla a spěšně odjel.

Novinky z Minas Tirith:
Jelikož se množily stížnosti na cvakání paklíčů na zámku trénikové truhly, byla tato truhla přesunuta na víc odlehlé místo, které je nedaleko místa původního.

Dále královské stráže zaregistrovali pohyb neznámého obchodníka v hlavním městě. U brány nahlásil, že vykupuje magické předměty.

"Stát! Neslyšíš? Mám si tě podat?" Rozčileně vykřikuje Výběrčí v městě Harad na procházejícího Černého Numenorojce: "Pojď sem! Náš pán a vládce Marghůl nařízuje odvod magických předmětů!"
"Proč? Co jsem provedl, jak jsem se pánu znelíbil?" Plačtivě odpovídá neštastník.
"No já vlastně vím jen to, že to budou mágové zkoumat a pak se uvidí. Určitě díky tomu vyhrajeme nad tou Gondorskou chamradí!" Trochu nejistě na to ozbrojená skurutka: "Ale ani já ani ty nejsme hodni soudit příkazy zhora, tak neremcej a naval všechny magický předměty, co máš!"
"Když to musí být, tak mám tuto magickou dýku, nárameníky, plášť a šerpu."
"Copak se ti to leskne na ruce? Á náramek, a magický!"
"Prosím ten ne! Ten mám velice rád!" Brání se poddaný.
"Rozkaz je rozkaz!!! Sem s ním, ale aby jsi neřekl, že nemám srdce, tak ti dám možnost vybrat si náhodně jeden předmět z tohodle vaku, kam dávám ty zajimavější předměty."

Dnes byla jednotka Gondorských rangerů přepadena několika pavouky na území mordoru.... Čtyři muži ze skupiny zemřeli hned při střetu, pátý a poslední muž se dobelhal na nejbližší posádku... jen mumlal, nedokázal říci nic konkrétního , snad jen že byly napadeni poblíž skal... po dvou hodinách zemřel na silný jed. Asi tam musí mít doupě... všem obchodníkům doporučuji se mordorským místum překypujícím pavouky obloukem vyhnout .
Elmirit, kapitán posádky rangerů

*** Výtah ze zápisníku nejmenovaného zálesáka. ***

Před nedávnem jsem sledoval v lesích podivného ošuntělého starce s dubovou holí, kterak obchází lesy a brumlá si něco o své lásce lamičkám. Nevěnoval jsem mu příliš velkou pozornost, neboť se mi jevil mdlého rozumu a poněkud zapáchal.
V posledních dnech mne však poněkud zaujalo vzrůstající množství mladých lamek v lesích, na pláních i ostrovech.
Když se nad tím tak zamyslím, tak je nemožné, aby starý hobit jakkoliv ovlivnil populaci lamek. Navíc se mi zdá, že je i víc koní a ornů. Přesto mi však souvislost mezi starým hobitem a novou populací lamek nejde z hlavy.

Lesy Středozemě,převážně na gondorském území,se toulá podivný malý ošuntělý stařec.S dubovou holí v ruce obchází lesy a očividně něco hledá,hledíc do korun stromů,mumlaje si cosi o lesku stříbra a šelestícím listí.Najde?Pozor,dobře ovládá umění "splynout s okolím".

* troubení z rohů a mlacení do obřích bubnů *

Mojí poddaní a služebníci, otroci a vazalové!

Na vědomost se dává, že tuto neděli v pozdních odpoledních hodinách se bude konat turnaj o prvního nazgůla, v kterého vkládám velké naděje v boji proti Gondorské lůze. Turnaj (dáli se to tak říct) se bude konat na mnou vybraném místě a téměř bez pravidel a mohou se ho zúčastnit pouze nazgůlové. Vítězem se stane ten, který přežije jako poslední. Zda tento budoucí první nazgůl porazí všechny své protivníky nebo se s některými nazgůly spolčí je mi jedno. Podmínkou však je, že všichni ostatní nazgůlové musí spočinou v prachu nebo na kolenou před hlavním nazgůlem. Nazgůl, který se boje nezúčastní, svojí hodnost ztrácí. Budoucí hlavní nazgůl si vybere svého nástupce, který převezme jeho původní prsten.
Na počet hlavního nazgůla budou následně provedeny krvavé obřady a oběti bohům.

Marghůl
Svrchovaný a jediný vládce Mordoru.

********************
Pravidla:
* žádní summoni nebo zdi.
* útěk z boje = smrt/prohra
* vybavení každý dle výběru a bez omezení, vítěz získá jeden item z každého poraženého soupeře (nikoliv z těch, co před ním pokleknou - pokleknutí těsně před smrtí se nebere v potaz)
* žádné startovné
* při nerozhodném boji posledních dvou nazgůlů možnost povolat spolubojovníka.
* Nazgůl - klerik - si za sebe určuje zástupce, který se boje účastní misto něj.

Počinaje dnešním dnem je opět plně vyzbrojena nejvetší z mordorských pevnosti... Minas Morgul doupě nazgulu je opět v plné síle... . Boj se každý tvor dobré víry vstoupit do těchto míst!

Dnes byl jedinečný den... Pevnost nazgulu byla dobyta zpět nám mordorům našemu panu! Marghulovi slava mu! Minas Morgul bude během pár dní znovu osazen stražemi! Všichni mordoři prokázali udatnost zemřít pro mordor... ukazali jsme gondoru že již ty tam jsou doby kdy gondorska vojaska kráčela po mordoru a plenila naše města nyní ožijeme a zničíme gondor! A na věky ať trpí potulny posel který padl do rukou gondoru a odevzdal jim palantyr...

Dnes byl zaroven smolný a zaroveň prospěšný... nepodařilo se naším silám ač bojovaly nadmíru statečně dobýt a přerušit ritual... avšak z nepochopitelného důvodu se k nam dostal artefakt nad artefakty... mocný palantyr z rukou posla ktery zemrel chvili po dokončení ritualu... bude prozkouman našimi nejvyšimi magy... a použit v boji proti mordoru nechť naši otcové žehnají našim činům.

Z rozkazu našeho Pána Marghula bude dnes v 19:00 vypraven posel od bran Barad - Dur do zničené Minas Morghul který ponese předmět nebývalé síly... pokud posel uvnitř města prežije dobu nutnou k vytvoření mocneho kouzla(20 min) bude Minas Morghul znovu vybrojen a kompletně obnoven...
Velitel Třetí obnovené Skřetí Hordy

Dnes se naši špehové v mordoru dozvědeli o riskantním plánu Marghula znovu vyzbrojit pevnost... pomocí jakéhosi magického předmětu... je bezpodmínečně nutné zabranít skřetům v obnově Minas Morghul... starověké pevnosti Nazghulu... jeji obnovení by znamenalo ohrožení naších snah o kompletní zničení mordoru... . Nasši zvědové též hlasí že se musi mordorská chatra do Minas Morghul v pustit aby posel z Barad-Dur nechal zjevit onen mocný předmět... až po té muže být pevnost dobyta... získany magicky předmět ktery jak věřím nasši věrní rytíři ziskají musí být dopraveno do Zlaté haly v Edorasu... tam se rytířům v případě uspěchu odměním... .
Kapitán a Druhý štítonoš jizdmarky Erahem

V ruinách na západní straně města Osgiliath obchází vlčí smečka. A podle zpráv zvědů z východního břehu, se za mostem usadila loupeživá skupina skřetů. Proto se občanům Minas Tirith nedoporučuje vstup do blízkosti Osgiliathu.

Kapitán stráží Bíle Věže.

Dnes se konal prvni mordorsky turnaj ve vodeni lamek.

Vitezem se stal ranger El Diablo, ktery ve finalovem zapase porazil nekromanta Frankensteina.

Slava jim

GM Stin

V noci, před začátkem nového roku přiletěli neznámo odkud černí draci, Drak Silvestr a Dračice Silvestra. Již staletí je nikdo neviděl, přesto přeletěli Bílé hory a přistály. Brzy byly napadeni dobrodruhy a lovci odměn. Po Velmi těžkých bojích padli a v jejich žaludcích byly (krom jiného) nalezeny 2 prazvláštní, starobilé knihy. Jedna s deskami ze stříbra, druhá měla desky zlaté....



***********
Šťastný nový rok přeje GM Sirius

*** z otrhaného plakátu na zdech budov měst Minas Tirith a Barad-Dur ***

My kočovní mágové jsme přijeli do města tohoto. K obveselení Vašemu a obohacení našemu jsme Vám připravili speciální atrakci. Několik magických labyrintů. Pro Vaši ochranu jsme v těchto bludištích zajistili podmínky, v nichž nemůžete být zraněni (i stěny jsou měkce vystlány). Vstupní portály pusti jen omezený počet lidi za určitou dobu. Jaký labyrinth navštívíte je věcí náhody.

Kdo úspěšně projde, bude odměněn (tato odměna je však časově omezena a nejde ji opakovat dříve než z Vás magie z bran vyprchá). Kdo však projde černou branou bude terčem posměchu.

Hnutí za přiblížení Magie širokým vrstvám.

(PvP zakazano)

*Zvuk fanfár a bubnů*

Panovník Gondorský děkuje tímto guildě Klan Masurito za zbavení Středozemě postrachu v podobě Krvavých Přízraků, jejichž hrozba byla definitivně zažehnána (doufejme...) a nyní se můžeme plně věnovat hrozbě poslední - Mordoru. Nechť dopadne jako oni a zhyne!
Dále udělujeme uznání mágovi Eldanarovi, který byl v těsném závěsu a kdyby guilda Masurito selhala, on by poslání pravděpodobně dokončil.

Rohanský kníže

Arda se opet zatrasla a uvolnila ze sveho nitra velky ohen, ktery bylo v tu chvili videt na mile daleko. Pak vsak opet pohasl a zustal slaby,.Co se na onom miste nyni nachazi? Snad jizva ve tvari Ardy a vstup do jejiho nitra? Nebo jen ohniva propast a smrt?

Hodne stesti preje GM Verbatim

Thorin III, král pod Horou, vydal povolení k těžbě v Ereborském dole i jiným rasám Středozemě. "Nechť je více mečů k nadcházejícímu boji proti mordorské temnotě."

Při nedávných otřesech půdy poblíž Barad-dur se propadla jedna ze starých
šachet a byla objevena zcela nová jeskyně bohatá na kovy všech druhů.
Marghul, pán Mordoru, dal jeskyni prozkoumat a vybavit pro potřeby horníků.

