Gondorská výprava do Mordoru byla kýmsi smetena. Na místě zůstalo jen krví v kruhu napsané V... prý za tím vším stojí skupina mordorských bojovníků, kteří sami sebe nazývají Vendetou.

gondorský herold

Skupinka mordorských bojovníků uposlechla dávné legendy a vydala se hledat bájný artefakt lorda Fellangela. Mordořané opravdu našli svitek, který kdysi před smrtí vůdce ithilienských válečníků napsal, a posíleni tímto objevem rozhodli se pomstít jeho smrt. Se svolením samotného Marghula založili spolek, který na počest padlému hrdinovi pojmenovali Fellangelova legie.

mordorský herold

Byla krásná zimní noc, obloha se vyčistila od veškerých mraků a hvězdy zářily. Něco velkého se mělo stát. Neznámý gondorský bojovník, tažen podivnou silou, dovedl svého koně až na daleký sever, kde zpoza velkého balvanu na kopci spatřil dole poblíž jezera velký svítící palantir. Už už chtěl sjet z vrcholku, avšak měsíční záře v dáli osvětlila siluety tří jezdců na koních, kteří si to rovněž namířili k jezeru. Bojovník posečkal a pozoroval trojici. Sesedli, několik minut o něčem rozmlouvali, načež nasedli na své koně a zmizeli za temným obzorem. Za obzorem na druhé straně začala sílit tajemná záře a zanedlouho odtud vyjela mordorská bojová družina, deset dobře vyzbrojených skřetů. Do údolí očividně jeli za stejným účelem, i jejich zastávka probíhala stejně, dali se však po stopách tří předešlých jezdců. Bojovníka v tuto chvíli nenapadlo nic lepšího, než sednout na svého koně a následovat jejich ve sněhu zřetelné stopy.
Po několikahodinové jízdě divočinou dojel bojovník až k mořskému břehu. V noci nádherně svítíčí loď mordořanů byla ještě pořád vidět na obzoru a zvědavý bojovník neváhal sesednout z koně a nastoupit na vor příhodně ukotvený poblíž. Brzy doplul na ostrov, v jehož středu stála mohutná hora. Stopy vedly až k jejímu úpatí, kde se nacházel magický portál. Gondořan zvídavě přistoupil a prohlížel si jej, avšak najednou z nedaleké houštiny vylezl skřet se zlomyslným výrazem, třímající v ruce nabitou kuši, a křikl na bojovníka: ?Chceš žít? Vlez tam a možná tě nezabiju!? Bojovník bez váhání vkročil do portálu, načež se objevil někde úplně jinde.
Obklopen Mordořany, stál v podivné místnosti plné mrtvých těl a z dálky k němu doléhaly zvuky boje. Kapitán si ho změřil pohledem a hlubokým hlasem k němu promluvil: ?Bojuj, jak nejlíp dokážeš, a až to skončí, můžeš jít.? Oba na sebe kývli, tasili zbraně a vydali se do útrob podzemí. Řinčení zbraní bylo slyšet stále silněji, až všichni dorazili k jeho zdroji. Kupodivu zde mezi těly několika monster stáli pouze tři spoře odění Gondořané. Jakmile skřety spatřili, semknuli se do obranné formace, připraveni bránit se. Kapitán mordorské družiny se však prodral do jejího čela a zvolal: ?Spolupráce?? Jeho udivení vojáci po sobě koukali, jeden si velmi okatě odplivnul, Gondořané však po několika vzájemných pohledech volným krokem bez špetky ostražitosti nebo agrese vešli do řad větší skupiny.
Dál se podzemím probíjeli spolu. Mordorská síla a disciplína byla obdivuhodná. Monstra umírala, strážci bran padali jeden po druhém, až celá družina stanula před pánem rozsáhlého podzemí. Boj byl lítý, každý dělal to, co měl, a obě strany společně dosáhly toho, že strážce únikového portálu a pokladu za mohutného výkřiku padl. Žádný ze skřetů si však v bojové vřavě nevšiml, že tři gondorští hrdinové, které mezi sebe přijali bez jakéhokoliv podezřívání, se z boje jednoduše a přitom velmi zákeřně vytratili. Když pak jejich kapitán rozrazil dveře a otevřel truhlu, ve které se měl nacházet poklad, našel na jejím dně jen pár zlatek a v magickém portálu zahlédl tři bojovníky uhánějící na svých koních po zasněžených pláních daleko do dáli.
Druhý den něco málo po poledni postává skřet na okraji lesa kus od Východní marky. Po mostě projel jezdec na koni a namířil si to k lesu. Zastavil svého oře, sesedl, předal skřetovi cestovní vak a s klidem promluvil: ?Podíl tvého pána je uvnitř. Předej mu to a vyřiď, že tímto jsme vyrovnáni.? Mordořan kývnul a během několika chvil zmizel mezi porostem.

