Uživatel:Gorakhal

Z Moriawiki

Verze z 14:14, 7. 2. 2007 GM Nienna (Diskuse | příspěvky) ← Předchozí porovnání		Verze z 22:51, 18. 2. 2007 Gorakhal (Diskuse | příspěvky) Následující porovnání →
Řádka 1:		Řádka 1:
-	tohle je Gorakhalova stranka, editne si ji hned jak bude chtit --[[Uživatel:GM Nienna|Zlá a škodolibá bohně]] 15:14, 7. 2. 2007 (Central Europe Standard Time)	+	Můj příběh začíná na severu, v malé osadě jménam Forondon. Moji rodiče byli chudí lidé, ale
		+
		+	přesto se jim dařilo prožít dlouhý a spokojený život. Otec chtěl, abych se od něj naučil jeho umění,
		+
		+	a to umění života v přírodě. Nicméně mě nikdy neuspokojovalo dlouhé plahočení lesy, stopování a
		+
		+	lovu zvěře, a dalších dovedností hraničáře. Nejraději sem si prohlížel starou otcovu knihu. Byly tam
		+
		+	nádherné kresby všemožných bytostí. Nejvíce mě však fascinoval obráz, o kterém jsem se později
		+
		+	dozvěděl, že je to Manwë, nejmocnější z Valar. Otec časem poznal moji nechuť k jeho způsobu
		+
		+	života, a byť ho to jistě zklamalo, smířil se s tím.
		+	Měsíc po mých patnáctých narozenin projížděl naší osadou starý kněz Valthin, žijící v jižnějším
		+
		+	Fornostu, bývalém centru Severního království, které kdysi padlo za války s Angmarem. Léta se
		+
		+	znal s otcem, byť sem se nikdy nedozvěděl, za jakých okolností se seznámili. Pozval Vallthina do
		+
		+	domu a po dlouhém rozhovoru bylo rozhodnuto - odjíždím s Valthinem do chrámu, kde budu
		+
		+	vzdělán, jak bude v jeho možnostech.
		+	Moje pocity byly rozporuplné. Na jednu stranu mnou zmítalo rozrušení nad mou budoucností, ale
		+
		+	zárověň jsem cítíl smutek nad tím, že bych měl opustit své rodiče. Což samozřejmně bylo i u nich,
		+
		+	ale přesvědčení, že to pro mě bude nejlepší, jim dala sílu se rozloučit.
		+	Druhý den jsem si sbalil pár potřebných věcí a odjel sem s Valthinem do Fornostu. Cesta byla
		+
		+	dlouhá, ale poklidná, byť nám občas počasí nepřálo. Po příjezdu do Fornostu jsme okamžitě
		+
		+	zamířili do zdejšího chrámu. Zde jsem strávil ctyři léta učení, a to jak psaní a počítaní, tak i po
		+
		+	duševní stránce.Také jsem se učil se zacházením se zbraněmi, byť tehdá to bylo na okraji mého
		+
		+	zájmu. Celkově jsem byl ve Fornostu spokojený.
		+	Avšak koncem čtvrtého léta mého učení dolehly do našeho kraje zprávy o nových bojích na jihu.
		+
		+	Vojska skřetů a temných lidí překročila opět hranice Gondoru a Rohanu, aby šířili zkázu mezi jeho
		+
		+	nenáviděný lid. Vojska obou zemí se společně postavila hrozbě a potlačila ji. Avšak od té doby
		+
		+	sužovali hranice země stále nové tlupy bojovníků oddaných jejich novému pánovi, Marghulovi.
		+	Po vyslechnutí těchto novinek byla první myšlenka nemíchat se do tohoto sporu. Ale čim dál více
		+
		+	sem nad tím přemýšlel, tím více jsem chtěl pomoci svým uměním bojovníkům, bránícím v podstatě
		+
		+	i nás. A byť jsem tehdy nebyl obdařen takovou mocí jako dnes, rozhodl jsem se vyrazit. V chrámů
		+
		+	moje rozhodnutí v podstatě již delší dobu očekávali.
		+	S darovaným koněm jsem vyrazil na jih. Cestou sem slyšel podrobnosti o bojích na hranicích,
		+
		+	které ve mě rozhořívali netrpělivost. Tím rychleji jsem spěchal na jih. A po dlouhé cesty sem byl u
		+
		+	cíle. Přede mnou stály vysoké a vznešené bílé hradby, Minas Tirith.