Marghulův prst

Na vědomost se dává, že umbarská obchodní společnost otevřela bojovou arenu, kde se mohou hrdinové a bojovníci trénovat ve svých dovednostech v boji muže proti muži, nebo i skupin. Pokud máte zájem dostat se do teto arény, promluvte s naším zástupcem v přístavním městě Umbar. Vstupní poplatek jest 200 zlatých. V naší aréně můžete nalézt i důvtipnou hru, kde budete trénovat jak své bojové, tak taktické schopnosti. Jedná se o hru ukradni vlajku a můžete ji najít pouze u nás. Rodina Skočdopolů, kteří jsou zaměstnanci naší společnosti se vám bude věnovat s veškerou péčí. Můžete zde svlažit svůj krk dobrým mokem, nebo naplnit svůj žaludek chutným jídlem. Připravena je i pomoc ranhojiče pro ty, kteří se zraní.
V místnostech, které nejsou pro boj určené je zákaz boje, pod pohrůžkou zákazu vstupu do areny.

** Víření bubnů **

Lidu Gondorskému,
oznamuje se tímto, že tříčlenná odborná porota po dlouhém a pečlivém zvážení rozhodla o vítezi literární soutěže takto:
1. místo - Alkoholickými výpary prosáklý příběh zloděje Evilminda.
2. místo - Senilní žvatlaní o časech dávných pána Shadow Foxe.
3. místo - Až historicky strohé výpravění pána Qualindora.

Dále porota dává zvláštní nehonorované ocenění potokům krve krvelačné elfce Pegas.

Všechny svitky budou trvale k nahlédnutí v knihovně města Minas Tirith.

Ve všech Gondorských městech nechal vybubnovat a vytroubit
Rohanský kníže

** Zvuk fanfár **

** Víření bubnů **

Lidu Gondorskému,
oznamuje se tímto, že Středozem byla zbavena ohrožení v podobě Krvavých strážců. Panovník vyjadřuje poděkování hrdinům - mág Klaj, Dark Templar, Faile, Yaeviel, Tawrik, Milamber a Lorin, kteří tuto zhoubu odvrátili. Nebezpečí, které představují Krvavé přízraky, však nadále trvá a je pravděpodobné, že získají své ztracené síly zpět a Strážze opět povolají.
Vyzývám tímto hrdiny, aby ve své snaze nepolevovali, neboť Přízraky je potřeba zahnat definitivně.

Rohanský kníže

** Zvuk fanfár **

Lidu Gondorskému,

Královská knihovna města Minas Tirith hledá písaře, kteří budou schopni přepsat zadaný text do obdrženého pergamenu. Za tuto práci vyhlašujeme odměnu 10.000 zlatých za pergamen. Nabízíme Vám klidnou práci s jistým výdělkem.
Značka: Nevhodné pro negramotné.

Dále Knihovna města Minas Tirith vyhlašuje soutěž o "Nejlepšího vypravěče příběhu". Tématem tohoto kola je popis bitvy u Helmova Žlebu. Přijmeme i netradiční popisy této události. Veškerá vyprávění však musí být napsaná na pergamu o rozsahu maximálně 10 stran. Termín ukončení kola je od dnešního dne za 14 dní.

První cena - Vzácný zlatý kalamář + odměna 300.000 zlatých
Druhá cena - 200.000 zlatých
Třetí cena - 100.000 zlatých

Rohanský kníže
*********************
*O texty na přepis se hlašte na [email protected]*
INFORMACE na <a href="http://klaj.hyperlink.cz/knihovna" target="_blank">Odkaz</a>

Moji věrní,
donesly se mi nemilé zprávy, knihovna v Minas Tirith byla vykradena a zapálena, požár se povedlo eliminovat, ale některé výtisky jsou nenávratně pryč. Navíc jsem se od knihovníků dozvěděl, že poslední dobou knihovna zela prázdnotou, což pro mne bylo velkým zklamáním. Tolik vědomosti knihovna obsahuje a tolik námahy stálo celé generace knihovníků její udržování a doplňování a nikdo jí nevyužívá?.
Dále jsem se dozvěděl, že země Gondorské jsou pravidelně napadána Krvavými přízraky. Ví o nich někdo něco? Prozkoumal někdo knihovnu před jejím vykradením? Zbylo v knihovně něco, co se týká Přízraků?
Otázek je více než odpovědí, pokuste se něco dozvědět. Vyhlašuji odměnu za hlavy Přízraků ve výši 40.000 zlatých.

Zapsal a nechal vybubnovat
Rohanský kníže

Moji poddaní a služebníci,
již pátý den sužují naše města dva Krvavé Přízraky, velmi mne zklamali Nazgůlové, kteří nejsou schopni se s touto hrozbou vypořádat, bude li to takto nadále, prsteny změní své nositele. *Odplivl si a jeden z impů motajících se mu u nohou vzplál plamenem*
Abych Vaší snahu o likvidaci této hrozby podpořil, vypisuji odměnu 50.000 zlatých za hlavy Krvavých Přízraků. Dále jsem podnikl jistá opatření a průzkum v tomto směru. V Minas Tirithské knihovně moji zvědi objevili fragment kroniky a dvě knihy, které se k této problematice vztahují. Ta Gondorská sebranka má důležité informace celá staletí přímo pod nosem a není schopná si je prostudovat! *Temně se zachechtal a několik impů zkamenělo*
Ale nyní mám tento důležitý fragment kroniky Já! Bude vystaven v Rhunské kryptě dnes v odpoledních hodinách. Vaším úkolem bude sehnat zbývající části kroniky a odevzdat mi je. Kdo pro mne získá všech pět fragmentů dostane odměnu 500.000 zlatých.
Ale pospěšte, Přízraky každým douškem krve sílí a již brzo si povolají na pomoc třetího bratra a začnou obsazovat města! Co se stane až povstane čtvrtý Přízrak si neodvažuji odhadnout.

Marghůl
Vládce Mordoru.

My, rádci Marghůlovi, musíme pánu našemu brzy předložit důležitou listinu. Jmenný soupis kandidátů, kterým by náš pán Prsteny moci propůjčil, prokletím Nazghůlů odměnil, by vládnout lépe skrze ně mohl ve všech částech své Temné říše. Dlouho jsme sledovali dění v Mordoru a seznam pro listinu snažili se vyhotovit. Avšak i rádce zkušený někdy sám rady potřebuje, nuže se i my obracíme na vlivné a spolehlivé služebníky Marghůlovy, aby svoji vůli vyjevili a listinu pomohli nám připravit tak, aby splnila všechna očekávání jak temného pána, tak jeho nejvěrnějších. Dohodnou-li se oni na jiných kandidátech na tak významnou službu, jsme ochotni přepracovat naši listinu. Všem nám jde o společnou věc, tedy zvolit z nás ty nejlepší a nejdůvěryhodnější tak, aby se Mordor stal ještě silnějším, než kdy předtím.

Zde vám tedy předkládáme naši listinu:

Rhun: Reyla Shakis
Harad: Cahir
Nurn: Arkon
Bagronk: zde nemáme jasno, možná by mohl pomoci turnaj
Barad-dur: Johanka of Arc
Oaza Hagir: Ethernal

Své případné připomínky či návrhy pište jasnou a srozumitelnou formou ... ([email protected])

Žádost tuto jakož i listinu zmíněnou předložila Jabberia Zlomocná, rádkyně Margůlova

...posel se uklonil, odkašlal si, roztáhl stočený svitek a jal se číst:

"S ohledem na to, že gondorská armáda nad sebou potřebuje pevnou ruku, vyhlašuje se turnaj, jehož vítěz se stane generálem Gondoru a stane tak na postu jednom z nejvyšších. Bližší informace roznesou poslové do měst gondorských co nevidět."

Potom se znovu uklonil, stočil svitek zpět do ruličky, uložil jej v sedlové brašně a odjel do dalšího města.

Dnes a zitra bude uskutecnen vyprodej zvere ustajene u vendora Podkoni.
Jizdni zver nebude vyprodana vsechna, nebot vetsi cast obdrzi Mordorska armada a straz. Zbyly majetek propada nasemu vladci Marghulovi, ktery s nim nalozi dle sveho uvazeni.
Dale by zablokovan dum 192 v Bangkoru (Dum Mafie) a bylo na nej uvaleno stanne pravo a neni povoleno jej obyvat nebo z nej odnaset jakykoliv majetek. O jeho dalsim osudu rozhodne Marghul osobne.

Chlorchtan Jednooky
Triruky trubadur Pana Marghula.

** Vyhláška Města Minas Tirith **
Městká Knihovna

Dnem včerejším byla znovu otevřena Městká knihovna. Opravné práce a vnitřní přestavba prostor však ještě neskončila, a tak v současné době je neštěvníkům otevřena pouze nadzemni část jinak obrovské knihovny. Též knižní díla které jsou nyní k dispozici jsou jen nepatrným zlomkem jinak mnohem větší zbírky.
Neboť drtivá většina všech starší tiskopisů potřebuje restaurovati popřípadě přepsati.

Služba nahlédnutí a přečtení knih v Knihovně je zdarma.. Co se tyče vypujčení knih mimo knihovnu.. To jde jen po vaší osobní domluvě z Knihovníkem.
Je možné že za některé z knih bude potřebovat za pujčení peněžní proticenu jež vám bude po vrácení knihy navrácena.


Podepsán zástupce správce města Minas Tirith a věrný služebník Krále Elessara
Trungulin

*) Technické info: Do knihovny vedou invisport dlazdice.. ktere vas v pusti a vypustí jen vpřípadě že splnujete následujcí podmínky..

nesmíte mit u sebe Pergamen knihu nebo některé výrobni součásti svitku..
a nesmíte být na jezdítku... cili konikovy lame nebo ornovy a pod.. :o)

*) Systemové Info.. Knihovna je jedna z Prvnich RP lokací ve které jsou naštevníci povinni vystupovat RP..
Nedodržení může být potrestáno..
Pokud se vám to nelíbý tak tam nechoďte..


GM Vypravec

** Vyhláška Města Minas Tirith **

žádost o průvodce

Na neustálé brepty nových poutníků, jenž navštěvují královské město Minas Tirith, byla přednesena k městkému zasedáni o rozpočtu královského fondu žádost o vytvoření uceleného systému orientace v městě. Žádosti bylo vyhověno a město z vlastních nákladů plně financuje výbavu nových městkých průvodců a s polovičním přispěním nákladů na chod organizace jako takové, z čehož plyne, že vás pohodlné cestovaní po Minas Tirit vyjde na pouhych 5 zlatých.