Poslední potomek rodu Werwenů dnes v Edorasu založil spolek bojovníků, který na památku svých předků pojmenoval Ferwens. Snad přispějí k bezpečnosti našeho města...

Velitel Jízdmarky

Několik málo minut po konci obléhání Minas Tirith prochází generál Kurpan s několika bojovníky ulicemi města směrem k citadele. Slunce zapadlo teprve před chvílí a skřetové se dali na ústup, ačkoliv nebyli ani poraženi. Bitva byla krvavá a především na straně lidí padlo mnoho bojovníků.
Poblíž Bílého stromu se generál pootočil, zahleděl k východu a promluvil ke svým druhům: "Brzy se vrátí a já již nebudu mít dost sil k vedení vojska." Sejmul helmu a v jeho skřetí tváři bylo znát cosi lidského. Stráže citadely mu ustoupily z cesty, aby mohl vejít dovnitř a požádát krále o propuštění ze služby Gondoru.
Za úsvitu vyrazili poslové do všech stran a ještě toho dne večer se začali udatní bojovníci ze všech koutů Gondoru objevovat v Bílém městě. Turnaj se blíží...

Ulice Edorasu dnes byly odeny v chmurných barvách. V hlučném podzimním větru byla občas slyšet tichá slova útěchy a vzpomínek nad obětmi války. Těžkou ranou byla pro město zpráva od výpravy vyslané prozkoumat útroby Dol Gulduru. Skupina složená z početné vojenské patroly a hrstky vzdělanců měla prorazit pilíře obrany známé pevnosti, prolomit důmyslné pečetě chodeb a prozkoumat sílu podzemního opevnění, kde mělo podle mnohých zvěstí započít snažení o sjednocují prokletých duší v organizovanou armádu a hromadění prostředků pro vedení výpadů do nejbližších měst. Po třech týdnech beze zpráv se začaly zpět do Edorasu vracet uštvané, krví zborcené skupinky těch, kdo přežili náhlý odpor...

Několik přeživších členů Sauronovy armády se znovu sjednotilo pod Marghulovým vedením a pod pláštěm noci vyráží do boje...

Padl poslední úder. Kurpan si sundal přilbu a otřel si pot z čela. Tak je tedy dobojováno a on bude generálem. A pořádným! On nebude trpět paktování s Mordorem pro vidinu pár zlatých plíšků... vnese do vlažných srdcí Gondořanů nové odhodlání. Hned se odebral do Minas Tirith a nechal hlásnými troubami dodaleka vyhlásit nová pravidla:
Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám!
Mordor je váš nepřítel! Nikdy s ním nespolupracujte, mějte na paměti, co lidských životů stála naše svoboda! Vlastizrada se neodpouští!

Ti z ithilienských hraničářů, kteří přežili bitvu o Umbar, se po nabrání nových sil opět sjednotili a jsou připraveni hájit zájmy Obnoveného království.

V posledních paprscích žhavého pouštního slunce se v ulicích Umbaru zablýskl zbrusu nový kámen cechu, z jehož jména přeběhl nejednomu obtloustlému skřetovi mráz po zádech. Do vyleštěného růžového mramoru byla vyryta pouhá čtyři písmena: FEAR. Ve tvářích skupinky bojovníků kolem něj se zračila zloba a odhodlání...