---

Verze z 22:51, 18. 2. 2007

  Můj příběh začíná na severu, v malé osadě jménam Forondon. Moji rodiče byli chudí lidé, ale 

přesto se jim dařilo prožít dlouhý a spokojený život. Otec chtěl, abych se od něj naučil jeho umění,

a to umění života v přírodě. Nicméně mě nikdy neuspokojovalo dlouhé plahočení lesy, stopování a

lovu zvěře, a dalších dovedností hraničáře. Nejraději sem si prohlížel starou otcovu knihu. Byly tam

nádherné kresby všemožných bytostí. Nejvíce mě však fascinoval obráz, o kterém jsem se později

dozvěděl, že je to Manwë, nejmocnější z Valar. Otec časem poznal moji nechuť k jeho způsobu

života, a byť ho to jistě zklamalo, smířil se s tím.

  Měsíc po mých patnáctých narozenin projížděl naší osadou starý kněz Valthin, žijící v jižnějším 

Fornostu, bývalém centru Severního království, které kdysi padlo za války s Angmarem. Léta se

znal s otcem, byť sem se nikdy nedozvěděl, za jakých okolností se seznámili. Pozval Vallthina do

domu a po dlouhém rozhovoru bylo rozhodnuto - odjíždím s Valthinem do chrámu, kde budu

vzdělán, jak bude v jeho možnostech.

  Moje pocity byly rozporuplné. Na jednu stranu mnou zmítalo rozrušení nad mou budoucností, ale 

zárověň jsem cítíl smutek nad tím, že bych měl opustit své rodiče. Což samozřejmně bylo i u nich,

ale přesvědčení, že to pro mě bude nejlepší, jim dala sílu se rozloučit.

  Druhý den jsem si sbalil pár potřebných věcí a odjel sem s Valthinem do Fornostu. Cesta byla 

dlouhá, ale poklidná, byť nám občas počasí nepřálo. Po příjezdu do Fornostu jsme okamžitě

zamířili do zdejšího chrámu. Zde jsem strávil ctyři léta učení, a to jak psaní a počítaní, tak i po

duševní stránce.Také jsem se učil se zacházením se zbraněmi, byť tehdá to bylo na okraji mého

zájmu. Celkově jsem byl ve Fornostu spokojený.

  Avšak koncem čtvrtého léta mého učení dolehly do našeho kraje zprávy o nových bojích na jihu. 

Vojska skřetů a temných lidí překročila opět hranice Gondoru a Rohanu, aby šířili zkázu mezi jeho

nenáviděný lid. Vojska obou zemí se společně postavila hrozbě a potlačila ji. Avšak od té doby

sužovali hranice země stále nové tlupy bojovníků oddaných jejich novému pánovi, Marghulovi.

  Po vyslechnutí těchto novinek byla první myšlenka nemíchat se do tohoto sporu. Ale čim dál více 

sem nad tím přemýšlel, tím více jsem chtěl pomoci svým uměním bojovníkům, bránícím v podstatě

i nás. A byť jsem tehdy nebyl obdařen takovou mocí jako dnes, rozhodl jsem se vyrazit. V chrámů

moje rozhodnutí v podstatě již delší dobu očekávali.

  S darovaným koněm jsem vyrazil na jih. Cestou sem slyšel podrobnosti o bojích na hranicích, 

které ve mě rozhořívali netrpělivost. Tím rychleji jsem spěchal na jih. A po dlouhé cesty sem byl u

cíle. Přede mnou stály vysoké a vznešené bílé hradby, Minas Tirith.