Podepsán zástupce správce města Minas Tirith a věrný služebník Krále Elessara
Trungulin

*) Technické info: NPC Reaguje na dvojklik, čili nemusíte kolem něj pobíhat a řvát HI :o)

Dnes v dopoledních hodinách proběhla na všech vodách obklopujících Středozem bouře. Mnoho lodí bylo potopeno. Jednalo se pravděpodobně o bouři magického rázu, neboť kromě opuštěných lodí byly odplaveny i duše zbloudilých hrdinů nacházejících se na ostrovech. Některé duše byly tak zmatené, že si cestu ke zdravé mysli musí probojovat prací.
Dle astrologů je pravděpodobné, že se bouře bude opakovat, neboť hladina many v obzduší je stále vysoká.

Rohanský kníže

Gondoru se nepodařilo zastavit zrození démona krve Xarega ... po svém zrození nabral armadu mordoru a zautočil na edoras kde byl zastaven za cenu mnoha a mnoha obětí... však bojme se do přístího zrození tohoto demona.. kdekoli kde bude krve tolik že by naplnilo káď muže se tento strašlivý demon zrodit znovu... ale nyní opěvujme hrdiny gondoru kteří po těžké bitvě zvítězily
Kosh , Kapitan Stráží v Minas Tirith

Dnes, v ranních hodinách, bylo v okolí Minas Tirith uneseno 12 dětí a tři stražní, kteří byli poblíž. Podle jednoho ze strážných, kterému se podařilo utéct, to měli na svědomí krvaví elementálové. Avšak co dělali tak daleko od svého přirozeného působiště a jak to že jednali tak koordinovaně a nezabíjeli, jen unášeli, zůstává záhadou. Vyšetřováním byl pověřen kapitán Minaské stráže. Všichni doufáme v brzké vysvětlení a snad i navrácení dětí v pořádku domů.
Dvě hodiny po prvnim incidentu byli spatřeni krvaví elementálové téměř u všech měst Gondoru a všech spojenců. Vždy se soustředili na únosy dětí a zbylé obyvatelstvo nemilosrdně vraždili. Někde byli zastaveni, jinde uspěli. Podle informací, které máme, se již pohřešuje přes 80 dětí. Král vypsal odměnu za informaci, vedoucí k dopadeni a potrestání únosců, na sto tisíc zlatých...
O dvě hodiny později vyjela z Minas Tirith skupina bojovníků městské stráže na průzkum všech míst kde se elementálové shlukují. Avšak vrátila se bez úspěchu. Dva bojovníci se nevrátili vůbec.
O hodinu později se vrátili i zbývající dva válečnici potrhaní a raněni ale živí. Našli skupinku asi deseti elementálů krve a několika spiritů, kteří prováděli jakýsi rituál okolo krvavého pentagramu. ?Uprostřed pentagramu stála kamenná vanička a před ní jakási postava zahalená do kápě, která odříkávala runová slova, jež ani jeden z válečníků jaktěživ neslyšel. Po chvíli pozorování přivedli elementálové deset dětí, postavili je do vnitřku pentagramu a pak?? Jeden z vojáků to nevydržel a sesunul se k zemi v mdlobách, ale druhý po chvíli pokracoval ve vypraveni: ?Ta postava vzala dlouhý zářící? temně zářící nůž a jedno dítě po druhém podřezala a jejich krev nechala nalévat do vaničky. Pokusili jsme se tomu zabránit, ale nepřátel bylo příliš mnoho. Posledni tělíčko dítěte padlo k zemi a my jsme stále ještě bojovali. Pak ta postava pronesla větu, která se mi vryla do pameti: ?Zde dílo návratu ukončeno jest. Zničte ony bezvěrce! Náš pán má rád krev!? Po té nas již hordy elementalů zacaly vytlačovat a my jsme se museli pomalu stahovat. Zde jsme neměli žádnou šanci. Když jsme nasedali na koně, všiml jsem si, jak postava v kápi nabírá do zvlaštní ampulky pár kapek krve. Pak jsme co nejrychleji odjeli.
Ihned po té co vojáci vypověděli svůj příběh, byla vyslána silná skupina válečníků, aby prozkoumala místo činu. Jediné co našla bylo několik dětských tělíček a kamenná vanička se zbytky jejich krve. Ačkoliv nadále v okolí patrali, nic nenasli.
Velitel stráže, vědom si toho, že se nemá čeho chytit, požádal vzdělance v knihovně Minas Tirith, aby našli cokoli, co by se o této tragédii mohlo nalézt. Snad nám to dá alespoň některé odpovědi.
Mezitím co mudrci hledali odpovdi v knihách, po celem gondoru byly nalézána opštěná místa s pentagramy a mrtvými dětmi. Matky oplakávají sví děti, muži přísahaji krvavou pomstu těm příšerám i onomu "člověku" v kápi.
Dva dny na to prišli mudrcové z Minas Tirith s hrozivým odhalením. V jedné ze starých knih o barbarských božstvech divokých skřetů se píše o ďábelském válečníkovi, který pořádal obrovské krvavé orgie na podporu tehdejšího vládce mordoru Saurona. Obětoval stovky děti pro jejich krev, sám ji pil. Říkali mu ?Xareg, krvavý démon.? Podle spisu byl velmi zběhlý v boji muže proti muži, vládl zbraněmi jako žádný jiný skřet v té době. Ovládal velmi dobře i rituální magii. Po stovkách a stovkách zavražděných dětí se ho milicim Gondoru podařilo na pláních dostihnout a po těžké bitvě, kdy zemřela spousta bojovníků se jim podařilo Xarega zajmout a dovést do Osilgathu, kde byl upálen za živa. Před svou smrtí pronesl tajemné prokletí, o kterém každý doufal, že byl jen výmysl jeho choré mysli: "Smrt jsou pouhé dveře ... čas je pouhé okno... vratím se..." Poté byl upálen na hranici a jeho prach byl vysypán do řeky. Tak praví staré učení.
Pokud se opravdu tento krvavý démon pokouší o návrat, musí být zastaven za jakoukoli cenu. Tak mocneho spojence v těchto těžkých dobách mít Marghul nesmi. Rozhlašte mezi lid: ?Každému, kdo dopraví informaci, kde se nalézá hlavni stan těchto krvavých bestií, bude vyplaceno po jednom milionu zlatých.?

Sepsal Kosh, kapitán stráže Minas Tirith

Kratce po poledni se hrstka vojaku navratila zpet do mesta, ovazane koncetiny a polamane haly hovorily samy za sebe. Na koni bez jezdce byla uvazana rezata truhla ze ktere se ozyvalo zlovestne duneni. At jiz vojaci z mordoru privezli cokoliv je nad slunce jasnejsi ze si pro to mordorsti co nevidet zase prijedou. Byly ihned posileny nocni hlidky a u truhly ve zbrojnici za palacem hlidkuje sam kapitan straze. Doufejme ze obetované zivoty za onu truhlu staly...

RP: Podle slov očitých svědků, opustila dnes za ranního kuropění garda elitních vojáků brány Minas Tirith. Jezdci v nejlepąích zbrojích a na nejrychlejąích koních prý uháněli směrem na jihovýchod a oblak písečného prachu zahalil směr jejich daląí cesty. Obyvatelé neznaje cíl jejich cesty mají strach o ľivoty svých synů a manľelů, uvidí je jeątě někdy ?

Již mnohé týdny se ozývalo dunění z hlubin...
Písečné duny zrudly, moře zrudlo... nebyl to západ slunce... to krev proudem tekla, až napovrch se z hlubin dostala. Krutý osud stihl mnohé. Oto větší však byla úleva, která prošla krajem včera, když se hrdinům podařilo zničit a překonat všech nástrah podzemí zvaného Mahat. Wolis, Ster, Robin, Apolon, Dragon, Zail, Duriel a Blade se stali po dlouhé době prvními, kdo zdolal všech nástrah Mahatu, a získal jeho pokladů.
Tak zaslechl a zapsal tvůrce při svých cestách.

Piráti jsou loupeživá sebranka, nic nenechají napokoji.
Jen díky lehkomyslnosti rejdařů, obchodníků i bojovníků, získali v oblasti Ostrova Nářků desítky krásných lodí. Není radno nechávat svou loď a majetek bez dozoru, to je nad slunce jasné. Nyní mají pirátské hordy dostatek lodí, aby mohly brázdit daleká moře a krást další a další lodě obtěžkané zbožím a nebo i prázdné.

Včera, ve večerních hodinách, doąlo k přepadení gondorské královské karavany, převáľející obsidiánové zbroje pro královskou gardu. K přepadení doąlo mezi městy Minas Tirith a Edoras.

Z výpovědí vojáků:
Projíľděli jsme podél skalního masivu pod Edorasem, jako jiľ stokrát předtím. Nic nebylo jiné, ale kdyľ jsme byli zhruba v půli cesty, dal velitel ochranného oddílu, čítajícího v tu dobu 5 jezdců a 10 kopijníků, příkaz k zastavení. Něco se mu nezdálo. K veliteli přijeli dva z jezdců a v tom se ozvalo zasviątění ąípů, tří ąípů a kaľdý z nich si neomylně naąel cíl. Kapitán a dva jezdci se svalili mrtví k zemi. Nastal chaos, vůz i s námi obklíčila jednotka asi 15 střelců a zhruba stejného počtu vojáků. Zbylí dva jezdci se vydali do útoku, ale proti takové přesile neměli ąanci. Ti bastardi nebyli z Mordoru. Tihle hnusáci byli skvěle organizovaní a perfektně vycvičení. Není pochyb o tom, ľe přesně věděli, co dělají. Vąichni jsme odhodili zbraně a nechali je vzít vůz. Poté nás obestoupili. Na kopci se obevili dva jezdci na mustanzích temných jak noc. Jezdec vpravo zvedl ruku a uľ uľ chtěl dát pokyn k palbě, viděl jsem jiľ svou mrtvolu hnít na těchto pahorcich. Náhle se vąak stalo něco, co bych nikdy nečekal. Druhý z jezdců chytil prvniho za ruku a ten ji stáhl. Poté se obratili a vyrazili směrem k Umbaru. Sebrali nám věci a jezdcům koně, aby nemohli přivolat pomoc. Potom odjeli. Jediné, čeho jsem si dobře vąiml, byl ątít jednoho z těch útočníků. Byl na něm symbol bílé holubice na nějakém barevném pozadí, uľ přesně nevím ...

Toto je vąe, co se dá k tomu přepadení říci. Doufejme, ľe to bylo jen náhodné přepadení, avąak s velmi cennou kořistí. Pro příątě nechal král znásobit ochranu karavan, převáľejících královské zásoby.
Gastor, Kapitan stráľe

Mordorský pán pot&#345;ebuje pro nadcházející válku co nejvíce rudy a vzácných d&#345;ev k výzbroji mocné armády. Z tohoto d&#367;vodu je zakázáno p&#345;epadání horník&#367; a d&#345;evorubc&#367; mordorských. Kdo poruší toto ustanovení, musí po&#269;ítat s hn&#283;vem temného pána.

