Umbar

Z Moriawiki

Umbar byl velkým městem a pevností Númenorejců. Byl založen už někdy ve druhém tisíciletí Druhého věku. Postupem času se stal největším centrem númenorské moci ve Středozemi a také oporou Královských, na rozdíl od dalšího velkého přístavu, Pelargiru, ve kterém se usidlovali hlavně Věrní. Nejslavnější okamžik Umbaru nastal roku 3261, kdy sem připlula celá nesmírně početná flotila Númenor a pod vedením krále Ar-Pharazôna se z Umbaru vydala númenorská armáda do vnitrozemí, aby porazila Saurona. Ten však byl zastrašen vojenskou mocí Númenoru a rozhodl se přemoci Království lstí. Nechal se zajmout a během následujících let naprosto zkazil srdce krále a velké části Númenorejců, kteří se obrátili k uctívání Temnoty. To však s sebou přineslo zaslouženou odplatu - když se Ar-Pharazôn, hnán Sauronovými zlými radami vlastní pýchou a strachem ze smrti, rozhodl zmocnit se Valinoru, byla na Númenor Ilúvatarem seslána Zkáza a Západní říše se propadla do hlubin moře. Jediní, kdo se ze Zkázy Númenoru zachránili, byli Věrní na devíti lodích pod vedením Elendila Vysokého, kteří pak založili Říše ve vyhnanství - Gondor a Arnor. A kromě nich dokázal vyváznout jen sám Sauron, který se vrátil do Mordoru a rozhodl se nadobro skoncocat s Elendilem a jeho následníky. Ovšem ani Umbar nezůstal prázdný. Ze Zkázy se sice nikdo z Královských nezachránil, ale mnoho jich už tak žilo na pobřežích Středozemě, a zejména v Umbaru. Ten se nyní stal blízkým spojencem Mordoru a jeho vlastní vojsko pod vedením šlechticů Herumora a Fuinura bojovalo na straně Saurona ve válce Posledního spojenectví - v bitvě na Dagorladu.

Po porážce Saurona a zničení jeho říše však Umbar nebyl ovládnut Gondorem - zůstal samostatným státem po mnoho staletí. Nevládli v něm králové, nýbrž duumvirát - vždy dvojice vládců, z nichž první byli právě Herumor a Fuinur. Místní obyvatelé udržovali staré kulty zavedené Sauronem, ale zároveň si uchovali i mnoho z Númenorejské moudrosti. Gondorští je označovali jako Černé Númenorejce. Jejich jazykem zůstala adûnaiština na rozdíl od Obecné řeči, která se běžně používala v Gondoru a Arnoru. Doba tohoto prvního samostatného umbarského státu se začala nachylovat s počátkem vlády Lodních králů v Gondoru. Král Eärnil I. shromáždil velkou sílu a po souši i po moři oblehl Umbar a podařilo se mu dobýt město samotné, avšak místní šlechtici ustoupili do vnitrozemí, kd s pomocí obyvatel Haradu začali shromažďovat síly pro znovudobytí města. Ta chvíle přišla roku 1015, kdy byla svedena bitva v Haradwaithu, ve které byli sice Černí Númenorejci nakonec poraženi, ale Gondorští utrpěli velké ztráty, včetně smrti krále Ciryandila. Konečné vítězství Gondoru přinesl rok 1050, kdy král Hyarmendacil vedl velkou armádu přes řeku Harnen, naprosto porazil vojska Haradu a donutil tamní vládce, aby uznali nadvládu Gondoru.

Od té doby byl Umbar provincií Gondoru a jedním ze dvou nejvýznamnějších přístavů, společně s Pelargirem. Konec tohoto období přinesla gondorská občanská válka. Ta vypukla, když se Castamir, významný námořní velitel z královského rodu, prohlásil králem a neuznal nárok právoplatného dědice Eldacara, kvůli seveřanskému původu jeho matky. Castamir se chopil trůnu a vládl několik let, pak se ale Eldacar vrátil s posilami z vyhnanství ve Rhovanionu a získal moc zpátky. Castamir byl zabit v bitvě a jeho synové se nejdřív opevnili v Pelargiru a následně pak roku 1448 ustoupili po moři do Umbaru, kde se opevnili a úspěšně vzdorovali královské moci, neboť získali na svou stranu většinu námořní síly Gondoru. Stále také udržovali svůj nárok na korunu a vytvořili v Umbaru útočiště pro všechny odpůrce vládnoucího rodu. Svoji námořní sílu využívali k plenění všech pobřeží Gondoru. V království se pro ně vžilo označení Umbarští korzáři. Toto období bylo ukončeno až roku 1810, kdy král Telumehtar Umbardacil sebral svoji sílu, korzáry konečně porazil a Umbar získal pod svou vládu. Jeho význam však už nebyl tak veliký jako dříve, protože Gondor se musel soustřeďovat na hrozbu z východu - od Říše Vozatajů.

Tak se stalo, že roku 1944 padl slabě bráněný Umbar do rukou Haradských a stal se jedním z jejich jižních království. Už tu tedy nevládli ani Černí Númenorejci, ani protikrálovsky naladění šlechtici, ale Jižané. Obnovili ale zdejší tradici korzárství a od té doby se Umbar opět stal hrozbou pro gondorská pobřeží. Významným činem pro Jižní království byla odvážná výprava Aragorna, který sloužil gondorskému správci pod jménem Thorongil. Ten sebral roku 2980 malou flotilu a vydal se z Pelargiru do Umbaru, kam připlul tajně v noci a spálil většinu korzárských lodí. To na dlouho překazilo plány korzárů a ještě ve válce o Prsten byla jejich flotila oslabená.

Přesto ale tehdy dokázali korzáři vypravit do Gondoru velké loďstvo, které zakotvilo v Pelargiru. Do bojů ale náhle vpadla armáda Mrtvých z Šeré brázdy vedená Aragornem. Korzáři tehdy byli kompletně poraženi a jejich lodě použity pro posily pro Minas Tirith.