Vykonavatel

"Dnes je onen den ... dnes mě volá ten potrhlej alchymista... Au. Bolí mě
hlava. Uľ nesmím tolik pít, pak si nic nepamatuju. Co to jen říkal, jak ľe
se k němu dostanu? Jo aha, mluvil o nějakejch ąpičácích... nebo o něčem
takovým... kam jsem to jen dal... á tady to je. Hm, červená a modrá. Teda
nemá moc pestrou představivost. No nic.
Moľná bych si měl najmout nějakýho pobertu, co mě tam dostane. Přece jenom,
co se gondorątí stráľní flákaj jen po městských putykách, nejsou naąe země
moc bezpečné. A na to platíme daně!"

O hodinu pozdeji.
"Tak jsem si najal jednoho chlapíka, navlečenýho v brnění. No, moc mu radąi
říkat nebudu, nemusí vědět proč tam jdu. Těch tisíc zlatejch mu musi
stačit."

O daląí dvě hodiny později.
"Hehe, hezkej vchod. Skoro typickej pro brloh ąílenýho alchymisty. Tak jdem
dovnitř. Ukázal jsem ľoldákovi, aby ąel první. Musím řict, ľe se opravdu
činil. Je opravdu dobrej v tom co dělá. Jen nevím, proč vůbec nemluví."

O pět hodin později.
"No sláva. Jsme tu. Tady to je. Skáču ątěstím, ľe jsme konečně dorazili. Jen
si vyndám ty tyčinky... AAAAaaaaa...."
?oldák se sklání nad mrtvolou kupce a čistí nůľ od krve. Z celé výbavy si
bere jen ty dvě barevné tyčinky.
"Tak teď se připrav Alchymisto Terlaku! Teď se připrav na Gargamela,
sběratele lebek!
Vzduch v okolí tajemně zapraskal, kdyz Gargamel proąel magickou branou.

Správa Minas Tirith rozhodla na základě žádostí obyvatel města o přísnějším střežení vnitřních bran města a ostatních frekventovaných částí města jako je tržiště apod. Pro tento účel byla stažena jednotka střežící prostor mezi vnějsí hradbou a hlavní branou, který je jen řídce obydlen.

Lekařská zpráva - nález

Ustav: Dollinorská vseobecná
Lekař: Jaslin Flastr M.D.

Pacient, Trpaslík středního věku, přijat v pozdních nočních hodinách s mnohočetnými omrzlinami končetin, celkově silně podchlazen, po tele drobna sečná a bodná zranění, blouznil.
Po odstrojení adamantinove zbroje postupně zahříván na beznou tělesnou teplotu, na coľ reagoval vzhledem k celkovemu stavu velmi dobře - nabyl castečného vědomí.
Pacient silně dezorientován, nedokazal říci ani své jméno. Pořád opakoval jediné "Zmrzneme, vsichni tu zmrzneme!" Z čehoz lze usuzovat nedávné stresující zázitky s mrazem.
Intravenosně podán Gingseng(500) a Garlic(125), nasledně se dostavuje prudká alergicka reakce, pacient upada do ąoku - ztrací puls, dochází k srdeční zástavě. Ozivovací pokusy selhaly.

Pričina smrti: Selhání vnitřních orgánů v důsledku náhlé změny tělesné teploty v kombinaci s neočekávanou alergií na GS.

"...A pak jsme ho rozsekali na několik kusů! No a pak se po mých přátelích slehla zem... doufám, že si ještě někde daleko užívají pokladu, který jsme tam tenkrát našli. Jestli už je tedy smrt neskolila..."
Starý válečník se posadil na kámen a otřel si hřbetem ruky zpocené čelo. Dvojice mladíků, jež jeho příběh se zaujetím poslouchala, učinila totéž. Když souhlasili s tím, že se vydají do hor na průzkum, nikdy by netušili, že to bude fyzicky tak náročné.
V tom se něco začalo dít. Země se otřásla, skála před nimi začala pukat. Pak jeden z hochů vykřikl. Vzniklým otvorem se na povrch dralo něco, co se ani trochu nepodobalo ničemu lidskému.
Obří nestvůra ve tvaru oka, zlověstně se vznášející metr nad zemí. Kapky krve z ní kapaly na travnatou zem a barvily ji do ruda.
Mladíci se vydali na útěk, avšak dlouho neběželi. Další z nestvůr se odněkud vynořila a skočila po jednom z nich, aby mu ukousla hlavu a objevil se tak gejzír další krve, dopadající na trávu.
Druhý mladík strnul a podíval se na zoufalého válečníka.
"Co...co to je?"
Válečník se ani nehnul, třebaže mu meč visel u pasu. Věděl, že by to bylo marné.
"Tohle, chlapče, je smrt."
Když oka mladíka usmrtila a vrhla se i na starého válečníka, otočil se těsně před tím, než nastal konec, k otvoru ve skále a potvrdil si tak to, co očekával, když se sem vydával na průzkum:
"Brány Etherie se znovu otevřely..." zamumlal s pramínkem krve na ústech.
Potom si pro něj přišla smrt.

Průběh dnešní ztáchrané akce byl velmi krutý, a Solandu se podařilo osvobodit už jen In Memorian (Vzpomínáme, květiny noste na hřitov v Edorasu). Únosce nebyl zničen, jeho plány a původ zůstaly utajeny. Jisté je jen to, že je zas oněco silnější. I když pravda, utržil nejednu nemalou ránu. Hrdinové nedošli zdárného konce. Ale i tak se jim podařilo ještě před fiaskem se Solandou zachránít Shaal Mayan. Tím jak celá záchrana skončila... slabou útěchou vám budiž Únoscův krutý žert... poklad *Buhaheha*

Tímto děkuji hráčům, jenž se podíleli na qvestu (ať dobrovolky či nedobrovolky): Shaal Mayan, Solanda, a Hybatel.
GM Vohryzek

Bylo zpozorováno, že některá zvěř začala díky změnám v klimatu, hledat jiná místa kde by bylo lepší přivést na svět svá mláďata. Tato migrace nezdá se být nijak překotná, ale je jisté že probíhá.

Dnes se jeden opilec zase vydal na cestu z hospody do hospody...
jeho příběh zůstal znám jen některim Gondorským...
Poté, co ho unesli skřeti, se vypravila skupina, ktera spíše néž pro opilce, šla zjistit moznou hrozbu ze strany těchto skřetů... Po dlouhém a vysilujicím hledání nalezli vchodu do jeskyně. Někteří znich padli, i na pomoc jim prišli mnozi další... Oplice již nezachránili... alespoň tak se zdálo býti... ale zdá se, že hrozbě ze strany skřetů již bylo zažehnáno... je-li tomu tak skutečně, ukáže čas. Nikdose nedozvěděl, proč chtěli skřeti unést právě jeho... vlastně... nikdo neznal ani pořádně jeho totožnost...
každopádně, nechť jsou jména pokořitelů zde zvěčněna:
Andrea, Godric, Hybatel, Lewar, Milamber, Misohu, Shena, Solanda a Xavern

GM Vohryzek
ps.: rád bych vyjádřil své díky Solandě, za pomoc s přípravou a průběhem qvestu

* krčma U Nemravy *

To ti povídám Jime mělo to hubu plnou tesáku a ta byla velká jako celá jeho hlava!! Tam já už kopat nejdu. A pochybuji že ti tam půjde kopat někdo jinej. Jestli chceš aby ti tam ještě někdo z nás vykopl Adamantium tak si musíš první zaplatit někoho kdo tu mrchu odpraví

Lidská chamtivost nezná mezí a nutí lidi dělat to co je proti jejich přirozenosti. Ano nejen Trpajzlíci ale i liduchové často provrtávají zem jen za účelem získání jejích drahocenností a cenností. Nejinak tomu bylo u Galda Krulšpína který v touze po penězích a moci obcházel všechny známá naleziště rud a doufal ze tam vykopne něco vzácného. Leč dlouho předlouho kopal a stále nic co by mu vydělalo více než kolik utratí při svých radovánkách v lázních Minas Tirith. Lidé ho znali jako normálního kopáče co má do bohatství stejně daleko jako do žebroty, a tak když se jednoho dne objevil z velkým množstvím Adamantia byl hned v popředí zájmu celého města. Náhle byl Galda ten nejvhodnější chlap pro oči mnohých děvčat, a nemálo se jich vnucovalo do jeho přízně, prostě byly to jeho nejšťastnější dny života. Žel též i dny poslední.

Jen Valar ví jak tomu bylo Doopravdy, zda si jeho smrt vyžádal některý z jiných kopáčů jež zaslepen byl závistí a lakotou , nebo ho odstranila neviditelná ruka Trhu. Každopádně jednoho večera našli Galdu mrtvého v koutku jedné ze zastrčených ulic města Minas Tirith. Jediné co prý u sebe měl byla černá růže snad na znamení toho kdo tu práci odvedl. Někomu by to možná stačilo a nechtěl by se o dané věci dozvědět více, ale žel chamtivosti a lakota přemáhá strach ze smrti a tak se do světa vydalo velké množství kraftů objevit onen důl jež Galdovy k penězům dopomoh.

...Arwes, jeden z řádových kronikářů, se rozhlédl po okolí. Ve vzduchu se držel pach mrtvých, tlejících těl a pot přeživších bojovníků, jež mrtvé za ohromného vedra zakopávali. Anar Nare se opět probudila k životu, aby za mocných výbuchů a zemětřesení zalila vroucí lávou chodby pod sopkou. Ale Arwes věděl své. Věděl, že jeho bojovníci nepohřbívají mrtvé seškvařené lávou, spálené na popel tím ohromným živlem, v jehož nitru si řád udělal úkryt.... Jasné stopy po mečích, šípech a děsivých kouzlech na tělech mrtvých se nedaly skrýt. Sopka tedy zalila jejich útočiště, ale oni se jen tak nevzdají...
Řád utrpěl velké ztráty na životě. Ale Arwes se zařekl, že nejen jeho lidé budou trpět...

Slunce blahodárně svítilo na celou Středozemi, občasné mírné deště přinesly sílu do kořenů snad všech rostlinek, keříků a stromků. Životadárné počasí společně se zdánlivým mírem, přineslo více života do lesů, luk a strání. Dokonce i v pouštích a pustinách se objevují bohatší a výživnější trsy trav. A tak se daří lépe nejen fauně, ale i flóře. Zvláště lamky a koníci si pochutnávají na šťavnatějších kouscích jetele a trávy.
Předpovídám, že toto krásné počasí nám vydrží ještě spoustu dní.

Kmotarius, královský astrolog.

"Už je tomu, muj synu, dávno, co byla naposledy Anar Nare takhle neklidná." Stařec se zachmuřeně podíval na vrchol nedaleké sopky. Ten řád, co tam žije ve svatyni ohně, bude mít potíže. Jsou dost mírumilovní a držejí se stranou. Snad se najde někdo, kdo zjistí co se tam, v chodbách vně sopky, děje...
Avšak dávejte si pozor, hrdinové, ten řád je sice mírumilovný, ale nemá rád cizí návštěvníky!
<Otevřen nový dung Anar Nare><Prosím hráče o nahlášeni veškerých bugů, které najdou, jejich zneužívání bude tvrdě trestáno.>

...Ozvala se dutá rána. Dva haradští strážci se kvapem zvedli od stolu, kde do této chvíle hráli karty a vtrhli do vedlejší místnosti, jejíž vchod střežili.
Na dřevěné podlaze ležel v malé, špatně osvětlené místnosti muž a, držíc se za břicho, kašlal na zem krvavé sliny. Vojáci mu opatrně pomohli zpátky na postel a zahalili ho pokrývkou, jež od sebe prve odkopl. Potom ještě více zatáhli závěs na okně, aby zacelili i tu nepatrnou škvírku, jenž propouštěla paprsek vycházejícího slunce.
Potichu zařeli dveře k nemocnému a usadili se na svá místa ke karetnímu stolku ve vedlejší místnosti. Do hry se však znovu nepustili. Každý seděl na svém místě, popíjel z omlácených džbánů pivo a koukal někam na zeď, jako by tam byla odpověď, proč je ten člověk pro Vykonavatele tak důležitý, že jim ho dal na starost a řekl, že pokud přijde o život nemocný, přijdou o něj i oni.
"Všimnul sis jeho kůže? Včera jsem ho viděl nahatého, když vylézal tady z potoka," ukázal rukou směrem k oknu, pod jímž šplouchala voda horské bistřiny. "Na zádech mu na mnoha místech puká kůže a teče z nich hnis s krví. Říkám ti, že jestli něco urychleně neuděláme, ten chlap chcípne, a my hned po něm. A já chcípnout ještě nechci, Begheore..."
"Uklidni se. Já taky ne. Ale mám nápad."
První z řečníků zvedl obočí a napjatě čekal, co z Begheora vypadne.
"Vím o jednom léčitěli, jež se odvrátil od všech lidí a civilizovaných měst. Pobývá někde v podzemí. Nikdo vlastně neví, jestli ještě žije, povídá se, že i kdyby se chtěl přeci jen mezi lidi vrátit, bezpočet monster, jež se tam do těch podzemních kobek nastěhoval, by mu cestu zpět neumožnil, alespoň tedy ne živému."
První z dvojice mordorských strážců si z hluboka přihnul ze džbánu, otřel si hřbetem ruky do rukávu pěnu od piva a pohodlně se opřel:
"Tak na co ještě čekáme? Pošli posla mordorským válečníkům. Musíme najít toho léčitele, je to naše jediná naděje."

Byly obeveny Orby. Nikdo si neni jisty co umi, proc byly stvoreni. Jiste vsak je, ze jeden orb sam o sobe nic neumi, ale vsechny orby dohromady...... to by bylo neco jineho. Vime i to, ze orby maji v drzeni Pani Lavy, Jedu a Smrti. Nikdo vsak nevi kde jsou a jak jsou silni. Je take mozne, ze orbu je mnohem vic. Predpokladame ze po jejich splynuti se otevre cesta daleko do podzemi, nebo mozna daleko za more. Nikdo nevi kam, nikdo nevi jestli to je dobre, nebo spatne, ale zkusit se to musi. Zatim ma Gondor v drzeni Orb Ledu a Ohne. To je vse co zatim vime.
Zaznamenal pisar Mhorgad badatele Throna

A Pan Ledu byl porazen gondorskymi hrdiny. Jeho podzemi vsak stale strazi monstra, o nevidane sile. Nikdo nevi proc, mozna casem se neco zjisti, avsak jiste je ze ne nadarmo by se do jeskyne odvazili i pirati, kteri se usadili hned u vchodu.
<vychod z jeskyne je kvuli lehkemu expeni presunut kousek od zacatku>
<zmenseni poctu expu v exp gate na konci dungu kvuli jednoduchosti>

Poklad krafta který zkonal temnou smrtí odnesly si skoro děti mládí tedy zvytězilo a svůj vytouženy poklad si odneslo...

Dungeon Mahat až po poklad došli tito bojovníci : Xebar , Lenotynka , Cindarella a Aen... sláva jim

...Vlny dosahovaly dvacetisáhových výšek, blesky osvětlovaly jinak ponuré okolí. Malá bárka se odvážně kolébala ze strany na stranu, slaná voda se v obrovském množství přelévala přes palubu. Starý námořník se rozhlédl, když jeden z mnoha blesků osvětlil okolí. Tam, někde daleko vpředu, blesk osvítil břeh jednoho z malých ostrovů, takových, jakých se v těchto neprozkoumaných končinách dalo najít spousty, stačilo mít tu odvahu sem se svou lodí zajet a přežít. Pomalu, ale jistě, se bárka prodírala tím vodním peklem a blížila se ke spásné pevnině. Když už byla souš tak sto, možná sto padesát sáhů od přídi tolik zkoušené lodi, objevil se na břehu obrovský, nerozeznatelný stín. Námořník tím směrem vpíjel zrak seč mohl, avšak obluda, či co to bylo, se brzy ponořila pod rozbouřenou hladinu oceánu.
Když loď narazila na písčitý břeh, námořník si zhluboka oddechl. Nezdálo se, že by malý ostrov mohl být obydlený, ale blízký lesík poskytoval naději pro obživu a úkryt, než bouře přestane a bude další možnost vyplout domů. Náhle se ozvalo zapraskání dřeva, mnohem hlasitější, než bylo slyšet, když loď zápasila s obřími vlnami. Poslední, co vyděšený námořník, jenž právě do malého batůžku dával své nejnutnější věci, viděl, bylo jedno z obrovských chapadel, které obemknulo loď a zaclonilo jediné okno, jenž v malinké kajutě bylo. Místnost upadla do tmy. Brzy už starý námořník kromě té všudypřítomné tmy nic neviděl ani necítil...
* * *
"Tatínku, proč se dědeček ještě nevrátil z lovu? Co je tam daleko, kam už nevidíme?" Malý chlapec ukázal prstíkem na širé moře a tázavě se podíval na svého otce.
"Dědeček už se nevrátí. Tam daleko se totiž skrývá smrt."
--------------------------------------------------------------------------------
Od té příhody už uplynul nějaký čas. Děd se nikdy nenašel, otec zemřel a syn vyrostl ve zdravého a silného muže. Avšak vzpomínky, ty nestárnou... Argerion, jak se muž jmenuje, se usídlil kousek pod mordorský přístav a je ochoten vyplatit hrdinům odměnu, pokud zjistí, co se tenkrát na ostrově stalo a pokud přinesou zlatý prsten, jenž nosil jeho děd, jako důkaz o tom, že jeho pozůstatky nalezli...

Mocný Kraft Azaliáš ze zemí za mořem se vydal do našich zemí aby získal bajné kovy mthrilu a dřevo elvenove pro sve výzkumy vybavil se vším potřebným vybavením a jal se dokončit své dílo... . Když vytěžil dost materialu pro své výzkumy vydal se zpět při cestě ho však zastihla noc rozhodl se přenocovat v nedaleké jeskyni ,kdyby věděl jaká hrůza ho tam čeka jistě by zvážil své kroky . V jeskyni na něj zautočily ty nejhorší monstra jaká kdy viděl hnaly ho dál a dál do hloubi jeskině až narazil na její samý konec kde uslyšl ptačí zpěv jak blahově si myslel že je pár kroku od východu z té proklete jeskině... monstrum ho nalakalo do své pasti svým zpěvem kde ho zbavilo života... škoda že tolik bajného materialu hnije kdesi bez užitku hrdinové...

Kdesi ve St&#345;edozemi se objevil tajemný portál k mistru Lenastirovi, který dokáže hrdinu vycvi&#269;it na úrove&#328; mistra. Tuto informaci p&#345;inesl zbída&#269;ený muž do Umbaru. M&#283;l na sob&#283; ošklivé kousance jakoby od krys, byl velmi žíznivý a jeho boty ukazovaly na namáhavou cestu. Kde se tento portál nachazí prozradit necht&#283;l.

21 . 8 . 29 Č.V.

ROHANSKÉ ZVĚSTI

První vlna výběru válečné daně na uzemí Marky přispěla k vyzbrojení prvních jedinců jež vstoupily Do Rohirské Armády.. Jsou to muži jež se z Gondorskýmy válečníky v ničem nezadají.. prošly šarvátkami minulých dnů a ti nejzdatnější z nich se věnují vícviku nováčků. V brzké době tak dojde ke stažení Gondorských jednotek a Rohan bude střežen svým lidem..

Dnes byla napadena jízdní marka a její královské město Edoras. Během útoku nájezdníci našli útočiště v uzavřené čtvrti gildy Heroes.

Tímto výnosem s okamžitou platností ruším privilegia gildy Heroes a čtvrť bude otevřena pro každého.

Pokud by snad v budoucnu nějaký útočník našel podporu v některém z domů gildy Heroes, bude tato gilda vypovězena z Rohanu a její majetek konfiskován ve prospěch koruny.

Éomer, král rohirim

Dnes byl na náměstí v Minas Morgul veřejně popraven hraničář Cooper za zradu Mordoru. Provinil se ukrývaním nájezdníků z Gondoru. Každý, kdo se takto proviní, bude pro výstrahu popraven a pokud se tak proviní podruhé, bude z Mordoru vyhoštěn a jeho majetek konfiskován.

Vykonavatel, kapitán Marghulovy osobní stráže

10. 7 . 29 Č.V.

V době kdy v Rohanu probíhal výběr válečné daně a lid pánů koní zažíval nebezpečí od Mordorských skřetů na Vrkách. Nemohl nikdo tušit že že v samotném Mordoru v této době panuje Rozpor. Mordorské frakce se vzájemně napadali a obviňovali. Marghul stále nenabyl hmotné podoby a z Barad-Dur se snažil Mordorskou říši ovládnout Vykonavatel Marghulův kapitán. Ovšem není dáno vládnout smrtelníkovy říši veliké a temné jako je Mordor, ať už je silný jakkoliv.
Bylo potřeba důležitých vítězství a dopomoci návratu Marghulovy.


21 . 7. 29 Č.V.
Před pouštním městem Rhún se shromáždily jednotky Rohanských jednotek doprovázené bojovníky z lesního lidu.. Cítil li hořkost války na svém území Rohan, pocítí ji Mordor a jeho provincie též. Ačkoliv nebyla tato armáda natolik velká aby mohla pouštní provincii dobýt, byla dostatečně silná na to aby znemožnila městu přísun dodávek z Mordoru.


23 . 7 . 29 Č.V.

Skřetu Kargusovy se podařilo uprchnout z obleženého města a dorazil do Barad-Dur kde kde informuje Vykonavatele o problémech na severozápadě říše.. Tentýž den se vypraví jednotka pod velením Vykonavatele a složená z Mordorských Gardistů k obleženému Rhúnu.


24 . 7 . 29 Č.V.

Střet Gondorských hraničářů v jižním Ithilienu ze skřetími jednotky. Gondořané zatlačí Mordorské jednotky za most u Poros a přebírají kontrolu nad Jižním Ithilienem .


25 . 7 . 29 Č.V.
Přijíždí Vykonavatel k obleženému Rhúnu. Leč k bitvě nedochází, Rohanské jednotky ustupují a město je opět plně pod navládou Mordorské správy. Dochází ke krátkému setkání Vykonavatele a Matkou představenou z pouštního města. Zde se vykonavatel utvrzuje o loajalitě Rhůnských válečníků a slibuje městu maximální možnou podporu v případě nutnosti. Před shromážděním Mordorských a Rhůnských bojovníků pak Vykonavatel vznese požadavek.

? Pro Marhulův návrat je potřeba přinést tělo neviného Gondorského dítěte. To se stane novou schránkou Marghulovy podstaty. Ovšem dítě to nesmí být jakékoliv.. důležité je aby mělo co nejméně smíšenou Numeronskou krev. Nechť hledají v Gondoru.. doporučil zároveň aby byla města fiktivně napadena malými Mordorskými jednotkami a tím zatajeno skutečné poslání Mordorských jezdců.?

Poté se Vykonavatel vypravil spět k Barad-Dur připravit potřebné pro návrat Marghula.


23 . 7. - 11 . 8. 29 Č.V.

Mordorské snažení přináší ovoce.. z velkého počtu přivedených dětí je vybráno dítě jež bylo chyceno u Ozgiliathu členem Frakce Imperátorů Trimackem, očividně z téměř čistou krví Numeronu. Vykonavatel uspořádává krvavý obřad kdy ve smrti dítěte Gondoru, oživeno bylo dítě zla Mordoru. Dítě z Marghulovou duší. Ostatních na šedesát dětí které neodpovídalo potřebám vykonavatele bylo rozebráno do otroctví Mordorskému lidu.. nebo šli přímo do rudných dolů v srdci Mordoru.


16 . 8 . 29 Č.V.

Reyla Shakis Matka představená Bratrstva správkyně Rhůnské provincie nechává svolat představené Mordorských frakcí a všechny bojovníky k paláci v Barad-Dur. Vykonavatel tuto aktivitu uvítal a zasedání se vedlo v hlavní jednací síni, dokonce se se porady účasnil i sám Marghul leč v podobě kterou nikdo nečekal. To o čem se jednalo ví jen ti kteří tam toho dne byli.
Co bude dál ? Hluboko v srdci MORDORU za zdmi nedobytného města Barad-Dur je chlapec.. Nehraje si , nemluví , nejí.. Jen čeká na probuzení své duše..


On sjednotí vůdce Mordordorských frakcí, dá poraženým bojovníkům novou tvář a naše zem se otřese v základech. Neboť mnozí z těch kdož teď prohlašují se hrdiny Gondorskými přejdou aby nemuseli čelit zlu. Co bude dál nevím... obraz je již mlhavý.. jen vidím že padne v zmar mnoho života. Bílá věž bude zahalena v šedém stínu a pochybám neujde ani král.

V minulém týdnu přinášeli lidé ze západu neblahé zvěsti o zasypaných hornících v dolech. Otřesy půdy a výbuchy je prý slyšet mnohem častěji, než v letech minulých. Dnes se velká tragédie odehrála i v dolech blízko hlavního města půlčiků. Několik kopáčů zahynulo pod kameny, či udušením. Hromady kamene a oblaka štiplavého kouře na několik hodin zcela zastavily práci. Většina trosek byla odklizena (včetně těl nešťastníků) a v dolech je opět možné kutat vzácné rudy. Všem je však jasné, že se kopáči musí míti na pozoru. Nedoporučuje se, zdržovat se v dolech dobu delší, než je nezbytně nutné. Doly jsou nestabilní a hrozí další otřesy a výbuchy. Na západě se prý dokonce z některých skalních puklin vynořila kamenná monstra.

Z bezpečnostních a finančních důvodů, přesunuli dělníci svoje pece, výhně a další pomůcky mimo doly. Někde zcela, jinde, jako třeba u Hobitína, umístili potřebné zázemí před důl, kde je relativně bezpečno.

Není jisté, co způsobilo vlnu výbuchů a zemětřesení, ani jestli bude pokračovat a kdy a kde se zastaví.

Dnešním dnem bude uskutečněna první vlna výběru Válečné daně.

9.7 29 Č.V.


Hle zde nabízím něco k zamyšlení pro lid Gondorský. Před měsícem v prvních ranních hodinách spatřil Elf Waliath z Forlindonu zvláštní úkaz. Hustým oparem proplouvala směrem k Šedým Přístavům kouzelná bílá elfí loď. Již přes dvacet let taková nebyla spatřena a hle, ze zemí neumírajících někdo připlul.. Ve vidině že navrátily se zpět potomci mocných Elfských králů, vyjel Waliath co nejrychleji k šedým přístavům aby zřel toho kdo připlouvá. Jaké však bylo jeho překvapení když spatřil lodici zahnout náhle ke skalnatému břehu . Zastavil a pozoroval co se bude dít, však co spatřil nedávalo jemu ba i mě rozumu. U skalisek byla skupina trpaslíku jako uvítací výbor a v jejich čele jeden jež oděn byl jak král. Mitrilová suknice a helma, vousy bíle svázané v cop jež přehozeny byly na záda snad aby si po nich nešlapal. Když lodice zakotvila a spustila můstek přešla na pevninu jediná osoba. Ve chvíli kdy došlápla jeho noha na povrch Ardy stalo se náhle několik věcí najednou. Na dvacet trpaslíků si před příchozím kleklo včetně toho koho považoval za krále. Ve stejnou chvíli vyletělo k nebi hejno ptactva aniž by zazněl rámus jež by to zapříčinil. A v tu chvíli si Waliath ucítil jak zemí na níž stál projela vlna energie jako když sama Arda vítá toho kdož připlul. Dál již k tomu není co říci.. trpaslíci obklopili onoho muže a vydali se do skal kde zmizeli Waliathovi z očí. Bílá lodice se odpoutala od břehu a zmizla ve směru odkud připlula ještě dřív než stačilo se rozednít.

Dlouho předlouho trvalo než se správa o této příhodě dostala ze severu k nám na jih. Posla zdržela i náhle vypuknu vší válka když Marghul napadl Rohanské a vzápětí Gondorské království.

Dalen syn Berdlava z Dol Amroth učenec z Minas Tirith

**Královský výnos**

Na vědomost se dává, že já Ëomer Král Marky po poradě s rádci a veliteli vojsk rozhodl jsem pro jednorázovou válečnou daň na území Rohirské Marky . (Edoras)
Určena jest blížícím se obdobím zuřivých bojů, vybaviti a vycvičiti armádu na uštvání zla musíme. Královská pokladnice nepokryje svým zlatem všechny výdaje na boj se zlem, neb zlo pouze ničí, ničí a bere co jiní postavili a stvořili. Proto jest nutno daň ve výši dvojnásobku nájmu domu a v případě domu gildy čtyřnásobku zaplatiti. Po domluvě s výběrčími možno splatit válečnou daň zbraněmi, brněním, surovinami a jiným válečným materiálem, leč kdo drzost by měl nabídnouti měď do války, snad aby škodu způsobil, bude na místě sťat. Železa jest dosti, taktéž dřev obyčejných i třešňových jest dosti, cennější jsou vítána.
Mordor zaskočen bude, neb místo vidlí, holí uvidí šípy vzácných dřev, ostří zbraní jenž jediný statek hodnotou vyváží, kouzla, schopnosti, sílu co dosud nepoznal.
Daň průběžně vybírána bude představiteli Rohanské vlády, správci a popřípadě písaři ze země Gondorské. Válečná daň vložena nechť jest do výpadů proti nepříteli jakožto i obraně před hrůzami Temných sil. Připravte se na krutou válku! Temné síly jsou silné, leč naše srdce čisté. My vyhrajeme!

Samozřejmostí jest, že Ranger hrdina Spite přítel Krále Eomera je od daně odproštěn. On přislíbyl dodat pro novou Armádu na třicet koní z jeho chovu.. Budiš tímto pochvánen..

Na příkaz Ëomera, Krále Marky sepsal Miko (Knihovník Gondorský)

8.7 29 Č.V.

** Vyzva z Rohanu **


Vyzívám všechny řemeslníky této země,aby přispěli k obraně našeho
království v tom, co umí nejlépe. Ať každý, kdo ji unese, má vlastní zbraň i zbroj. Nehleďte jen na zlaťáky, aby vám náhodou třeba pozítří
již nekoukali do oken skřeti. Náš lid je bojovný, však holé ruce mnoho
nezmohou a proto Vás žádam - Přspějte svým úsilím a svou
dovedností k tomu, aby naše děti mohly žít beze strachu a spát
klidně, aby matky mohly kojit své deti, a ne ze zbídačených polí
sklízet skrovné zbytky toho, co nezplundrovali nájezdníci a doma z toho vařit
nevábnou kaši!
Ano vím, že i takto žije můj prostý lid. Uléhá ve strachu co přinese
noc. Muži hlídkují s holemi a vidlemi na pokraji osad a doufají, že
snad právě dnes to nebudou oni, kam zamíří skřetí kroky. Ráno pak
nedospalí a znavení znovu obdělávají půdu a nevědí, zda ještě sklidí.
Však vyzbrojeni ... sami mohou číhat v záloze a rozprášit plundrující nepočetné smečky skřetů, pro které je neozbrojené obyvatelstvo snadná kořist.
Vnesou strach do srdcí nepřítele, vrátí zemi klid a sobě důstojnost.

V brzké době budou hromadně vykupovány zástupci králoství Rohirů komlety levnějších zbrojí. Cena odkupu bude samozřejmě pod úrovní současných trznich cen, ale přesto předpokládáme, že pomůžete své zemi. Odkoupené zbroje budou sloužit k vybavení těch, jež si to nemohou dovolit a jsou odhodláni bojovat proti Mordorské temné říši.

Eomer Král Marky

5.7 29 Č.V.

Vykonavatel.. Marghulův kapitán dorazil do Minas Morgul. Zde nabírá všechny Gardistické jednotky a odvádí je k obraně Barad-Dur. Tímto je dočasně město Minas Morgul vyřazeno z Mordorské říše a stává se pouze uzemím samosprávců . Vykonavatel připravuje potřebné náležitosti pro návrat Marghulova avatara v Barad Dur a prozatímně dělá čistky v Mordorských řadách zrádců.

14.6. 29 Č.V.
Na Východním břehu řeky Entvy je započata výstavba Mordorského dřevěného hradiště.
Král Elessar vyslal posly po celém Gondoru a vyhlašuje do zbraně.

16.6 29 Č.V.
Třídenní bitva u Minas Morghul skončila stáhnutím Gondorských jednotek k Minas Tirith.
Na mostě u Osgiliathu je umístěná silná jednotka z Minas Tirith vedená kapitánem Faramirem .

17.6 29 Č.V.
Gondorští poslové dorazily do Pelargiru. Správce Města vyhlašuje všeobecný poplach. V přístavu začínají přípravy proti případným nájezdům Umbarských pirátů.

19.6 29 Č.V.
Střet Mordorských jednotek z Elfy z Jížního Ithilienu u Poroského brodu. Početní přesila skřetů vedla k předem jasnému vítězství. Snad někdo z Elfů přežil aby mohl o této bitvě zpívat píseň.

24.6 29 Č.V.
Hradiště u mostu na řece Entvě je téměř dostavěno. Již začíná sloužit přepadovým oddílům skřetů na Vrkách ,jež terorizují obyvatelstvo Rohanského území.

26.6 29 Č.V.
V Edorasu se shromáždila silná Rohirská domobrana podpořená tucty hrdinů z jiných končin středozemě a vyjíždí proti novému hradišti , Tím započala sedmidenní bitva jež skončila vítězstvím Rohirů a pádem Marghulova stávajícího těla.

28.6 29 Č.V.
Vykonavatel.. Marghulův kapitán posílá pro pomoc při obraně Nového hradiště. Marghul svolává do boje svá vojska a obyvatele Minas Morgul. Protektor města a jeho obyvatelstvo mu však vypoví poslušnost, a tak se na obranu vypraví jen Gardistické jednotky z Barad-Dur.

30.6 29 Č.V.
Marghul z posilami proráží barikádu a přebírá velení nad hradištěm. Vykonavatel Marghulův kapitán je vyslán do Minas Morghul aby sjednal pořádek jakýmkoliv způsobem.

3.7 29 Č.V.
Nové hradiště bylo provaleno.. poslední odpor skřetů je fatální a přináší obrovské ztráty do řad Rohirů. Nakonec bojuje Marghul sám proti stovkám bojovníků a jeho tělesná schránka v Boji podléhá. Toto je první Marghulův pád, a nebýt jasných připomínek Gondorských mudrců jež poukazovali na to že konec Marghulův to není , mohl by Rohan jásat nad velkým vítězstvím.

Z červené knihy..



26.5. 29 Č.V.
Na tisíc jezdců vyjelo z bran Mordorských a začalo rozsévat zkázu na území Rohirů. Marghul rozkázal plenit, pálit a zabíjet dokud nebude mu doneseno to oč žádá.


10.6 29 Č.V
Mordorská vojska obsazují důležitá přemostění přes Anduinu (Velkou řeku). Pro všechny jež zůstali na území severního a jižního Ithilienu není bezpečno.


12.6. 29 Č.V.

Dvanáctého června děvětadvacátého roku čtvrtého věku stanula před bránou hlavního města Rohanu armáda tří tisíc skřetů vedená Samotným Marghulem vládcem Mordoru. Město bylo napadeno a nebýt špatných správ z vývoje bitvy na jihu, kde se střetla Marghulova podpůrná vojiska z Gondorskýmy jednotky z Minas Tirith, Město by nejspíše padlo. Marghul dal povel k ústupu.



13.6 29 Č.V.
Gondorské jednotky vedou útok proti bránám Minas Morghul Král Ellesar tím chce odpoutat pozornost nepřítele od plundrování Marky.



** Král Eomér a jeho prostý lid vyhledal v době útoku bezpečí pevnosti v Helmově žlebu, kde se nyní stále nachází. Co vede Mordor k těmto náhlím útokům? **

** Quest Temná kniha **

Dalenova věštba

Předvídám velký vzestup temných sil.
Špatnost a zlo které mělo být nadobro zničeno vhozením jednoho prstenu do hory osudu se vrátí. Již to nebude on, Sauron podmanitel všech národů středozemě. Ten kdo se navrátí vzejde z hory kde uloženo zlo na věky mělo být, ale nebude. On sjednotí vůdce Mordordorských frakcí, dá poraženým bojovníkům novou tvář a naše zem se otřese v základech. Neboť mnozí z těch kdož teď prohlašují se hrdiny Gondorskými přejdou aby nemuseli čelit zlu. Co bude dál nevím... obraz je již mlhavý.. jen vidím že padne v zmar mnoho života. Bílá věž bude zahalena v šedém stínu a pochybám neujde ani král.

Dalen syn Berdlava z Dol Amroth učenec z Minas Tirith

Nemrtví opět začali se svými krvavými rituály na místě zvaném Etherie.

Informoval o tom potulný mág.

Dnes byl objeven po tisíciletí ztracený luk Belega lučištníka, kapitána Doriathu, který zahynul rukou Túrina Turambara během Beleriandských válek. Luk přechovávala sekta uctívačů na místě plném mámení a klamu.

Na tomto místě se strhla jedna z nejdramatičtějších bitev mezi spojenci Gondoru a temnou stranou. Po dlouhé a krvavé řeži nakonec artefakt získali, pro svůj boj s Marghulem, nepřátelé temna.

Hora osudu vyplivla oblaka kouře a po jejím úbočí se rozlila řeka lávy. Slunce potemnělo a stíny v zemi Mordor se prodloužili. Co to znamená ? Gondorští špehové hlásí, že divoké klany, které mezi sebou ještě včera bojovaly, se dnes chovají jako by podléhali jediné temné vůli ... vůdcové klanů dostávají tajemné depeše psané jazykem temna.

V Mordoru se tvoří pravidelná armáda. Králova družina již brzy pozná tvář nepřítele !

Usnesení Gondorských pánů

Obyvatele Gondoru a Rohanu.
Jistě jste si všimli že se v poslední době značně zvýšil počet Mordorských nájezdů na Gondorská a Rohanská města. Městské stráže nestačí na obranu našich měst a peněz na jejich financování ubývá. Králové Gondoru i Rohanu již plánují tvoření silného vojska ale to si vyžádá čas a také velké množství zlata.
Usnesli jsme se tedy že uspořádáme nábory do Královské družiny která před časem vznikla a dočasně ji zapůjčíme prostory v Železném pasu aby mněli prostor k výcviku domobrany. Žádáme tedy dobrodruhy, mágy i zručné kováře,truhláře a alchymisty kteří jsou ochotní pomoci při obraně naší zemně aby kontaktovaly vedení královské družiny a přidaly se k ní.
V nejbližší době budou Královské družině předány klíče od pevnosti, spolu s Dekretem který jim bude dočasně povoleno v této pevností přebývat a cvičit domobranu. Zároveň bude uvolněna menší suma peněz z královské pokladnice,která bude věnována na výstavbu cvičiště v její blízkosti. Králova družina přislíbila platit měsíčně nájem za používání této pevnosti který bude přispívat k budováni a výcviku královského vojska které má v budoucnu chránit naší zemi před zlem přicházejícím z Mordoru.

Bylo slyšet dunění a nějaké zlé výkřiky. Šel jsem se tedy podívat blíže. Byla tam nějaka puklina ve skále řekl jsem si, že zjistím co to je, ale to nebyla obyčená puklina když jsem totiž prošel tak jsem se ocitl uvnitř velké stare jeskyně kde začala zem ožívat. Dostal jsem takový strach, že jsem neváhal a raději utíkal.
Tento příběh mi vyprávěl neznámy lovec nad sklenkou dobrého vína.

Potulný písař

V Minas Tirith Královském městě Gondoru složil svůj slib the (MIKO filozof a mág KLAJ) jakožto nový vrchní knihovník. Osoba jež je králem pověřená shromažďovat veškeré vědění středozemě. Snad díky tomu nebude zapomenuto žádné z prastarých vědění našich otců...

Mělmír Bral. Krajský trubadůr

Sám a sám jsem se prodíral jako vždy křovím a mezemi. Do krve rozdrápané ruce, nohy samý puchýř jsem měl.
Po několika dnech kdy nepotkal jsem ani živáčka jsem vysílením spadl ze srázu a ač snažil jsem se, ten pád mé ochablé ruce zastavit nedokázaly. Spadl jsem do prudké řeky, která mé tělo hnala přes peřeje, otloukán říčnimi kameny jsem vyvrhnut proudem byl v jedné zátoce. Ležel jsem celý den na tomto břehu než trochu sil sebral jsem abych se vydrápal nade břeh. Spatřil jsem louku květy posetou a křik phoenixů ke mě z nedaleka doléhal. Strachy jsem ani nedutal neb vědom si své slabosti jsem tušil, že jakýkoli střet s nepřítelem by můj jistý konec znamenal. Omdlel jsem ... nevím jak dlouho ležel jsem, ale probral mě teplý dech a jemný jazyk jenž mou tvář olizoval. Bál jsem se oči otevřít, tušil jsem svůj konec a blízkou smrt. Po chvíly jsem napůl oko otevřel a spatřil jsem nádherného Jednorožce jenž s přátelským pohledem mi funěl do tváře. Nevím jak ale ten pohled mi plno sil vrátil. Vtom znovu křik phoenixe jsem uslyšel a zmatek a chaoss mou hlavu zachvátil a já všechny své síly do magického útěku vložil. Lituji teď dne kdy tak zbaběle jsem se zachoval a chladnou hlavu neudržel. Ten jednorožec byl zřejmě jen snem, ale představa, že by byl skutečný a já bych získal jeho náklonost či dokázal ho přimět aby mým slovům naslouchal a na svém hřbetu mě vozil, mě dodnes při mých cestách obluzuje. Však místo kam řeka mě vyvrhla zřejmě nikdy již nenajdu, neb svou pouť jsem tam ve stavu vyčerpání a polomdlob podnikl.
Ranturian Noemus, ranger.

Z pameti stareho Tinkera:
Mé řemeslo bylo velmi zvučného jména. Když jsem jako mladý učedník poprvé vyrobil součást sextantu, připadal jsem si, že na mě bude stát svět. Že najdu nové obzory a výrobky, které mými rukami projdou budou ty nejdokonalejší a nejkrásnější jaké svět kdy spatřil. Mnoho let jsem se učil a dalších mnoho let jsem poznávat a zkoušel co je v silách mých vůbec možné vyrobit.
Stal jsem se mistrem svého oboru, sláva mých výrobků hranice země překročila. Mnoho žáků jsem vychoval a naučil jak, které kovy tepati, jak drobné předměty či šperky vyrobiti. Časem jsem přišel k poznání, že než dokola výrobky běžné spotřeby dělati je mnohem zajímavější experimentovat i třeba s netradičními surovinami.
Po mnoha desítkách pokusů se mi podařilo spojit kov z nejdražších s krystaly drahých kamenů. Vznikl runový kámen. Nikdy se mi však nepodařilo vložit do runového kamene energii potřebnou k jeho aktivaci. Až starý přítel co opisování kouzel a složitých magických formulí dokonale znal mě navrhl, že se může pokusit popsat tento kámen formulí starou jak svět sám, která na pravých runových kamenech lpí. Po mnoha pokusech to přítel vzdal. Nikdy se mu nepodařilo popsat kámen tak aby inkoust na něm pevně ulpěl a síla formule spojila se s touto neaktivní runou. Přítel již zemřel a já na tyto kameny dočista zapoměl a věnoval se jiným objevům. Až nedávno jsem v krčmě narazil na člověka co prý magické pero viděl, které vlastnost tu má, že inkoustu umožní ulpět na všech površích a i když časem tento inkoust smyt je, prý nevitelné stopy po něm nevždy zůstanou. Vzpomněl jsem si na svého přítele, že tímto perem by jistě můj kámen popsati dokázal a pak bychom možná společnými silami dokonale funkční runu stvořily.
Zvláštní, že sil ani chut na teto experiment již ani nemám neb podařených objevů a novýh výrobků jsem ve svém životě mnoho stvořil ... asi je to tím, že kámen již vyrobit nedokážu, neb jsem přesný postup z hlavy vytratil, když nevedla dříve cesta k úspěchu, ale kuš třeba by to ani nevyšlo ...A proč bych měl vše stvořit jen já, tak ať se o to mladší pokusí ...

Jiz mnoho let tomu jest kdy Tarlogan ve víru opojení lásky a mocných omamných bylin stvořil svůj meč. Snad proto, že s elfskými ženami mnoho jar protančil, snad proto, že zábavu smrt a radovánky spojoval a na jednu uroven svých hodnot stavil, snad proto tento meč lehce zvráceným jak on sám byl jest. Smrt rozdává, úniku před ním není však s lehkou zvráceností si meč svou melodii přehrává a tanec smrti po vypuštění tančí. Targolan stvořil ve své zvrácenosti a bohémství zbran tak zvrácenou že nakonec on sám jejímu tanci smrti podlehl. Od té doby meč jakoby mrtev pod rouškou prachu žil, když objeven byl Sertinem, ještě větším netvorem než Targolan byl. Sertin však jak krutý tak hloupý jest, sílu Targolanova meče dosud neobjevil. Snad někdo najde se kdož měč jemu ze spárů vytrhne než sílu meče Sertin pozná ... pak smrti mnoho rozsel by po zemi Morijské. Sertin naposledy viděn byl a snad sídlo své i má, blízko od místa kterému černé dřevo název dalo.

Zní sudba temná krajinou koní,,
Za zvuku vran a krkavčích hodů,
Naděje zmírá v lánech bitevních polí,
Neb zlo vzejde z krve prastarých bohů.


A narodí se dívka z rodu přec lidského ale krve bohů.V den jejích osmnáctých narozenin zemře jak toto město, tak vše dobré na Ardě.Pokud na ní ovšem vztáhne ruku muž a připraví ji o počestnost, dívka zemře a město zůstane stát.A to není jiná volba?Ano, musí ji zabít ten, z jehož krve pochází.

Rozhovor neznámého věštce a správce zbrojnic v branách města Orodost.

Tento příběh plný temnoty a smutku se udál ještě v dobách kdy Valinor nebyl skryt zrakům lidským, kdy elfové byl ještě mocný národ, v časech Feanora.V dobách kdy na světě existovala místa kterých se zlo nedotklo.
Na pláních jenž se nazývají dnes jako Rohanské, stáli pevnosti národa lidem podobného, ale požehnanějšího, krásnějšího a silnějšího.Snad to byli potomci elfů jenž se polidštili, nebo nějaký tajemný Ilůvatarův, to už se svět nedozví.Zmizeli v prachu zapomnění ale zůstala po nich prastará legenda.
Všem pevnostem tohoto národa vládla ta největší a nejhonosnější, zvoucí se Orodost. Byla obrovská a nádherná, její sláva sahala až k moři, do elfích měst.Pevnosti již po mnoho generací vládla.po mnoho generací jim vládl mocný rod z linie Seregrose temného. Po dvanáctero generací se rodil ženám vládnoucích králů rodili samí chlapci.Avšak to se změnilo v roce jenž byl od té doby nazýván rok sudby. V ten rok se narodila královna Alcate dcera.Nikdo z moudrých netušil že na světě spočinula ve stejnou chvíli kdy byl Melkor díky důvěřivosti bohů opět propuštěn,ve stejnou chvíli kdy Feanor vytvořil Silmarili.
Po svém narození dostala jméno Menelwen protože její krása ohromila všechny přítomné.
Rostla jak z vody a i s věkem její půvab získával na nádheře.Královna ve strachu uzavřela dceru v pevnosti.Bála se aby její nádheru nepošpinila ruka muže před svatbou a proto sezvala z celé Středozemě nejlepší učitele hudby, boje, i věd magických aby Menelwen dokázala že je schopná stát v čele Orodostu, tak jako její otec, Král Elenardil.Ale její výsledky předčili snad vše co se očekávalo.Už ve svých patnácti letech neměla soupeře snad ve všem, v čem si zamanula.Na bitevním poli ani v nádheře paláců se jí nikdo nemohl rovnat.Obdivovali její krásu, zručnost v boji, i její skromnou upřímnost.A to byla možná chyba.Sauron dávno věděl o kletbě, i o Menelwen a začal jednat.v den jejích sedmnáctých narozenin napadly Orodost skřeti v jejichž průvodech kráčeli draci v čele se svým vládcem Glaurungem, ohnivým drakem.Bitva u Orodostu byla velká a obtížná.Zemřelo zde mnoho slavných válečníků a také skřeti utrpěli obrovské ztráty ale cíle bylo dosaženo.Glaurung vnikl o přes obrovitost svého těla tajně do pevnosti a tam ,jako poté učinil mnohokráte, nalez Menelwen, pobil její stráže a upřel na ní dračí pohled bez víčka.
Po boji se zjistila hrozná pravda.Menelwen byla pryč.Ihned vyslali k temné pevnosti Barad-Dur odvetnou výpravu jenž měla následnici trůnu zachránit.Vedl jí Celemir, nevlastní bratr Galadriel, jenž byl do Menelwen zamilován.Jako plameny pomsty přeletěli Středozem, i skalnaté hrady kolem temného Mordoru.Pozabíjeli skřety i demony před Barad-Durem a pak zabušil Celemir třikráte na dveře a vyzval Saurona k boji.A tam na mostě došlo k dramatu o němž tklivě zpívají elfové ještě dnes.Na most před pevnost, kde čekal Celemir nevyšel Sauron ale Menelwen.Oděná do černé zbroje, s dvoubřitou sekerou se postavila proti svému milenci.Ověnčená plameny a děsivou krásou tam stála jako ztělesnění smrti a temní draci se před ní klaněli.V očích ji hořeli ohně Orodruiny a její krásu lemovala hluboká temnota zbroje.
Vykročila s připravenou zbraní směrem k Celemírovi a vyzvala ho ať se svým vojskem odejde a již se nevrací.Celemir pochopil když se zadíval hluboko do honě jejího zraku a uviděl tam dračí oči.V tu hodinu ji proklel a nazval jí Galafëou, dračím duchem a vykročil proti ní s mečem.V tu chvíli pak vystoupil Glaurung, nazval ji královnou a přednesl pravdu o jejím původu.O tom že pochází z krve Eönwëho, herolda Valar, velitele vojsk západu.
Tu mnozí zakolísali a dali se na úprk.Ale Celemir zůstal stát a vyzval ji na souboj, ač mu to trhalo srdce.Třikráte se jejich zbraně střetli, třikráte odstoupili nezraněni.Ale počtvrté Galafëa zradila přísahu boje a magií srazila Celemíra na zem kde ho proťala sekerou.Poté kráčela středem vojsk svého bývalého národa a ti prchali s děsem před její nádhernou tváří.Tu však zazněli rohy a na bojišti vzplálo světlo.Když pominula záře, našli na zemi mrtvou Galafëu bez známek zranění.Ale draci se své mrtvé královy nevzdaly a její tělo vybojovali.V legendách se říká že někteří bystroocí spatřili v té záři obrovskou postavu ve zbroji a s mečem jak srazila Galafëu na zem a pak zmizela. Legenda říká že to byl Eönwë osobně, jenž přišel zabránit neštěstí rodící se z jeho krve.
Celemírovo tělo odnesli vojáci do Orodostu a poté pochovaly ve skrytí hrobce i s jeho mečem někde na Rohanských pláních.Ani Galafëa nezůstala na bojišti.Glaurung odletěl s vichřicí v zádech do ledových plání kde vykutal do skály monumentální sídlo pro její tělo i duši kde jí uložil tak jak padla a draci přísahali že dokud bude existovat jejich rod, budou strážit místo jejího posledního odpočinku.
Mezi legendy se řadí také jedna která říká že pokud někdo najde místo jejich odpočinku získá velkou moc pro svůj lid.Pokud totiž spočine sekera Galafëina v chrámu skřetího města, zrodí se znovu Galafëa, a bude město chránit před napadením.Stejně tak tomu je pokud donesou silní muži Gondorští Celemirův meč do svého sídla, bude on chránit je.

Já cechmistr Rambir Ostroužek ohlašuji zdražení bavlny všem kdož ji chtějí koupit od společenství krejčovského. Jest to z důvodu podlého zdražení opékaných vepřů cechem kuchařským. Jelikož naši dělníci jsou na tyto pokrmy zvyklí, zdražily se tímto náklady na sběr bavlny.

Rambír Ostroužek Cechmistr krejčovský